Máma byla na mě a mého bratra sama. I když dělala, co bylo v jejích silách, a já jsem na ni za to nesmírně hrdá, nevedlo se nám vždy dobře. Lyžáky, taneční a často i školní obědy, to byl luxus, který jsme si nemohli dovolit. A jen díky tomu, že nám odmala vštěpovala důležitost vzdělání, jsme s bratrem oba vystudovali gymnázia, posléze i vysoké školy, abychom oba nakonec zakotvili ve školství.

„I kdyby na chleba už nebylo, na vysokou půjdete. Otevřete si tím možnosti, které jsem neměla.“ Na tato její slova nezapomenu. Často jsem si je před těžkými zkouškami na vejšce opakovala. Věděla jsem, že vzdělání mi pomůže vymanit se z prostředí, které vám moc šancí ukázat, co ve vás opravdu je, nedá. Ano, mluvím o chudobě.

Měla jsem nakonec dost štěstí. Rodinné zázemí i dostupné kvalitní školy dnes řada dětí postrádá. Dokazují to data. Snížení sociální nerovnosti umožní dětem ze sociálně ohrožených rodin plně rozvinout potenciál.

Škrty ve školství jsou nesmysl. Abychom se dostali na úroveň západoevropských zemí, je třeba školství posílit o 50 miliard. Vláda chce naopak sebrat 29 miliard a zřejmě nezbude ani na vyplacení zákonných mezd pedagogům.

Jedním ze stěžejních úkolů vlády je odstranění regionálních rozdílů v kvalitě vzdělání. To znamená nejen zajistit stejnou výbavu učeben ve velkých městech i na vesnicích, ale také dát důstojný plat pedagogům a motivovat je v jejich náročné profesi. Pětikoaliční přístup nepomůže nikomu.

Ušetřit na vzdělání dnes znamená zaostat několik dalších let. Chceme lidskost místo sobectví. Jsme Sociální demokracie.