Kdysi, při křtu mé dcery, bylo jako vrchol mé rozmařilosti uváděno to, že má dcera od své řecké kmotry dostala „botičky od Diora“ za 60 eur (slovy: šedesát eur). Nyní je situace v mediích trochu jiná.

Rodinní příslušníci pana Babiše jsou v mediích často vystavováni jako výkladní skříň české velkoburžoazie, aby tu a tam chrastili zlatými řetězy nebo kabelkami či jiným vybavením za statisíce korun. Já jsem již léta soukromou osobou. Vlastně tři roky jsem mimo politiku. Žiji v kapitalismu, a musím se tedy také nějak živit. Proto využívám své kvalifikace, své orientace ve světovém hospodářství a obchoduji na finančních trzích s akciemi a komoditami… Žijeme v tržní ekonomice, tak proč nevyužívat také nástroje, jako je burza či finanční trhy a spekulace na růst či pokles cen akcií a komodit. Nevidím v tom nic nemorálního a ani nic, co by bylo v rozporu s mým socialistickým přesvědčením.

Stejně tak mé vyjádření pro MfD o tom, že české základní školství v posledních deseti letech, tedy především díky pravicovým vládám, ztratilo velkou část své někdejší kvality, je něco, na čem nemám co měnit. A takové je to i s rozhodnutím mým a mé ženy o tom, že naše dcera bude docházet do soukromé základní školy, v tomto případě s anglickým vyučovacím jazykem.

Svět, který se zvolna vytváří kolem nás, je potřeba vidět také v jeho dynamice. Tedy uvažovat o tom, co bude za dvacet, či třicet let, až má dcera bude pracovat a bude si muset zajišťovat své živobytí. Myslím, že je nezbytné pro to dnešní děti vybavit především jazykově.

V anglické školce, do které dcera dva a půl roku chodila, se naučila velmi slušně anglicky. A vzhledem k tomu, že většina učitelek tam je z anglicky mluvících zemí, má dcera díky tomu v jejích šesti letech velkou šanci naučit se angličtinu jako rodilý mluvčí. Také se již učí francouzsky a rádi bychom, aby se na anglické škole Park Lane začala do dvou až tří let učit i němčinu. Také proto, že k nejlepšímu osvojování znalosti cizí řeči dochází ve věku mezi osmi až deseti lety. V tomto věku je největší šance se cizí jazyk naučit na velmi slušné úrovni.

Budoucnost si vyžádá znalost tří nebo čtyř hlavních jazyků

Ten svět, který v budoucnu přijde, si zkrátka vyžádá ve středoevropském prostoru u mladého člověka znalost tří nebo čtyř hlavních evropských jazyků a jednoho dalšího evropského jazyka (s mou ženou se dcera začala učit také řecky), a samozřejmě jednoho orientálního jazyka. Ať je to čínština, arabština, korejština, hindí či japonština…

A je vcelku jedno, zda moje dcera bude květinářkou, či ekonomkou nebo právničkou. Se znalostí cizích jazyků se jí rozšiřují možnosti jejího zaměstnání i na jiné země. Vlastně pak může pracovat po celé Evropě.

České základní školství se v posledních deseti letech vyvíjí nešťastně. Pravicové vlády přiškrtily do českého školství přísun peněz, což se následně projevilo nejen na mzdách, ale hlavně v celkových možnostech školství, kvalitě využívaných pomůcek, technologií či systémů. Ale také třeba na zahraničních výměnách a podobně.

Některé zjevy, které působily či působí ve funkci ministra školství v posledních deseti letech, byly opravdu děsivé. Kuchtová, Liška, Dobeš (to byl nejstrašnější případ), Fiala (ten byl o něco lepší než Dobeš), ale také třeba Valachová, která se stala ministryní z leknutí.

Je nicméně dobře, že současná Sobotkova vláda zvýšila významným způsobem příliv peněz do školství. To v prvé řadě umožní udržet kvalitní učitele a zlepší to celou pozici školství v porovnání s ostatními evropskými zeměmi. Zejména těmi v našem okolí. Tedy v první řadě s Německem a Rakouskem. Ale po téhle vládě může zase přijít jiná, která bude nesmyslně osekávat výdaje na vzdělávání.

Českému školství přeji vše dobré

Bohužel, musím znovu konstatovat, že ministry školství se v posledních deseti letech často stávali lidé, kteří k tomu neměli žádné velké předpoklady. Když se podíváme na jména, která jsem v tomto článku výše uvedl, tak snad jen prof. Fiala je člověkem, který zná do hloubky alespoň jednu oblast školství. Školství vysoké. Je však ideologicky indoktrinovaný, a proto se jen těžko mohl stát dobrým ministrem školství.

Českému školství přeji vše dobré, ale po strašlivé šetřící kúře v letech 2007–2013 za pravicových vlád a po tápající ministryni Valachové nebude vůbec snadné se z problémů tohoto resortu dostat.

Ostatně české vysoké školy se v mezinárodních srovnáních pravidelně umisťují na místech, která vůbec nejsou k chlubení, případně nejsou vidět vůbec… Nebudu se proto divit mladým lidem, slušně jazykově vybaveným, kteří budou hledat možnosti studia na VŠ například v Rakousku, v Německu či Británii anebo jinde.

Osobně považuji za v tuto chvíli nejlépe se vyvíjející oblast českého školství střední školství, kde si alespoň část středních škol, doufám, že větší část, zachovala slušnou úroveň. Ovšem koncepce výuky v řadě českých středních škol je poněkud archaická. A také systém státních maturit je takový, že úroveň neposouvá dopředu. Připravovat se na maturitu jako na soutěžní kvíz je něco zcela jiného než se zabývat seriozní studijní přípravou s předvedením seriozně a důkladně nabytých znalostí u maturitní zkoušky.