Rád bych dodal, že v rámci EU je Česká republika, snad s jistou výjimkou Maďarska, jedinou zemí, ve které média, ale také vrcholní politici (především prezident republiky Miloš Zeman) zastávají jednoznačně a nekriticky proizraelská stanoviska.

Ze zcela objektivního článku v New York Times vyplývá, že za pět desetiletí, kdy probíhá okupační správa Izraele na Západním břehu Jordánu, bylo Izraelci vyvlastněno na sta tisíce akrů, dříve palestinské půdy, a změněno na veřejnou a tedy státní a Izraelem kontrolovanou půdu. A pouze 0,24%, pouhopouhých čtyři sta akrů této půdy bylo umožněno využívat Palestincům.

Tedy, i když na západním břehu Jordánu tvoří Palestinci podle New York Times, která se opírá o zdroje OSN, 88% veškerého obyvatelstva, získala židovská část obyvatelstva 99,76% této půdy zejména ve prospěch izraelským osadníků. Tato čísla vycházejí z údajů izraelských aktivistů, ze sdružení Peace Now.

Izrael rozdělil území na západním břehu do tří oblastí A, B a C záhy po skončení Arabsko izraelské války v roce 1967, která znamenala vytlačení jordánské administrativy z těchto území. Izrael podle starého osmanského zákona začal v osmdesátých letech vyvlastňovat Palestinci vlastněnou půdu tak, aby na ní mohl umisťovat, v rozporu s mezinárodním právem, osady osazené izraelskými osadníky. V oblasti C Izrael vyhlásil, jako státní půdu tři sta čtyřicet sedm tisíc hektarů, kde 42% z této půdy bylo umožněno využít pro výstavbu izraelských osad.

Většina na Západním břehu žijících Palestinců žije v oblasti A a B, kde uskutečňují správu částečně palestinské úřady. V oblasti C žije dnes tři sta tisíc Palestinců a podle OSN také zhruba čtyři sta tisíc židovských osadníků.

Zdá se, že takovéto hospodaření s arabskou půdou na Západním břehu Jordánu, má za cíl změnit demografickou strukturu osídlení na západním břehu, aby v budoucnu nastalo v zásadě totéž, co se státu Izrael povedlo ve městě Jeruzalém, kde je již dnes menšina arabského obyvatelstva a většina obyvatelstva izraelského.

Je to jen ukázka politiky hotových faktů, kterou Izrael dlouhodobě a zesíleně zejména v době svých pravicových vlád provádí a která je jednou z příčin oddalování mírového uspořádání mezi Izraelem a Palestinci.