V Nikosii od 12. 5. 2014 probíhalo jednání sociálnězdravotního výboru Rady Evropy a 18. setkání kontaktních parlamentářů k boji proti sexuálnímu zneužívání a sexuálnímu násilí na dětech.

Hnutí zformulovalo už v roce 2007 tzv. Lanzarotskou konvenci, která se tak stala hlavním nástrojem a strategií pro jednotlivé národní parlamenty v ochraně dětí před sexuálním násilím.

Smutná statistika uvádí, že jedno z pěti dětí v Evropě se stalo obětí některé z forem sexuálního násilí. Výsledek statistiky tak dal jméno i celé kampani „ONE in FIVE“, která si klade za cíl zvýšit povědomí o tomto negativním fenoménu, klást důraz na preventivní opatření, stíhat a trestat viníky, pomáhat obětem a zapojit samotné děti, to vše za politické, národní i mezinárodní spolupráce.

Přestože bychom v naší zemi asi těžko hledali někoho, kdo nepovažuje sexuální násilí na dětech za jeden z nejhorších zločinů vůbec, že každá věta Lanzarotské konvence má širokou podporu napříč politickým spektrem i ve společnosti, dosud jsme ji nepodepsali. „Proč?“- ptali se i vysocí představitelé Rady Evropy a ptali se mně jakožto zástupce ČR.

Hlavním důvodem nepodepsané konvence ale nebylo jakékoli váhání, ale náš právní systém, který až do roku 2012 neobsahoval trestněprávní odpovědnost právnických osob, vyžadovanou k ratifikaci Lanzarotské konvence. Tato bariéra byla již odstraněna, konvence prošla meziresortním připomínkovým řízením a na žádost ministryně spravedlnosti by měla být urychleně projednána vládou ČR a postoupena Poslanecké sněmovně k dalšímu jednání. To by mohlo proběhnout, bude-li panovat shoda, velmi rychle.

Do Nikosie jsem odlétala s velkými obavami o obraz České republiky, které se naplnily hned ve druhé větě předsedajícího. I ve tvářích ostatních účastníků se dala číst otázka: „ Co jsme vlastně zač, když něco tak samozřejmého váháme podpořit!“ Musela jsem reagovat. Uvedla jsem jak relevantní důvody odkladu, tak i některé projekty, které během posledních deseti let v ČR proběhly se stejnými cíli a ve spolupráci s mezinárodní kampaní ONE in FIVE.

Atmosféra v sále se po mém vystoupení otočila o 180 stupňů a na všech bylo vidět, jak velký kámen jim spadl ze srdce. Každý další řečník zahajoval své vystoupení projevením radosti nad dobrou zprávou z České republiky a já jsem si v tu chvíli uvědomila jak nesmírně důležité pro obraz ČR i pro naše mezinárodní vztahy je, abychom stále vysílali své zástupce na takováto setkání a abychom se svými partnery o věcech mluvili. Mrtvý brouk zůstane mrtvý a kdo ho rovnou neodkopne, ten si na něj alespoň dupne!