Před dvěma roky se v Mostě uskutečnilo jednání u kulatého stolu. Svolavatelem jednání byla tehdejší Rada města Mostu ve spolupráci s největším bytovým družstvem v republice – mosteckým Krušnohorem a Svazem českých a moravských bytových družstev. Účastníky jednání byli odborníci z vládních kruhů i mimovládních organizací. Téměř tříhodinové setkání expertů naplněné mnoha diskusními příspěvky tehdy uzavřela první náměstkyně primátora Hana Jeníčková slovy: „Jestliže se tyto problémy nezačnou okamžitě řešit, Most přestane být městem s jednou sociálně vyloučenou lokalitou (Chanov) a dvěma deprivovanými zónami (Stovky, Liščí Vrch), protože se celý Most stane jednou velkou sociálně vyloučenou lokalitou.“

Tehdy se tato slova zdála být přehnaná, dnes se stávají realitou. Náměstkyně Jeníčková měla vynikající odhad. Jako prognostička by si zasloužila jedničku s hvězdičkou. Nyní je už v důchodu, a proto jsme se obrátili na toho, kdo je v politice aktivní. Je to právě již zmíněný Luboš Pitín, dřívější kolega Hany Jeníčkové. Ten se problematikou cikánů a nepřizpůsobivých nyní intenzivně zabývá. Dokonce kandiduje za nový volební subjekt Nový sever ve volbách do Zastupitelstva Ústeckého kraje. Proto jsme se ho zeptali: Máte lék na problém, který čím dál tím víc trápí slušné obyvatele měst? Odpověděl nám:

• Zaprvé: Je nutno zabránit vzniku lokalit, kde budou spolu bydlet zodpovědní lidé a nepřizpůsobiví. To znamená, že je nutno vymezit pro individua, která nejsou schopná bezproblémově bydlet s ostatními, prostor, v němž si mohou v rámci zákona dělat to, co chtějí, a nebudou svým způsobem života otravovat slušné bydlící. Toto řešení je diskutováno i v rámci Evropy a je známé pod pojmem „vesnice pro lůzu“.

• Zadruhé: Důrazně vymáhat práva slušných obyvatel tak, aby ty slušné nemohli nepřizpůsobiví svým chováním obtěžovat, tj. dbát především na dodržování nočního klidu, který bude určen městskou vyhláškou. V případě opakovaného porušování nekompromisně vykázat dotyčné osoby z objektu.

• Zatřetí: Zajistit, aby si bydlící mohli rozhodnout, kdo se stane jejich sousedem – podobně, jako to je běžné v jiných evropských zemích (např. Nizozemsko, Velká Británie). Majitel bytu (resp. pronajímatel bytu) musí před ostatními bydlícími obhájit nastěhování nového nájemníka.

• Začtvrté: Vrátit se k osvědčené zásadě, že v bytě nemůže být přihlášeno více osob, než dovolují hygienické předpisy.

Tolik vyjádření Luboše Pitína. Ten předpokládá, že v krajském zastupitelstvu se setká s podporou ostatních zastupitelů bez ohledu na politickou příslušnost. Soudí, že čtyři jimi zmíněné body vycházejí ze zkušeností i těch ostatních „zástupců lidu“ a že proto všichni potáhnou za jeden provaz a využijí možností kraje v oblasti legislativních iniciativ. Kraj totiž může podávat vládě návrhy na přijetí zákonů a jejich změny.

Táhnutí za jeden provaz by v krajském zastupitelstvu opravdu mohlo být reálné. Vždyť v mnoha městech a obcích se občané setkávají se stejnými projevy popsaného problému obdobně jako obyvatelé Mostu – druhého největšího města Ústeckého kraje a čtrnáctého největšího v České republice.

Text: Petr Prokeš