Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já před vás předstupuji se žádostí o zařazení dvou nových bodů. Pane předsedající, já je postupně představím. Tak.

První bod, který bych ráda zařadila na program dnešní schůze, má název stavební spoření jako pomoc v době energetické krize. Přiznám se, že nechápu úvahy vlády o tom, že zruší stavební spoření. Já to nedokážu pochopit v současné situaci, kdy se hypotéky prodražují tak, že na ně dosáhne málokdo, a náklady na bydlení včetně cen energií raketově rostou. A místo toho, aby vláda využila fungující systém, jehož prostřednictvím je možné lidem efektivně, jednoduše a poměrně rychle pomoci s bydlením, tak se ho rozhodne zlikvidovat.

Nejsem tu rozhodně v pozici někoho, kdo by lobboval ve prospěch stavebních spořitelen, ale rušení tohoto produktu mi hlava prostě nebere z prostého lidského pohledu. Stavební spoření tady máme 30 let. Za tu dobu se podařilo vychytat dětské nemoci a v nynější krizové situaci by nebylo nic jednoduššího, než tento systém snad trochu oprášit, přizpůsobit dnešním tržním podmínkám a využít jako pomocnou ruku lidem. Jde o snadno regulovatelný a stabilní trh, na kterém je přiměřený počet hráčů, a je pod dlouhodobým drobnohledem centrální banky.

Chtěla bych navíc připomenout, že nejde o nějaké české specifikum, ale stavební spořitelny desítky let slouží například v Německu nebo Rakousku. Výdaje státu na stavební spoření rozhodně rozpočet nevytrhnou. Úspory budou minimální, ale zato lidem to přidělá spoustu komplikací. Pro tuto vládu je ostatně typické, že do fungujícího systému vnáší nevídaný chaos. Místo, aby se využil systém stávajících sociálních dávek, tak se vymýšlejí nové. Ty pak mají spoustu nedostatků. Vláda by musela být geniální, aby od stolu vymyslela něco, co zpravidla prochází vývojem několika desetiletí. Vezměte si například to, kolika novelizacemi prošel systém sociální pomoci od roku 1989, přesto se neustále dolaďuje. Ale Fialův kabinet si myslí, že během týdne položí na stůl dokonalý produkt. To je naivní nesmysl, navíc pokud vláda evidentně trpí nedostatkem odborného zázemí.

A jsou tu další bezbřehé kreativity vlády. Místo, aby využila situace, kdy stát kontroluje majoritu u výrobce energie, jako to dělají v jiných zemích EU, tak se vymýšlí energetický tarif. Namísto, aby se preferovala hromadná doprava, tak se ruší slevy a jízdné se zdražuje, aby lidé jezdili auty, spotřebovali více drahého benzínu a znečišťovali ovzduší.

Ale zpět ke stavebnímu spoření. To v tuzemsku bylo ještě předtím, než se do využitelné podoby vyvinul trh s hypotékami. Lidé ho využívají dodnes na menší investice do bydlení, na rekonstrukce na snížení energetické náročnosti, na solární panely a podobně. To všechno se z tohoto systému dá bez problémů zafinancovat. A ano, existují spořitelé, kteří stavební spoření berou jako výhodnou investici, aniž by si brali úvěr na bydlení. Ale na tom je přece tento princip postaven od samého začátku. Funguje to tak i v zahraničí. Je to obdoba družstevních záložen, tedy kampeliček, které tu byly už za první republiky v každé vesnici. Mám ve svém okolí spoustu lidí, kteří svým dětem ukládají na stavební spoření, aby jim v dospělosti pomohli k bydlení. Navíc v dnešní době, kdy hypotéky jsou nedostupné, vše je drahé a pořídit si vlastní bydlení se stalo nedostižným mráčkem v říši snů, zůstalo stavební spoření jedinou přijatelnou možností. Za logické řešení bych považovala pravý opak. Vzít systém stavebního spoření, zatraktivnit ho tak, aby byl využitelný pro pořízení vlastního bydlení a pomoci tak lidem s tím, co je trápí nejvíce, tedy se střechou nad hlavou. V době rostoucích cen energií a kritické situace na trhu s bydlením bych to považovala za smysluplné řešení. Tato vláda však udělá nad fungujícím a prověřeným systémem stavebního spoření křížek a bude vymýšlet nějakou svou novinku. Nechápu její potřebu drbat se pravou rukou za levým uchem a místo zjednodušování života lidí ho naopak neustále komplikovat, jakoby lidé neměli starostí už i bez vašeho přičinění nad hlavu. Pane předsedající, já bych poprosila tento bod zařadit za již načtené body.

Další bod, o který bych velmi stála, aby se zařadil do jednání této schůze, má název Odměňování v kultuře v návaznosti na ceny energií. Chtěla bych se tímto zastat všech lidí, kteří v kultuře pracují. Bohužel musím důrazně apelovat na celou vládu, protože se ukazuje, že pan ministr Baxa se bojí za své lidi postavit. Vláda se zaklíná morálními hodnotami a odpovědností. Pokud by to ale myslela vážně, nemohla by se k lidem v kultuře chovat tak macešsky.

Všichni víme, že existence každého národa stojí na kulturním a historickém dědictví. Nemůžeme ale donekonečna spoléhat na to, že kulturní instituce budou stát na lidech, kteří svou práci dělají sice s láskou, ale také na hraně živoření. Zkuste se pobavit s někým, kdo pracuje v muzeu, divadle nebo jiné instituci. Já vám tu práci ušetřím. Dovolte mi uvést několik čísel, abych vám ukázala, jak se takový průměrný pracovník v kultuře má. Jeho plat je 26 tisíc korun. Pro srovnání, celkově je u nás průměrná mzda přes 49 tisíc korun, tedy bezmála dvakrát tolik. Když se budeme držet při zemi, tak si náš člověk pronajímá byt o rozloze 50 metrů čtverečních, za který platí nájem 12 tisíc. Za energie, poplatky, vodu zaplatí dalších 6 tisíc korun. Na jídlo, oblečení, potřeby pro děti a další životní radosti mu zbude 8 tisíc měsíčně. O hypotéce, autě, benzínu, nové pračce nebo podobném povyražení si může nechat jen zdát. Přitom tu mluvíme o člověku s vysokoškolským vzděláním, který chce poznávat, vzdělávat se, profesně růst a dát vzdělání i dětem. Kde takový člověk má vzít na rostoucí ceny energií, jídla a vlastně úplně všeho? Ano, letos možná dostane přidáno 10 %, tedy v průměru 2 600 korun. Spíše to ale bude méně, protože se zvýšení týká jen tarifů, nikoliv už odměn a příplatků. Přitom zdražení je téměř 20 %.

A proč to tady všechno říkám? Abych ukázala, jak strašně žije tato vláda mimo realitu. Asi nejsem sama, kdo naprosto přestává vládě rozumět. Tvrdí, že chce pomáhat těm, kteří to potřebují. Pomoc ale už potřebuje každý průměrný zaměstnanec a nejen v kultuře. Žije totiž na pomezí finančních možností.

V příštím roce se nad platy v kultuře vznáší jeden velký otazník. Myslím, že je nejvyšší čas, aby se Ministerstvo kultury zastalo zaměstnanců, za něž nese zodpovědnost, a prosadilo růst platů v roce 2023, který bude skutečně znatelný. V české kultuře pracuje více než 2 % všech zaměstnanců. Jde o více než 112 tisíc profesionálů a 24 tisíc dobrovolníků. Je potřeba do těchto lidí investovat, protože bez nich a bez jejich kreativity, nadšení a profesionality upadne kultura opět do šedé nezajímavosti a budeme zase žehrat na nedostatek návštěvníků. Kultura si na sebe dokáže vydělat, ale je potřeba jí pomáhat koncepčně. Zatím to tam vypadá jako v pohádce o tom, jak kočička s pejskem vařili dort.

Ministr přihodí na filmové pobídky 570 milionů, pak zadotuje Národní divadlo, navrch přihodí polovičatý zákon. Bohužel, takto funguje celá vláda. Je potřeba pomoc rodinám? Fajn. Hodíme tam 5 000 na děti. Rostou nájmy? Přidáme trošku příspěvku na bydlení. Jsou drahé energie? Tak tam hodíme úsporný tarif. Postrádám jakoukoliv koncepci, výhled, dlouhodobé řešení.

V sektoru kultury máme zatím skvělé profesionály. Nová vláda ale dusí lidi, kteří nám drží kulturu nad vodou. 112 000 lidí to není jen číslo, jsou to skuteční lidé s rodinami. Zkusme se vžít do jejich situace, až budeme rozhodovat o tom, kolik jim přidáme. Alespoň se pokusme se jim odvděčit za jejich práci tím, že jim vytvoříme podmínky pro důstojný život. Já děkuji za pozornost a prosím tento bod zařadit za ten můj minulý. Děkuji.