Žijeme v době, kdy se nejen evropské státy stále více a rychleji propadají k nesvobodě. Stát si salámovou metodou, plíživě a po desetiletí, postupně ukrajoval z našeho soukromého prostoru. A to tak šikovně, že si toho většina občanů ani nevšimla. Dokonce této většině dokázal vnutit myšlenku, že bez jeho nekončící rozpínavosti nastane konec světa. Všichni tak dnes mylně očekávají, že o ně bude postaráno, že stát je vlastně spoluodpovědný za jejich životy.

A tak je běžnému člověku odebírána nadpoloviční část jeho výdělku na daních, vytváří se desetitisíce zákonů, ve kterých se nikdo nevyzná a občané jsou otravováni a řízeni i v drobných detailech každodenního života, aniž by to vnímali jako něco neobvyklého.

V takovémto společenském rozpoložení působí jako lehký zázrak a závan naděje výborný výsledek Richarda Sulíka a jeho SaS v parlamentních volbách na Slovensku. Podobně jako u nás, socialisté a etatisté všech barev tam dlouhodobě nabízejí pouze direktivní „konání dobra“ za použití státní moci, klidně po volbách i proti vůli občanů a především za jejich peníze.

Nehodlám se zde snažit o kvalifikovanější rozbor slovenské volební situace. Je však zřejmé, že situace Sulíkově SaS do značné míry nahrávala. Jasné vymezení proti Ficově sociálně demokratickému SMERu i jedinečně formulovaná kritika eurounijních hloupostí a sebevražedné migrační politiky přinesly své ovoce. Současně, na pravé části politického spektra je, krom SaS, poměrně vymeteno.

Richard Sulík se však musí dlouhodobě snažit balancovat svojí pozici uvnitř i vně své strany a tak se z čistě pragmatických důvodů zařadil do unijně konformnější konzervativní frakce Evropského parlamentu, ve které sedí i česká ODS. Z tohoto důvodu můžeme nyní pozorovat zvláštní, ale očekávatelný, jev, kdy se k němu představitelé ODS snaží lísat, ačkoliv jejich ideové nastavení rozhodně není shodně liberální. Při dlouhodobém pohledu je zřejmé, že pozice i myšlenkové zakotvení tuzemské ODS má blíže ke slovenské KDH, přestože dnes někteří občanští demokraté prosazují účelový výkyv k liberálním myšlenkám a ostentativní ignorování přítomnosti Svobodných na české politické scéně. Jistá vyčpělost, nedůvěryhodnost a názorové kotrmelce v průběhu posledního desetiletí jsou oběma zmiňovaným politickým subjektům bohužel vlastní. Z čistě pragmatických důvodů přesto nechci, aby česká ODS časem skončila, podobně jako dnes KDH, mimo brány dolní komory parlamentu.

Vzhledem ke své politické příslušnosti si pochopitelně přeji, aby Svobodní jako nejbližší ideový spojenci SaS v České republice, následovali v roce 2017 její příklad. Richard Sulík nyní dokázal, že pravicové liberální myšlenky mají u voličů ještě šanci a to je zatraceně dobře.