Přesto alespoň jednu stručnou poznámku k panu Bělohradskému. Myslím si totiž, že obsah jeho článku přesně odpovídá vlastní podstatě pana profesora jako osoby, která musí být za každou cenu kontroverzní, nekonformní a filosoficko-manipulativní.

Mám-li shrnout podstatu článku, tak střední Evropa není Západem, nesdílí jeho humanistické myšlenky a „hodnoty". Ve stření Evropě sídlí démoni nacionalismu, šovinismu, národní státy nejsou nic, nadnárodní útvary sdílející společné hodnoty jsou vše. Imigrační krize je příležitostí, jak v praxi realizovat humánní podstatu Západu. Sice uvádí ještě mnoho dalších myšlenek, půlmyšlenek a čtvrtmyšlenek, ale již dosti o tom. Nechci se kriticky zabývat vším, co Václav Bělohradský semlel na jednom mlýnku. Považuji ale za potřebné, zejména s ohledem na jeho povolání filosofa, alespoň něco uvést na pravou míru.

Především, a to maximálně zdůrazňuji, je vše, co V. Bělohradský v tomto článku tvrdí, postaveno na většinově nepravdivé podstatě. Jestliže se nám zde dostává tvrzení, že Západ kritickým přístupem sám k sobě dokázal v průběhu dějin přivodit řetězec pozitivních společenských změn namísto sebedestrukce, tak se nejedná o nic jiného než účelovou manipulaci. Proč? No prostě proto, že pokud by tomu tak mělo být, tak O. Cromwell nikdy nemohl pronést, že „tady (v Anglii) zavede parlamentní demokracii, i kdyby měla Anglie vykrvácet", nikdy by se také nekonala Francouzská buržoazní revoluce. A to jsem zvolil jen dva nejznámější příklady a vynechal „méně významné" pozitivní společenské nedestruktivní změny, jako byla katolicko-protestantská třicetiletá válka, první světová válka atp.

Stejně tak by filosof, zejména formátu Václava Bělohradského, neměl zapomínat, že historická zkušenost národů a států se vždy a za všech okolností promítá do současnosti, ať je jakákoliv.

A nebyli to Češi, kteří historicky expandovali, okupovali cizí státy, drancovali své kolonie, zaváděli svůj politický systém v jiných zemích a kontinentech. Nebylo to České království, ani Československo, do kterého proudilo po staletí bohatství a levná pracovní síla z kolonií či jinak ovládaných území prostřednictvím nadnárodních společností. Byly to naopak státy, jejichž příslušníci se nás dnes snaží poučovat o tom, co je demokracie, co jsou to evropské hodnoty, co je to humanismus, solidarita a všeobjímající rovnost pro všechny.

Avšak České království a Československo (a dnes Česká republika) byly a dosud jsou opakovaně cílem cizí vojenské, ekonomické či politické intervence. Desetiletí a staletí nesvobody, ať již měla jakoukoli podobu, poněmčováním počínaje a všudypřítomnou sovětizací přešlou plynule do amerikanizace idejí konče. Bylo to České království, Československo a dosud je Česká republika, odkud se vyváží námi vytvořené bohatství na Západ, Východ a znovu Západ.

Nebyla to Česká republika (ale ani V. Bělohradským zmiňované Maďarsko a Polsko), která rozbila profesorem vyzdvihované nadnárodní a vícenáboženské celky, jako byla Jugoslávie. Ale bylo to Německo, Rakousko, Itálie a USA, kdo Jugoslávii účelově a egoisticky roztříštil. Kde v tu dobu spaly humanistické ideje, které V. Bělohradský přiřkl Západu?

Bylo by tak možné pokračovat téměř donekonečna, protože historie je dlouhá. Ale již to, co bylo uvedeno, postačí snad k tomu, aby každý mohl pochopit, proč Čechům nevadí přistěhovalci z Ukrajiny a Vietnamu. Tedy příslušníci národů, které nikdy v historii neohrožovali ani státnost českého národa, ani k nám nevyváželi principy svého politického systému a dokonce nás nikdy ekonomicky nevykořisťovali. Byli to ale muslimové, kteří stáli před branami Vídně, tehdy našeho hlavního města, byli to Švédové, kteří vraždili v Praze, byli to Angličané a Francouzi, kteří nás prodali za sliby Němcům.

To všechno jsou historické zkušenosti, které jsou zabudovány v genetické výbavě Čechů. Na tom vůbec nic nemění ani sny a představy několika desítek tisíc lidí, kteří si myslí, že když budou vyvěšovat na Hradě červené trenýrky, tak nás Západ začne brát jako svoji součást. Dokonce na tom nezmění nic ani ti, kteří se za jidášský groš nechají živit z peněz pana Sorose či jiných neziskových, ale na vládách cizích států zcela závislých, organizací.

A prosím, vezměme jako prokázaný historický fakt, že tento národ málokdy zachraňovaly tzv. intelektuální či kulturní elity. Ty zpravidla kolaborovaly s momentálně vládnoucí ideologií nejvíc. Český národ se musel většinou opřít o obyčejné lidi, často bezejmenné. A na ty bych spoléhal i teď. Určitě ne na evropské hodnoty, které jsou účelově vytvořenou ideologií rádoby intelektuálů, jenž slouží pro potřeby globalizace.

Ing. Vojtěch Václav Pour
člen ČSSD