Čau lidi,

když někdo řekne, že děláme bordel v pivu, místo aby nás pochválil, tak mě to teda štve. Teď to napsal Blesk.

Jak víte. Úplně jsem žasnul, co z toho média udělala za bramboračku. Jediné, co je na tom fajn je, že se náš národ zase dokázal pobavit. To mě potěšilo.

Když jsme zaváděli EET, prochodil jsem celej venkov, osobně se bavil se spoustou hospodských a před celým národem 28. 1. 2016 v pořadu Máte slovo u Míši Jílkové slíbil, že snížíme DPH na točené pivo z 21 na 10 procent.

A ten slib jsem SPLNIL.

Všichni ti hospodští, kteří nevařili a jen čepovali pivo, si mi stěžovali, že si kvůli EET musí kupovat pokladny a budou mít vícenáklady, tak jsme jim chtěli vylepšit hospodaření a EET kompenzovat. Protože víme, že nemůžou těžit z našeho snížení DPH na stravování z 21 na 15 procent a od 1. 5. 2020 dokonce na 10 procent. No tak vidíte, teď mají DPH na to, co je nejvíc živí, nižší o VÍC NEŽ POLOVINU.

Kdo prodává půllitr točeného piva za 35 korun, teď díky nám vydělá o 3,85 koruny víc. Aniž by pro to musel cokoli udělat. A ten, kdo točené pivo prodává třeba za 45 korun, vydělá dokonce o 4,95 koruny víc. A určitě znáte restaurace, kde je pivo podstatně dražší. Tyhle peníze jdou hospodskému rovnou do kapsy. Je jen na něm, jestli se o slevu podělí se svými zákazníky. Podle mě by to měly udělat hlavně restaurace, protože ty mají velkou výhodu ze snížení DPH na jídlo z 21 na 10 procent.

Naše opatření vstoupí v účinnost 1. 5. 2020 a vyzývám všechny štamgasty ať cenu piva ve své hospodě a hlavně restauraci hlídají. Mohla by klesnout, rozhodně ale není důvod, aby stoupala.

Za to, že jsme hospodským zvedli marži, jsme dostali velkou pochvalu od Asociace hotelů a restaurací. Co se ale objevilo na prvních třech stranách Blesku? Že akorát DĚLÁME BORDEL.

Fakt jo? Jen proto, že nějaký blb si udělal idiotskou teoretickou tabulku, kterou po něm nikdo nechtěl, dostala se do médií a tam ji začali vydávat za nějaký platný dokument?

Když jsem to viděl, měl jsem chuť řvát vzteky. My, že děláme bordel? My, kteří jsme za posledních 6 let snížili daně lidem, firmám, živnostníkům, pracujícím rodičům a důchodcům A TAKY HOSPODSKÝM o 130 miliard korun. Rozepíšu to v komentářích. A taky se tam můžete kouknout na vývoj snížené sazby DPH.

Zatímco před námi vlády 2006 až 2013 zvyšovaly DPH 6x a z toho taková ODS ji zvýšila 4x. V roce 2010 ještě k tomu zvýšila spotřební daň na pivo o 30 procent. Pro lidi prostě ODS neudělala nic. Schválně se podívejte do komentářů, jak daně zvyšovala.

My jsme úplně první vláda, která snížila DPH na točené pivo.

A k tomu jsme snížili daně na spoustu jiných věcí.

2015 jsme zavedli druhou sníženou sazbu místo 15 na 10 procent na knihy, léky, kojeneckou výživu a potraviny pro celiaky.
2016 jsme snížili z 21 na 15 procent stravovací služby.
2017 jsme snížili z 15 na 10 procent noviny a časopisy.
2019 jsme přesunuli hromadnou přepravu osob z 15 do 10 procent
2020 jsme přesunuli dodávky tepla z 15 do 10 procent
1. 5. 2020 jsme přesunuli do 10 procent stravovací služby, nealko, točené pivo v restauracích, vodné a stočné, kadeřnice a holiče, drobné opravy, eknihy, domácí péči…

Opakuju, žádnej bordel se nechystá. Vy, co chodíte na pivo nebo si ho kupujete domů, neřešíte nic. Nemusíte spekulovat jak a kdy si pivo dát, abyste ho neměli dražší. Neřeší to logicky ani hospodský, který není plátce DPH. Při snižování DPH na točené pivo jsme mysleli hlavně na malé hospůdky na vesnici odvádějící DPH, kde se nevaří a k pivu se nabízí jen hermelín nebo utopenec. A za to jsme dostali co?

Pěkně přes držku.

Prý se snížení netýká VEŠKERÉHO piva ve VŠECH provozovnách za VŠECH situací. Ano, netýká. Protože nemůže! Vsuvka, samozřejmě se to netýká těch hospod, které neplatí DPH, to je snad jasné, když jde o slevu na DPH. Ale k věci.

Tak zaprvé nevím, proč bychom měli snižovat DPH na pivo v regálech obchodních řetězců. Určitě by nezlevnilo.

Ani by nám to směrnice Evropské unie nedovolila. Čili tam zůstává 21 procent DPH. Jsme součástí Evropské unie a ta má nějaký Evropský soudní dvůr, který určuje, jak a na co můžeme s DPH hýbat. Podle jeho směrnice je jasně dané, že snížit DPH na alkohol můžeme jenom ve STRAVOVACÍCH SLUŽBÁCH. My jsme se rozhodli speciálně podpořit točené pivo. Směrnice taky definuje, co to stravovací služba znamená. Že má nějaké zázemí, obsluhu, hygienu. A taky, že stravování se odehrává uvnitř hospody a pivo “stravujete” jen když si ho necháte načepovat a vypijete u stolu.

Evropská legislativa. Co dodat.

Už je snad z toho jasné, že odnesené pivo z hospody nebo pivo načepované na stánku není stravování. Proto, když si pivo koupíte v láhvi v hospodě, necháte načepovat do žejdlíku a odnesete, nebo si ho dáte na stánku, tak hospodský nebo stánkař odvádí 21 procent DPH jako vždycky. Když si ale sednete a normálně pivko vypijete, jak to samozřejmě dělá drtivá většina občanů, aby u piva mluvili o všem, zaplatí hospodský jen 10 procent.

10 procent DPH zaplatí, i když to pivo, které u něj pijete, je nealkoholické. Prostě v tu chvíli je součást stravování stejně jako alkoholické pivo, limonáda, jídlo. Protože je ale nealko pivo podle Evropské unie definované jako potravina, stejně jako všechny ostatní nealkoholické nápoje, pečivo, maso, zelenina, tak se na něj při prodeji na stánku nebo v regálech obchoďáků vztahuje DPH 15 procent. Prostě si dáte na fesťáku párek v rohlíku, pivo a zmrzlinu a z toho všeho odvádí stánkař těch stejných 15 procent. Jednoduché jako facka.

To je všechno, přátelé. Za tohle jsme si vysloužili nadávky a posměch. Za to, že jsme našli DALŠÍ CESTIČKU, jak podpořit všechny hospodské a restaurace, a hlavně ty na vesnicích. Zákazník nic řešit nemusí a hospodský hned ví, jestli má dát 21 nebo 10 procent. Každý, kdo je schopný spočítat, kolik mělo osazenstvo kolem stolu piv, dokáže i tohle. Prosím neurážejme inteligenci našich hospodských.

A tiskovku Asociace hotelů a restaurací, kde nás za snižování DPH chválí, si přečtěte v komentářích.

Tak snad k pivu všechno, teď ale pojďme na naši armádu.

Asi jste si všimli, že Armáda České republiky od začátku roku neustále vysvětluje nákupy nějakých mobilních radarů a rušiček. Jasně. Mluvím o tom neustále. Naší armádě se za posledních 30 let nepodařilo přezbrojit a zbavit se zastaralé ruské techniky. Už když naši vojáci viděli, co se dělo na Ukrajině v konfliktu se vzbouřenci podporovanými Ruskem, tak pochopili, že by ani oni nebyli schopni se bránit moderním válečným hrozbám, jako jsou drony, rakety, elektronické útoky. Říká se tomu cyber, čte se to „sajbr.“ A mluvil o tom i pan prezident.

Takže to fakt nejsou nějaké předražené hračky, které si vojáci kupují pro sebe. Vůbec ne. Jsou to životně důležité moderní systémy, nutné kvůli zajištění obrany před tím, co nám reálně hrozí. Proti hrozbám v kybernetickém prostoru ohrožujícím třeba nemocnice, elektrárny, přehrady nebo samozřejmě riziko zneužití dronů.

Dron je bezpilotní letoun, který sám nese rakety. Vlastně taková malá stíhačka, která je samozřejmě levnější, takže si ji můžou dovolit pořídit teroristé a státy, které na klasickou letku stíhaček nemají peníze.

No, ale moderní armádní systém, který naše armáda pořizuje, toho bude umět ještě mnohem víc než obranu před drony. Zvládne nás ochránit i před terorismem nebo nelegální migrací. Jasně, ilegální migranti nebo pašeráci se všichni domlouvají moderními mobily.

Pasivní radary i mobilní rušičky dokážou monitorovat i migranty, kteří používají vysílačky nebo mobilní telefony. Prostě zvýší schopnosti naší armády a všem lidem u nás doma zajistí vyšší bezpečnost.

Pasivní systémy i mobilní rušičky jsou navíc top produkty českého zbrojního průmyslu. Začali to před 50 lety, pokračovalo Tamarou a po celém světě je teď za absolutní špičku považovaná Věra NG. A právě dva nejmodernější komplety postavené na Věře vojákům kupujeme. A je to opravdu úplně jiný systém, než který před lety pořídilo NATO. My kupujeme vysoce mobilní bojové komplety elektronického boje, které lze použít k efektivní obraně naší země.

A teď k té chybě v ceně toho pasivního radaru a rušičky. Samozřejmě jsem řval celý týden, když jsem četl, co píšou v médiích a ptal jsem se, co to tam má ministr Metnar za pitomce, když jsou schopni dát pro info vládě neaktuální cenu a o té správné se neobtěžují vládu informovat a dozvídám se ji z médií?

Celá chyba je prostě v tom, že obrana u pasivních radarů špatně informovala o ceně. Ministerstvo obrany vycházelo totiž z 5 let starého průzkumu trhu, kdy odhad vyšel na 780 milionů. Poptávala tehdy systém, který nebyl ani vybavený opancéřovanými auty použitelnými v bojových situacích, ani novými technologiemi.

V únoru 2019 v souladu s vládními pravidly předložil ministr Lubomír Metnar nesprávnou informaci o této zakázce na vládu, v dubnu se začalo jednat s výrobcem a ukázalo se, že to, co armáda požaduje a fakt potřebuje, stojí o hodně víc. O 1,5 miliardy. To stejné s mobilními rušičkami, které byly odhadované před 5 lety na 960 milionů a realita je 1,45 miliardy. Vlastně je to ještě horší případ, protože rušičky vyrábí naše státní firma a tam měli vědět skutečnou cenu. Stačilo si to u ní jen ověřit!

Okamžitě, jak to ministr zjistil, ještě předtím, než si toho všimla média, vyhodil z Ministerstva obrany ředitele odboru sekce vyzbrojování, který za to byl zodpovědný a změnil celý systém přípravy nákupů, tak aby se podobné chyby neopakovaly.

No, jenže pak uzavřel smlouvu a cena zakázky byla vyšší než ta, která šla v únoru na vládu a začala mela. Všichni začali armádu kritizovat. Pan ministr to bohužel mediálně vůbec nezvládl. Chybou tohoto nákupu totiž není prodražení, ale hloupý úředník, který nepřemýšlel a pan ministr si to nepohlídal. Fakt nevím, na co tam má náměstka pro vyzbrojování.

Ceny na trhu se logicky mění a mění se i specifikace techniky ze strany armády a výsledná cena pak logicky nemůže odpovídat odhadům, které jsou někdy i 5 let staré. Považuji za absurdní, že vláda dostane nesprávnou informaci o ceně a skutečnou cenu se dozvím z médií.

No a ty mobilní rušičky bude pro armádu vyrábět náš vlastní Vojenský výzkumný ústav v Brně, což je státní podnik. Je super, že takové firmy máme. Potřebujeme je, protože v případě krize se samozřejmě musíme spolehnout v první řadě na domácí průmysl.

Abych se ale nezasekl na tom, co mě tenhle týden naštvalo, rovnou vám napíšu o Národní sportovní agentuře. Tenhle týden jsme ji oficiálně spustili. Milan Hnilička představil i Národní radu pro sport, kterou ze zákona navrhuje jako svůj poradní orgán. Bude mu pomáhat, aby peníze na sport skutečně pomáhaly v jeho rozvoji, a přitom malé kluby nebyly zatěžované zbytečnou byrokracií. Chce co nejvíc postů obsadit zkušenými sportovci a odborníky na sport, a co nejmíň politiky.

Milana Hniličku všichni znáte z hokejového nároďáku. A radí mu takové legendy jako Jarda Jágr, Pavel Nedvěd, Barbora Špotáková, Radek Štěpánek, Jan Železný.

A pohlídají, aby peníze, které do sportu lijeme, byly investované tak, jak to naši sportovci, a hlavně naše děti, potřebují. Letos dáváme na sport 7,2 miliardy. Což je brutální rozdíl, když to srovnáte třeba s rokem 2014, kdy byly výdaje na sport 2,9 miliardy. Sport byla moje priorita od momentu, co jsem se stal ministrem financí, celý život aktivně sportuju a vedu k tomu i své děti. Konečně budou rozvoj sportu v České republice určovat lidi, kteří mají sport v srdci a dosáhli těch nejlepších výsledků, ne úředníci. A myslím, že ten rozdíl byl vidět už na první tiskovce tenhle týden.

Představili jsme program Kabina, chceme zlepšit sportovní zázemí ve všech obcích do 3000 obyvatel. Tam jsou kořeny českého sportu, protože těch vesnic, kde žije míň než 3000 lidí, je 5800 z celkem 6300 obcí, které v Česku máme. Pro každou jsme vyčlenili půl milionu korun, kterou můžou místní kluby použít na rekonstrukci svých kabin, to znamená převlékáren, záchodů, sprch. Moc dobře víme, že většina z nich je v katastrofálním stavu a není se co divit, protože průměrný věk sportovišť v Česku je 48 let!

Jsem rád, že první velká sportovní investice jde právě do venkova, na který se dlouhá léta kašlalo. Jde tady v prvé řadě o děti. Taky věřím, že až se Národní sportovní agentura zajede, nebude už docházet k takovým průšvihům, jako k tomu, o kterém jsem vám psal minulý týden. Kvůli byrokracii na ministerstvu školství nedostalo 330 klubů dotaci. Přišly celkem o 80 milionů korun a já to neustále řešil s ministrem školství Robertem Plagou a Milanem Hniličkou.

Zástupce klubů jsem pozval na vládu a znovu důrazně zopakoval, že není možné, aby kvůli byrokracii přicházely kluby o dotace. Robert Plaga teď situaci klubů jednotlivě řeší a pokusí se pro ně peníze dodatečně zajistit, pokud to umožňuje zákon. Ale když to v roce 2019 mohl řešit a dohlížet, jak jeho úředníci komunikují se sportovci, tak nějak zapomněl… Taky slíbil, že kluby, které zažádaly o dotaci na tento rok, ji budou mít na účtu ve zrychleném termínu, a to do konce tohoto měsíce a taky musí zjednodušit žádosti a papírování.

O peníze bojujeme i na evropské úrovni. V Bruselu jsme jednali o evropském rozpočtu 2021-2027. Ještě předtím jsem ale byl v Bratislavě, kde jsem strávil pár hodin s Peterem Pellegrinim. Potřeboval jsem s ním probrat výsledek jeho jednání v Bruselu. V úterý jednal s prezidentem Evropské rady Charlesem Michelem, což já měl ten den před sebou. Kromě toho jsme si dali i veřejnou debatu o tom, jak se za posledních 30 let daří nám i Slovensku. My, Slovensko i všechny členské státy budeme platit do rozpočtu EU víc, protože odešla Británie, která každý rok dávala do rozpočtu skoro 17 miliard euro, to je přes 400 miliard korun, a to měla z příspěvku vyjednanou velkou slevu, 5 miliard euro, co vyjednala ještě Margaret Thatcherová, tak zvaný rabat. Podobně to mají i Německo, Nizozemí, Dánsko, Švédsko a Rakousko. Bohaté státy se brání a snaží se svůj příspěvek do EU co nejvíce zmenšit. V rabatech chtějí pokračovat i po vystoupení Británie a 14,5 miliardy euro na 7 let pak musí doplatit ostatní státy, které slevu nemají. To zásadně odmítáme, je to velmi nefér. Rozpočet chtějí celkově menší, ale peníze na programy, ze kterých čerpají hlavně bohaté státy, větší a ušetřit chtějí na programech pro státy, které potřebují investovat do chybějící infrastruktury.

V rozhovorech o rozpočtu jsem pak pokračoval i v Bruselu. Nejdřív jsem se potkal s prezidentkou Komise, Ursulou von der Leyenovou, dala mi termín na poslední chvíli a byla jako vždy velice příjemná. Řešili jsme, jak co nejdřív dosáhnout dohody o rozpočtu na roky 2021-2027. Spolupráce a komunikace nové Komise se s tou minulou vůbec nedá srovnat. Paní předsedkyni jsem informoval o naší pozici k rozpočtu. Jsou zde velká očekávání, že na mimořádné Evropské radě 20. února dospějeme k dohodě. Myslím si, že to bude velice těžké. A že to není reálné. S původním návrhem Komise z června 2018 vůbec nesouhlasím, s námi ani s dalšími státy totiž dopředu nikdo nemluvil. Nový návrh rozpočtu na mimořádnou Evropskou radu připraví předseda Evropské rady Charles Michel, a proto si nás také pozval. Před summitem se potkává se všemi premiéry a podrobně s nimi debatuje o tom, jak by jeho návrh měl vypadat, aby ladil s prioritami většiny z nich. I panu Michelovi jsem vysvětloval naši pozici a byl jsem perfektně vybavený čísly. Ještě předtím jsem mu poslal dopis, který si můžete přečíst v komentářích.

Pro nás je hlavní koheze, to znamená investice. V návrhu je pokles až o 150 miliard korun. To pro nás není akceptovatelné. A nejsme sami. Psal jsem Vám už minulý týden, že kohezních států je 17, sešli jsme se v listopadu v Praze a minulý týden znovu v Portugalsku a shodli jsme se na deklaraci s jasným vzkazem. Peníze na kohezi chceme zachovat, protože jinak se nikdy nedotáhneme na úroveň nejvyspělejších států. Není to výhoda jen pro nás, protože z lepší infrastruktury mají prospěch i investoři, pro které je díky vnitřnímu trhu u nás podnikání mnohem snadnější a vydělávají zde spoustu peněz. I díky tomu jsou státy, odkud investoři pocházejí, a kam se pak se svým ziskem zase vracejí, bohatší. Takže je správné, aby se tyto státy podílely na budování naší infrastruktury.

Celkově ale návrh bere kohezním zemím 37 miliard euro a k tomu ještě všem 58 miliard euro ze zemědělské politiky, to je dohromady 95 miliard euro. Zároveň by chtěli posílit programy, ze kterých čerpají hlavně nejbohatší státy, o 150 miliard euro. Navíc návrh rozpočtu v kohezi upřednostňuje země, které mají vysokou nezaměstnanost a nízký růst HDP. My, kteří máme nejnižší nezaměstnanost a relativně vysoký růst, se v tomhle směru daří, máme mít míň. Takže okolo rozpočtu ještě bude boj. Já nemám problém s menším odvodem do rozpočtu, pokud na tom budou některé státy trvat, panu Michelovi jsem velmi konkrétně řekl, kde všude by se dalo ušetřit, ale mám velký problém s tím, že se snaží z rozpočtu vzít peníze, které můžou být použity na kohezi, na investice.

Když jsme u té Evropské komise, možná jste zaznamenali, že Ministerstvo zemědělství se rozhodlo a předložilo vládě ke schválení, že Česká republika zažaluje Evropskou komisi kvůli zastavení některých dotací zemědělským podnikům z mé bývalé firmy. Státní zemědělský intervenční fond už v Bruselu na jednání uspěl a celá ta blamáž, kterou tu šířili novináři, se nepotvrdila, a aktuálně má být sporný jen jeden projekt za 1,6 milionu Kč. Žádné stovky milionů, jak strašili. Platí, co jsem říkal stokrát. Nic se kvůli mně nebo mé bývalé firmě vracet nebude.

Rád bych vám k tomu napsal něco víc, ale vlastně nemám co, protože jsem šel během jednání za dveře. Jako prevence. Nechci totiž vyvolávat jakékoliv pochyby, že něco ovlivňuji. Já za dveře totiž chodím vždycky, když se projednává něco, co souvisí s dotacemi do zemědělství.

A pravidla jsem ctil vždycky, už jako ministr financí. Projednávání jsem se tak zdržel už celkem 20krát během 12 jednání. A i když to dělám fakt nerad, do komentářů dávám odkaz na článek antibabišovského Deníku N. Popsali to celkem dobře.

Mimochodem, to, že se Česko pře s Bruselem kvůli dotacím do zemědělství není nějaká mimořádná událost. V minulosti náš stát podal už 6 žalob a soud nám zatím dal vždycky zapravdu.

Během čeho jsem na vládě samozřejmě nemohl chybět, byla zpráva o plnění našeho programového prohlášení, jak se jednotlivým ministrům daří naplnit těch 653 úkolů, ke kterým jsme se před voliči dohromady zavázali. Mimochodem Sobotkova vláda jich měla jen 111. Nejlepší výsledky má Ministerstvo financí, kterému se podařilo splnit 70 procent, za ním Ministerstvo životního prostředí, které je na 55 procentech a Ministerstvo spravedlnosti s 50 procenty. Celkem je teď splněných 40 procent úkolů, což je o 12 procent víc, než když jsme hodnotili v červenci 2019. Musíme každopádně zabrat.

Na vládě jsme taky schválili program strategických investic do nemocnic. Kdo mě čtete, tak víte, že náš Národní investiční plán obsahuje 73 miliard investic do zdravotnictví. Do roku 2027 zmodernizujeme a postavíme nové kapacity v 7 páteřních nemocnicích za 12,25 miliardy. První 2 investice už jsme schválili. IKEM a chirurgické obory ve FN Plzeň. Dál přijdou na řadu například porodnice ve fakultní nemocnici v Brně, o které se mluví 20 let a další investice v Olomouci, Hradci Králové, Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a Thomayerově nemocnici Praha.

Tenhle týden jsem měl taky další výjezd. Tentokrát do Zlínského kraje. Od 7:30 ráno jsem debatoval s podnikateli z Valašského meziříčí. Samozřejmě se ptali na nedostatek pracovníků, na investice do dopravní infrastruktury. Město připravuje stavbu obchvatu. Dál jsme se bavili o Národním investičním plánu a odpadovém hospodářství. Potom jsem přejel do Loukova, kde je areál Čepra. V září 2018 tady vyhořel sklad, nikdo sice nebyl zraněný, bohužel škoda dosáhla 100 milionů korun. Za 10 měsíců tady ale postavili nejmodernější zařízení v Evropě za 300 milionů korun. Za den dokáže naplnit 188 cisteren. Připravili pro nás i zkoušku hasicího zařízení, během které jsme trochu zmokli. Čepro má výborný management. Z firmy jsme dostali za poslední roky 5 miliard dividend a ještě dostaneme 1,2, takže 6,2 miliardy do rozpočtu! I státní firmy můžou dobře fungovat.

Dál jsem se podíval do Bořenovic, kde jsme debatovali se starosty menších obcí Zlínského a Olomouckého kraje. Mají tu skvělého starostu Jakuba Bednárka, který je ve funkci už 13 let, ale pořád je to mladej chlap, protože nastoupil, když mu bylo teprve 21 let. Viděl jsem fotky, jak to v Bořenovicích vypadalo tehdy a musím říct, že pan starosta to tam změnil k nepoznání. Opravil obecní budovy, vybudoval infrastrukturu. Rozumí evropským fondům. V Bořenovicích využili 25 dotačních programů a proinvestovali přes 60 milionů korun a učí to i ostatní obce. Bavili jsme se o novele zákona o odpadech, o novele stavebního zákona, Národním investičním plánu, o malých obecních prodejnách nebo bytové výstavbě.

No a samozřejmě jsem se jel podívat na hokejový stadion Luďka Čajky ve Zlíně. Už minulý týden jsem vám psal o tom, že náš Národní investiční plán počítá s tím, že velké hokejové stadiony přestavíme na moderní multifunkční haly. I tady ve Zlíně, stejně jako v Kladně nebo Litvínově, je stadion ve špatném stavu. Vždycky mě překvapí, jak vypadá prostředí, ve kterém trénují a zápasí naše extraligové týmy. Zastaralé, nevyhovující. Město chce stadion modernizovat za 524 milionů, aby byl vhodný nejen na sport, ale i kulturu.

Mladý zlínský primátor Jiří Korec mi říkal, že do konce volebního období splatí veškeré úvěry, které město má z minulosti a bude moct dál investovat. Nejen do stadionu, ale třeba i do opravy Velkého kina. Bylo ve své době největší v Evropě a teď je taky v havarijním stavu. Přitom to je unikátní kulturní památka a koná se tu každoročně Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež. No a postavil ji ve třicátých letech minulého století kdo? No jasně, firma Baťa.

A na zrekonstruovaný Památník Tomáše Bati jsem se šel ve Zlíně taky podívat. Určitě jste viděli fotky a video, které jsem vám k tomu dával. Krásné, čisté, monumentální. Pár lidí si udělalo před Památníkem demonstraci, asi jim vůbec nedošlo, že Památník se opravil hlavně díky mně a tehdejšímu ministrovi kultury Danielu Hermanovi. Schválně se podívejte do komentářů, v jakém byla budova stavu, když jsem slíbil před 5 lety pomoc.

Jako ministr financí jsem našel 32 milionů na rekonstrukci. Celkem se to vyšplhalo na 50 milionů. Bez státu by se to neopravilo a památník by dál chátral. 30 let s tím nebyl nikdo schopný nic udělat. I tak tam pár lidí venku křičelo něco o tom, že Baťu si nekoupím. Úplně nesmyslné výkřiky.

Jo a když jsme u toho Bati, v Památníku jsem dostal super tašku s jeho nejklasičtějšími výroky:

CHTĚJ – BUDE!
DNES, NE ZÍTRA!
KDO SI DŮVĚŘUJE, UMÍ ŽÍT
BUĎ PRVNÍM!
I NEJLEPŠÍ JDE ZLEPŠIT
PRÁCE DĚLÁ MUŽE
ŠETŘI SLOVY!

Fotku dávám do komentářů. Měl jsem mít tu poslední radu na paměti během interpelací ve sněmovně, kdy jsem mluvil na téma školky. Každý ví, že bohužel neumím mluvit jako prezident Zeman ?? tak si z toho dělaly sítě oprávněně srandu. Tak tady máte to hlavní, co jsem chtěl říct:

Do školek pumpujeme peníze jako nikdo před námi. Od roku 2014 celkem 7,3 miliardy z evropských peněz i státního rozpočtu. Projekty, které žádaly peníze z evropských rozpočtů, jsou pokryté všechny, ze státního rozpočtu a programů Ministerstva pro místní rozvoj je ještě potřeba 0,5 miliardy, protože malé obce mají kombinované projekty mateřských škol, prvního stupně základních škol a knihoven. Tyhle peníze se budeme snažit taky najít.

Sice mluvit neumím, ale zas když kouknete na ty výsledky a vlastně na každé moje hlášení, tak vidíte, že se snažím držet aspoň toho: „Práce dělá muže.“ A jak víte, já makám stále.

O stavebním zákonu vám v poslední době píšu každé hlášení, tak zkusím co nejstručněji. Ve středu se poprvé sešla poslanecká pracovní skupina ke stavebnímu zákonu. Její úkol je, aby zákon prošel v Parlamentu, pokud možno hladce a začal co nejdříve platit. Klíčová je digitalizace stavebního řízení, na které Klára Dostálová sehnala z evropských fondů přes 4 miliardy korun. Ministryně se taky sešla se Svazem měst a obcí a potvrdila starostům, že na obcích zůstanou stavební úřady zachované. Jejich konkrétní podobu řeší Ministerstvo vnitra. Na úrovni krajů budou fungovat státní stavební správy, kam se budou integrovat dotčené orgány. Postavení obcí bude posílené taky v územním plánování.

Pěknej vítr dělá Karel Havlíček na Ministerstvu dopravy. Měl jasné zadání ho uchopit pevněji než jeho předchůdce a taky že jo. Připravil novou organizační strukturu, nastavil nový systém kontroly a začal s auditem důležitých zakázek. Hned za první týden zrušil tři tendry celkem za 3,5 miliardy. Samozřejmě mezi nimi byl i eshop na dálniční známky, o kterém jsem vám toho už spoustu napsal a jednu věc chci ještě dodat…

ŠMÍROVÁNÍ ŘIDIČŮ!

Tuhle kachnu šířila některá média za aktivní podpory několika opozičních politiků. Prý kamery, instalované kvůli kontrole zaplacení známky, budou šmírovat řidiče. Sešel se kvůli tomu i bezpečnostní výbor sněmovny, kde šéf BIS a ministr dopravy Havlíček ve vyhrazeném režimu mohli konečně odkrýt karty a všechno vysvětlit. Výsledek? Všichni poslanci výboru, opakuji všichni, tedy i opoziční jednohlasně rozhodli, že k žádnému šmírování ani náznakem nemělo dojít. Jediný cíl bylo rozpoznat značku a porovnat, jestli má řidič zaplaceno a s tím byl spojený i požadavek chránit vozy bezpečnostních služeb. Oceňuji, že se Výbor dokázal oprostit od politiky a zachoval se velmi zodpovědně, a to ve prospěch bezpečnosti občanů, firem a úřadů.

Pojďme zpátky tendrům, které Karel Havlíček stopnul. Další z nich je supervize mýtného systému, který měla získat firma CGI za 200 milionů. Místo ní to bude dělat státní organizace pod Ministerstvem dopravy Cendis a tím se ušetří desítky milionů ročně. Navíc Cendis může využít technologie, které bude instalovat v rámci dálničních známek právě i pro audit mýtného systému.

Třetí ukončená zakázka je tendr Českých drah na evropský vlakový zabezpečovací systém ETCS. Jeho další část byla už vysoutěžená. Ale cena 2,3 miliardy byla výrazně vyšší, než se původně předpokládalo, na což upozornilo i vedení a dozorčí rada Českých drah, a taky byl v tendru jen jeden účastník, takže se Karel Havlíček rozhodl zakázku ukončit. Bude čas na to ji připravit líp a ušetřit daňovým poplatníkům peníze.

Ministr taky hned začal vyjednávat o dálnicích, obchvatech, železnicích. Potkal se s polským ministrem dopravy a připravuje zkrácení termínu propojení naší D11 a polské S3, dojednal časové detaily nového železničního spojení Praha-Wroclaw, v Berlíně navštívil německého ministra dopravy, se kterým dojednal modernizaci železnice Plzeň-Mnichov, časové termíny silnice Praha – Karlovy Vary - Bayreuth a odstranění bariér splavnosti Labe. A s oběma ministry projednal i budování vysokorychlostní železnice, která bude křižovat střední Evropu a bude spojovat Dráždany, Prahu, Brno, Ostravu, Varšavu, Bratislavu a Budapešť. A ještě stihl v Berlíně jednat s ministrem hospodářství o energetice a ochraně průmyslu ve vztahu k ekologickým opatřením EU. Takže tady máte takový malý výtah z toho, co Karel Havlíček dělá. Doufám, že si to přečetli všichni, kteří říkali, že jako dvojitý ministr nebude stíhat.

Vlastně ne, to ještě není všechno k panu Havlíčkovi. Potkal jsem se s ním a šéfem Českých drah Václavem Nebeským a zástupci 11 odborových svazů na železnici. Jsou to lidi, kteří jsou s dráhami spojení celý život, prostě srdcaři. Ale nelíbí se jim způsob regionalizace železnic a chtějí taky, aby jim v některých krajích neskončily režijky. Během schůzky se domluvili i na konkrétních krocích pro zvýšení bezpečnosti na železnici. Karel Havlíček se s odboráři bude pravidelně potkávat a vzal je do svého širšího poradního týmu.

Když už jsem vám psal o zakázkách na Ministerstvu dopravy, šetří i kolegové na Ministerstvu zdravotnictví. Podařilo se jim udělat soutěž na provoz letecké záchranné služby takovým způsobem, že od příštího roku bude o miliardu levnější.

KORONAVIRUS. Nejnovější info. Vyšetřených už u nás bylo 62 lidí. Stále negativní výsledky. Nakažená není ani pětice Čechů, které jsme evakuovali z Wu-chanu. I tak ale zůstávají v karanténě v pražské Nemocnici Na Bulovce. Nakažený byl ale jeden Belgičan, který letěl s nimi, takže zdravotníci ke všem, kdo v letadle byli, od začátku přistupovali jako k potenciálně nemocným. Proto testy a karanténa, dokud nebudeme mít absolutní jistotu.

Vláda v pondělí podpořila návrh ministra Vojtěcha na zákaz všech přímých letů z Číny na všechna mezinárodní letiště v Česku. Zákaz platí ode dneška na dobu neurčitou. Číně jsme schválili pomoc 5 milionů korun na nákup zdravotnického materiálu a dalších 5 milionů darujeme Světové zdravotnické organizaci na boj s koronavirem v Číně. Ale možná bychom nakonec mohli za těch deset milionů koupit české zdravotnické potřeby.

Měl bych pomalu končit. Chci vám ale ještě napsat o posledním rozloučení s Jaroslavem Kuberou. Poklonil jsem se mu v jeho rodných Teplicích a potom jel na pietní akt do pražského Rudolfina, kde zahrála Severočeská filharmonie Teplice. Její šéfdirigent Charles Olivieri-Munroe, původem z Itálie, v projevu vzpomínal, jak několikrát s Jaroslavem Kuberou večeřeli u něj doma a jak se tehdejší primátor Teplic od něj učil dirigovat. Když jsem to poslouchal, znovu jsem si uvědomil, že odešla nesmírně lidská, přátelská osobnost, která byla vždy v dobré náladě.

Posledních pár věcí. Byl za mnou ukrajinský ministr zahraničí Vadym Prystajko, viděli jsme se v listopadu při mé návštěvě Ukrajiny. Znovu jsem mu zopakoval pozvání pro prezidenta Volodymyra Zelenského a premiéra Oleksije Hončaruka. Nejlepší by bylo spojit takovou návštěvu s V4. Mezi našimi zeměmi je úžasný ekonomický potenciál.

O předražené zakázce na IT na MPSV jste určitě četli. Tak taková kuriozita. V úterý jsem koukal na Události, kde se v živém vstupu ptali Karla Havlíčka, jak jsem přišel na to, že je na MPSV předražená zakázka o miliardu. Úplně ho grilovali. Jak to můžu vědět, když to tak jistě tvrdím. Super otázka. No, jak jsem to asi mohl vědět? Fakt záhada. Vydala to ČT24. Někdy je fajn číst zprávy. Vydal to i Blesk a Novinky, takže to věděl, řekl bych úplně každý v zemi. Byla to totiž zpráva ČTK, kterou převzala všechna média.

Jak už víte, my prodražené IT zakázky úředníků rušíme.

Končím. Mějte se fajn