Vivien.

Ani jsem se nenadál a vyrostla. Vylétla z hnízda a studuje ve Španělsku, tedy teď distančně. Když je doma v Průhonicích, vážím si momentů, kdy můžeme být spolu. Vždycky jsem strašně rád, když ji mám vedle sebe.

Třeba jen tak jdeme do kina. Když chystám nějaký mezinárodní projev, častokrát se jí ptám, co si o něm myslí. Pokaždé v něm najde nějakou chybu a opraví mi angličtinu. Spojuje nás i láska ke zvířatům. A je to právě Vivi, která má o mě vždycky největší strach.

Každý, kdo založí firmu, si přeje, aby ta firma dlouhodobě fungovala a aby ji jednou mohl předat svým dětem. Jsem rád, že Vivien se o byznys zajímá. Je velice zodpovědná, seriózní, někdy až moc. Je v ní naděje, že jednou bude ve firmě, kterou jsem vybudoval, pracovat. A mám z toho radost.