Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři.

Reagoval bych na ta tři vystoupení, nebo čtyři vystoupení, a na ty položené otázky nebo podněty, které tu zazněly.

Pokud jde o Čínu, Čína je hrozba, je to hrozba z oblasti technologické, je to hrozba i v tom, že Čína dlouhodobě nerespektuje pravidla volného obchodu, nerespektuje některá pravidla, bez kterých ta volná ekonomická soutěž v globální ekonomice nemůže fungovat, např. ochranu duševního vlastnictví, a další věci, a na to musíme reagovat. Ale jinak souhlasím s tím, co říkal pan senátor Čunek, že Evropa se musí poučit z přílišné závislosti na jakékoliv zemi a musíme diverzifikovat ty zdroje, které sem přicházejí. Nesmí se nám stát, že bychom třeba museli přestat nebo přerušit výrobu automobilů, protože nemáme čipy apod. Toto vědomí v EU existuje, nebylo tam vždycky, a já to pokládám za důležité.

Otázka Německo a německá podpora. Mluvili jsme o tom už na této Evropské radě. A bylo to jedno z témat, které vznášela řada zemí včetně ČR. Německo oznámilo úmysl 200 mld. euro, ale neoznámilo přesnou podobu, jak ta pomoc bude vypadat a kam půjde. Česká vláda mimochodem na pomoc dává zhruba 200 mld. Kč. A ta debata na Evropské radě vyústila v jednoznačný závěr. Země EU nepovažují za přijatelné, aby Německo šlo cestou nějaké jednostranné podpory. A Evropská komise ústy předsedkyně Ursuly von der Leyenové jasně řekla, že v případě Německa, i jakékoliv jiné země, bude Evropská komise dbát na dodržování pravidel a nepřipustí to, aby některá země mohla zvýhodněným způsobem podporovat svůj průmysl nebo svoje podniky.

Ale my si musíme uvědomit věci, které spolu souvisejí, a které jdou proti sobě. Nelze prostě jedním, v jedné větě říci – já neříkám, to tady nikdo neřekl, ale v té mediální debatě to občas je – hledejme svoje národní řešení, my pomáhejme svou cestou, to evropské, na to spoléhejme, ale Německo to nesmí udělat. Takto to nefunguje. Proto já říkám – musíme najít evropské řešení. A musí to není evropská pravidla. Pokud se dostaneme do soutěže národních rozpočtů o podporu našeho průmyslu nebo průmyslu v jednotlivých zemích, tak si odpovězte na otázku, jak to dopadne? A nejde jenom o Německo, Rakousko, Nizozemsko, mohu vyjmenovat spoustu zemí, které jsou schopny dát násobně více peněz, než prostě to umožňuje rozpočet České republiky. A dopadneme špatně.

Takže evropské řešení je potřeba. Mluvili jsme o tom a máme tu garanci, jakou jenom můžeme mít, že pravidla budou dodržována. Jaderná energetika je klíčová pro Českou republiku, je to jedna z priorit naší vlády. Děláme všechno pro to, abychom dokončili nebo mohli realizovat dostavbu Dukovan v těch potřebných termínech, spustili jsme tendr, podařila se nám jedna důležitá věc, to musím připomenout, to je první úspěch české diplomacie a vlastně i začátku českého předsednictví – schválení taxonomie, ve které je jádro. A to nám umožňuje financování, to nám umožňuje spoustu dalších věcí. Bohužel tady mám špatnou zprávu – není možné a nevidím šanci na zrychlení povolovacích procesů u těch velkých jaderných elektráren. Tam ta šance je opravdu minimálně.

Kde si myslím, že šance je, a na tom pracujeme, je standardizace a zrychlení povolovacích procesů pro modulární reaktory. O tom se vede debata. Mimochodem to je taky velmi perspektivní pro Českou republiku, i pro tu oblast Dukovan, i pro oblast Temelína. Ale tam tu šanci vidím. A je poměrně velká. Myslím si, že i ta protijaderná rétorika, přestože pokračuje ze strany některých členských států, tak je teď oslabená, takže i tady šance je to nějakým způsobem posunout dál. Ale u těch velkých staveb, u těch velkých jaderných elektráren to komplikované je. A nezapomeňme, že my pořád musíme i při tom tendru, i při tom schvalování, i při té dostavbě, budeme pořád muset nestále vést diplomatická jednání s našimi sousedy, tak aby přece jenom v nějaké chvíli to někdo nezkusil zablokovat.