Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení kandidáti, vážení hosté, je to již podruhé, kdy před vás předstupuji s návrhem na další tři kandidáty na soudce Ústavního soudu. Nejprve mi dovolte, abych vám poděkoval za vaše předchozí rozhodnutí, kterým jste podpořili první tři nominanty. Vážím si toho, protože je to výrazem odpovědného rozhodnutí druhé komory našeho parlamentu. A zároveň to vnímám jako závazek předkládat vám i nadále ty nejlepší možné kandidáty. Mrzí mě, že při předchozím představení jsem musel hned odjet na oficiální návštěvu Rakouska, a proto jsem si dnes vyhradil čas až do 13:30, abych mohl být přítomen, když ne celé, tak alespoň části vaší diskuze. Jak jsem v minulosti opakovaně říkal, chtěl bych Ústavní soud pestrý jak z hlediska právních profesí, přístupu k právu, tak z hlediska generační příslušnosti i pohlaví. Pro férové rozhodování o složitých otázkách ve světě je důležité, aby byly zastoupeny různé pohledy na něj. A proto nemohu přehlížet dosavadní genderovou nevyváženost Ústavního soudu, která jenom podtrhuje skutečnost, že na vysokých pozicích v české justici historicky převažovali soudci nad soudkyněmi. V první vlně jsem nominoval dva muže a jednu ženu. Dnes jsou to dvě ženy a jeden muž. Záleží mi na tom, aby skončila doba, kdy jsme mezi 15 ústavními soudci jen stěží hledali důstojný počet žen. Dosud jsem tedy nominoval 4 soudce a 2 akademiky. Soudce a soudkyně občanské, trestní i správní. Soudce se zkušenostmi ze všech stupňů soudí soustavy, včetně kandidáty se zkušenostmi z mezinárodních soudních tribunálů. Soudkyni s letitou zkušeností z advokacie, profesora ústavního práva z Pražské právnické fakulty a profesorku občanského práva z Brněnské právnické fakulty. V následujících nominacích bych určitě rád předložil Senátu kandidáty nebo kandidátky z prostředí advokacie a snad také z prostředí státního zastupitelství. Toto postupné skládání pestré mozaiky není samoúčelné. Má za cíl vytvořit orgán chránící práva občanů a ústavnost, který bude citlivý a kompetentní ve všech možných odstínech právních problémů, o kterých bude rozhodovat. Když mluvím o pestrosti, nejde mi jen o pestrost soudu, jako celku. Hledám takové kandidáty, kteří tuto pestrost do značné míry představují i sami o sobě. Takové nominanty, jejichž odborný profil je sám o sobě pestrý a není uzavřený do jedné bubliny.

První z dnes představovaných kandidátek je doktorka Veronika Křesťanová, soudkyně krajského soudu s agendou ochrany osobnosti autorského a mediálního práva. Dnes je předsedkyní Senátu a místopředsedkyní soudu, což jí dává důležité praktické kompetence při organizaci soudní praxe. Významnou část své profesní kariéry však pracovala jako advokátka takže si přináší zkušenosti hned ze dvou významných právních profesí. Celý život se pak také navíc dělí o své znalosti a zkušenosti se studenty, a to nejen na právnické fakultě, jak bychom mohli očekávat, ale mediální a autorské právo učí i na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Filmové a televizní fakultě akademie múzických umění v Praze. Cením si, když právní specialisté nejen dělají svoji profesi, ale když jsou ochotni a schopni složitou judikaturu také vysvětlovat a zprostředkovávat studentům i širší veřejnosti. Pestrost svého právního rejstříku uzavírá zkušenostmi z arbitrárních komisí a rozhodčích soudů. Veronika Křesťanová mě přesvědčila šíří svých zkušeností a precizností, se kterou všechny své aktivity vykonává. Druhou kandidátkou, kterou vám dnes představuji, je přední akademička v oblasti soukromého práva, profesorka Kateřina Ronovská. Na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vede katedru občanského práva. Spolupracuje s akademickými pracovišti v zahraničí, zejména v německy mluvících zemích, ale také v Izraeli nebo v Nizozemsku. To jí dává velký mezinárodní rozhled a zkušenosti z právních systémů jiných zemí. Velmi si cením její bohaté praxe s poradenstvím pro občanskou společnost a její spolupráci s neziskovým sektorem. Tato zkušenost není v právnické komunitě příliš častá, ale přitom může být pro Ústavní soud tihle cennou. Spolupracuje také s řadou domácích profesních institucí, například s Justičních akademií, Českou advokátní komorou, Notářskou komorou nebo Komorou daňových poradců. A mohl bych jmenovat i další vědecko-výzkumná nebo vzdělávací pracoviště. Pokud bychom měli pocit, že v rejstříku Kateřiny Ronovské schůzi praxe s rozhodováním, pak připomínám, že byla členkou rozhodčího Senátu Mezinárodního rozhodčího soudu ICC v Paříži. To jí dalo základní kompetence a zkušenosti pro budoucí práci soudkyně. Kateřina Ronovská mě přesvědčila svém nasazení a aktivitami, které jdou daleko nad rámec toho, co by jako akademička na právnické fakultě musela dělat.