Přední politik ČSSD Antonín Seďa se nedávno na Facebooku zamyslel a položil otázku: „Není pro mne moc logické, že má ČSSD stále nízkou podporu občanů. Sociální demokracie splnila z 80 % svůj program, napravila nespravedlnosti předchozích pravicových vlád, lidem se daří lépe než v roce 2013, je slušný hospodářský růst a nízká nezaměstnanost. ČSSD stojí na straně zaměstnanců, rodin s dětmi, seniorů i živnostníků. Takže prosím, poraďte, co s tím?“

Myslím, že pro pochopení současné situace musíme zvážit mnohem více faktorů, než se zdá. Rád se o to pokusím.

Když ČSSD podle průzkumů volebních preferencí dosahovala v roce 2010 hranice 34 % a volební výsledek byl, tuším, 22 % tehdejší předseda Jiří Paroubek odstoupil. Čtrnáct dní poté, na zasedání ÚVV vystoupil Waltr Komárek, nestor sociální demokracie s ostrým, pro mne dost překvapivým projevem. Odsoudil politický marketing předchozího vedení (ač byl poradcem premiéra na Úřadu vlády a později předsedy strany a nikdy dříve tak nepromluvil). Snažil se upozornit na rozdíly marketingové podoby volební kampaně s realitou, přehřátou kampaň v médiích, billboardech, příliš vysoké náklady a podobně. V atmosféře zklamání se jeho projev novému staronovému vedení strany bez předchozího předsedy tak líbil, že jej rozeslali do všech místních a okresních organizací. Změna hodnocení za 15 dní, tak bych to nazval.

Nikdy jsem tento názor zcela nesdílel. Prameny nevítězství ČSSD v roce 2010 měly kořeny podle mě podstatně dříve. Když Parlament vyslovil na jaře 2009 nedůvěru vládě Mirka Topolánka, nastoupila vláda Jana Fischera (jaro 2009 2010) a proběhly známé události v tzv. Melčákově procesu proti jednorázovém ústavním zákonu o rozpuštění sněmovny. Ač pozorný čtenář knihy ústavního soudce Hollandera „Filosofie práva“ které vyšla o dva roky dříve mohl číst rozsáhlou pasáž o nepřípustnosti takového účelového křivení ústavy, politici se nenechali poučit a Ústavní soud zákon zrušil. To narušilo politickou scénu natolik, že nový návrh o rozpuštění sněmovny, který se již stal trvalou součástí ústavy (a je jí dodnes) vznesl mezi politiky ČSSD takovou nedůvěru, že na poslední chvíli rozpuštění sněmovny nepodpořili.

Zde byl ten zásadní omyl a základ budoucího neúspěchu. Neustálé diskuse, dlouho trvající nekonečná kampaň voliče od ČSSD odsunula. Kdyby byla tehdy sněmovna rozpuštěna, byl úspěch ČSSD na podzim roku 2009 jasný. O rok později se rozplynul.

Nemáme si jistě všechno nechat líbit, ale jak má volič pochopit náš obrat – včera s Babišem a dnes proti němu? Je logický poté co se stalo ale byl a je dostatečně vysvětlen? Nejsem si jist. Nejasnékroky, stejně jako tehdy před osmi lety.

Volič, občan, jehož není životním koníčkem politika se vším okolo ní takové maratony a neustálé spory nebaví. Necítíme v tom, tedy v těch nekonečných koaličních sporech současné vlády jistou analogii únavy voličů a opuštění politického marketingu, který hnutí ANO za pomoci PSB, tedy agentury, co spolupracovala v minulosti s ČSSD tak účinně používá, že jejímu lídrovy projde u voličů každý hřích, a naopak vše co tato vláda přinesla pozitivního si přivlastní on? ČSSD podle mého názoru málo analyzuje nedávnou historii. Toť vše. My jsme politický marketing potlačili, jiní nás šikovně předbíhají.

Druhý aspekt je vnitřní stav strany. Malé či velké spory v krajích a regionech, odchody některých politiků s velkým respektem veřejnosti (Tejc, Zimola, Koskuba), neochota analyzovat skutečné pozadí kauzy „Rozbořil“, která je (podle toho co o ní vím) velice účelově rozehranou hrou bez konce se zdrojem někde okolo Ministerstva financí. Notoricky známý fakt, že v každé krajské organizaci je pár šedých eminencí, bez kterých si „nikdo ani ruce neumyje“ a proto obměna kandidátů do sněmovny či senátu neodpovídá profilům profesních schopností. Již dnes si kdekdo strouhá ostruhy na post předsedy strany jako by ani nechtěli poctivě bojovat o výsledek. Současná „juniorizace“ širšího vedení dává většině politiků delší časovou perspektivu a klidně jedny volby prohrají, zdá se. To za druhé.

Nesouhlasím ani s tím, že jsme prosadili vše potřebné. Ekonomická prosperita potřebuje dobrou vládu, ale ne vše je výsledkem její práce. V mém oboru – bytové politice jsme za tři roky neudělali vůbec nic pro mladé lidi a seniory. Ceny bytů a nájemného nehorázně rostou v situaci jak opsané z učebnice o funkci bytového trhu. Sociální bydlení? Nezvyklá alternativa neprošla. Proč naši politici neřeknou, že podle programového prohlášení tento zákon mělo předložit MMR, ale ministryně Šlechtová naopak zrušila sekci bytové politiky a preferuje pohřebnictví? Symbolické. Ale co chcete dát mladým lidem víc než šanci na dostupné bydlení (které existuje ve všech moderních zemí Evropy – stačí opisovat) nebo ulevit seniorům? Ne, nesplnili jsme vše, co jsme mohli a tolerovali jsme nedostatky jiných. Podotýkám, že jsem různým osobnostem nejen z ČSSD od roku 2013 poslal asi 20 studií, návrhů a nejen já.

Do třetice – volby se blíží, měl jsem tu čest být několikrát v pracovním týmu pro tvorbu programu. Jednoduše a srozumitelně jsme v bydlení formulovali tři priority – obnovu levného bydlení s nákladovým, tedy podstatně nižším nájemným, usnadnění právního prostředí 4 milionům občanů žijícím ve vlastních nebo družstevních bytech a obnova tzv. „sociálních bytových družstev“ pro občany s nízkými příjmy. Pak jsem se dozvěděl, že uvažujeme o novomanželských půjčkách. Dnes Vám každá banka půjčí slušné peníze za tak výhodných úrokových podmínek, že jde jen o heslo, nic víc. Ostatní body jsem nikde již neslyšel.

Třeba se to mění. Třeba Jan Birke se svým týmem připravuje razantní vstup do kampaně a budoucí snad zvolení či vyvolení ve stranickém referendu (?) začnou o tom hovořit, jako veřejnost po otázkách Václava Moravce, jasně a fundovaně. Moc nevěřím.

Nehodlám se vést na klouzačce snadných řečí a proklamací. Jen se snažím Tondovi odpovědět na otázky v úvodu. Akcentujeme řidiče autobusů a naštveme nádražáky. Akcentujeme zdravotní sestry a naštveme dělníky v továrně. Pomáháme učitelům neodbřemeníme důchodce (třeba tím ekonomickým nájemným). To je politika ad hoc. Myslím, že vedení strany by mělo představit program jako harmonickou síť pomoci slušným lidem s akcentem na podporu pracujících a podnikatelů ale též s konkrétní sociální citlivostí a spravedlností. Nezapomenout že příliš politického marketingu škodí ale málo marketingu nás vede na okraj zájmu. A ve sporech i uvnitř strany většinou podává ruku usmíření ten silnější, a to je vedení strany. Ne neoblomně jednat tak, že to vypadá, že kdo nejde s námi jde proti nám. Ještě je čas.