Pokračujme však v obsahu projevu Václava Havla. Charakterizoval tehdejší poměry jako společnost dvou tváří, nedůvěryhodní lidé v politice, absence odpovědné státní správy a zákona o státní službě, atmosféra že se více vyplácí lhát a krást než poctivě pracovat, pochopíte kořeny kdejakých jevů, které dnes média, trochu se ztrátou paměti, skloňují. A právě v té době došlo k aktu, který lze nazvat „jednou z loupeží století“ ve firmě OKD, a.s.  Ne později!
Když si k tomu přečtete slova Jana Juchelky, který byl v letech 2002 až 2005 předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku pochopíte kdo umožnil všechny následující majetkové transakce ve firmě OKD: „Nevím, kdo to tehdy vymyslel, ale základní jmění OKD nebylo v roce 1997 sníženo plošně, ale jen na úkor fondu, tedy státu, který tak ztratil v OKD většinu“. Stejně se vyjádřil náměstek a později uznávaný ministr financí Eduard Janota.

A když si dále dohledáte, že Roman Češka, tehdy ředitel Fondu národního majetku, jakmile zjistil, že jakási firma Eurobrokers (pro pana Prose) vykupuje akcie OKD od obcí, najal  firmu Patria Finance Zdeňka Bakaly, aby přemluvila zástupce obcí k prodeji akcií státu, můžete příběh uzavřít. Tehdejší tisk tento krok zhodnotil lakonicky: „udělali pytláka hajným“.

Možná by toto hodnocení stačilo k pochopení, kdo a kdy vymyslel a uvedl do pohybu proces nepoctivé ale bohužel též, zdá se, nezvratné privatizace společnosti OKD.

I tento úvod je však jen zjednodušeným pohledem. Základem a prakticky nezvratným aktem byl rok 1990, kdy dva dny před koncem roku zaniká rozhodnutím vlády státní podnik OKD a vzniká firma OKD akciová společnost. To je zdánlivě předprivatizační podmínka s politickým podtextem. Vláda se snažila, krátce po roce 1989, učinit skutečně nevratné privatizační kroky aby vznikla ekonomika obdobná těm vyspělým v západní Evropě. O tom žádná pochybnost. A s většinovou podporou národa.

Ovšem pohledem neustále skloňované kauzy tzv. hornických bytů, které se tehdy mávnutím proutku staly součástí majetku společnosti OKD, a.s., musím konstatovat, že od tohoto okamžiku nebylo možné uvažovat o tom, že se byty nabídnou tehdejším nájemcům do vlastnictví jinak, než usnesením orgánů akciové společnosti. Akcionář totiž rozhoduje o jejím řízení, majetkových převodech, a to svoji účastí prostřednictvím orgánů společnosti. Zjednodušeně, kdo drží majoritu, rozhoduje, práva minoritních akcionářů nejsou zanedbatelná, ale zásadní změny neprosadí. Opomíjenou pravdou, důsledkem ztráty majority státu je fakt, že stát již nikdy, ani při doprivatizaci menšinového podílu v roce 2004, nemohl společnosti přikázat jakoukoliv majetkovou transakci a byl odkázán na rozhodnutí orgánů společnosti. Tak to upravuje Ústavní listina práv a svobod, tehdy platný obchodní zákoník a právní řád.

Můžete se probírat milníky dějin společnosti OKD od roku 1990. Od prvního rozhodnutí o privatizaci převodem 48% akcií do kupónové privatizace, obcím regionu a různých fondů v roce 1993, přes zmíněný sebevražedný akt snížení vlastního jmění na úkor majetkového podílu státu o 3,5 mild Kč v roce 1997, přes rok 1998 když se bývalý pytlák, rozhodnutím FNM hajný stává prostřednictvím firmy Karbon Invest majoritním vlastníkem celé firmy OKD, rok 1999 kdy již v orgánech společnosti vůbec nefiguruje jediný zástupce státu a tak pokračovat dodnes.

Dnes se média úpěnlivě snaží naznačit, že zásadní díl odpovědnosti nesl ministr financí let 2002 až 2006, pan Bohuslav Sobotka. Je to nesmysl. Zda je za tou snahou zájem a tlak politických konkurentů, či prostá neinformovanost, či úpěnlivý atak občanského sdružení hornických bytů, či pokus o vznik politické kauzy,  nevím. Mohu ale doložit, že například advokátka Hana Marvanová, když v roce 2008 pro ČSSD za Advokátní kancelář Veverka-Marvanová za úplatu zpracovala posudek privatizace bytů, posuzovala jen otázky určení ceny bytů se snahou prokázat nepovolenou veřejnou podporu. Vůbec nezohlednila fakt, že šlo o privatizaci menšinového podílu, ani metodiku odpočtů při odhadu ceny bytů tehdy s regulovaným, ztrátovým nájemným, Důvod byl jasný. Smlouva o privatizaci menšinového podílu v roce 2004 obsahovala mimo jiné rozvazující podmínku ke smlouvě, pokud by se kdykoliv v budoucnosti nepovolená veřejná podpora prokázala. Vyjádřila jisté pochybnosti, ale podle dokladů, které lze ověřit, v následujících letech podal v této věci podnět Evropské komisi k přezkoumání transakce kde kdo – Jana Bobošíková jako Europoslankyně, Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR k podnětu Lubomíra Zaorálka přijala usnesení, kde k tomu vyzývá vládu ODS, konkurent na trhu a zájemce o menšinový podíl, skupina PENTA. Komise nikdy neshledala důvod k výroku, že k nepovolené veřejné podpoře došlo a desetiletá promlčecí lhůta k tomu, aby případný rozdíl v ceně byl státu vrácen, uplynula v září 2014. A pochybnosti o úplnosti znaleckých posudků vznikly dávno poté, co současný premiér  5.září 2006 skončil svůj mandát ministra financí demisí, a ministerstvo převzal ministr Kalousek (před tím krátce pan Tlustý).

Dnes držím rozsáhlou analýzu čítající mnoho faktů, úkonů, časově mapovanou profesionální firmou. V archivu mám doloženo mnoho dobových apelů tisku, projevů politiků. Pokud hledáme odpovědné instituce, pak to byl po celou dobu své existence až do roku 2006 Fond národního majetku, ostatně úkony jím určených znalců jsou dnes předmětem úkonů orgánů činných v trestním řízení. Představa, že ministr financí, který předkládal fondem zpracované podklady vládě s doložkou posouzení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže odpovídá za kauzu „podivné privatizace OKD“,  jsou proto jen účelovým úkonem ne zrovna poctivého politického soupeření.