Omezení, která do času výročí přinesl koronavirus, nakonec dovolil zástupcům města uspořádat jen tiché pietní akty. Obdobně tomu bude i v případě vzpomínky na masakr, který se měsíc po konci války udál na blízkém kopci Švédské šance. I tady si tři čtvrtě století od tragédie připomenou představitelé města a církve jen komorně. 

Masakr, který se odehrál v noci z 18. na 19. června roku 1945 na Švédských šancích, budevzpomenut nejprve ve čtvrtek 18. června v 18.30 hodin mšísvatou, která bude sloužena přímo na místě tragédie. Z kopce, který skýtá pohled na Přerov, se ponesou slova připomínající den, kdy se tu obětí poválečného vyřizování účtů stali Karpatští Němci ze Slovenska, slovenští Maďaři a Slováci, kteří se vraceli z války domů. Kulkou do týlu tu bylo zavražděno 267 nevinných lidí - sto dvacet žen, pětasedmdesát dětí, dvaasedmdesát mužů. Zádušní mši za všechny tyto oběti bude sloužit děkan Josef Rosenberg.

Zástupci města společně s německým velvyslancem si tichým aktem připomenou událost v pátek 19. června v 8.30 hodin. „Pietní akt bude zahájen nejprve na přerovském hřbitově, kde jsou uchovány ostatky mrtvých a pak se přemístíme na místo jejich vraždy, ke kovanému kříži na Švédských šancích,“ řekl přerovský primátor Petr Měřínský. Poprvé po mnoha letech se aktu nebudou účastnit pozůstalí obětí, kteří přijížděli do Přerova ze zahraničí – ani zástupci německých spolků. Účast ale přislíbil německý velvyslanec Christoph Israng.

Hromadná vražda, která nezůstala zapomenuta

Tragédie na Švédských šancích se stala krátce po skončení druhé světové války. Osmnáctého června roku 1945 se Karpatští Němci ze Slovenska, slovenští Maďaři a Slováci vraceli z války domů. Vlaku, v němž cestovali, si na přerovské přednádraží všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléct z vagonů a dovlekli na kopec nad Přerovem.

Rozhodující roli v tomto smutném příběhu sehrál důstojník Karol Pazúr, který tvrdil, že v transportu jsou příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva. Sestavil popravčí četu, která dostala jasný povel: zastřelit gestapáky. Samozvaný mstitel ještě ten den navštívil Místní národní výbor v Lověšicích a vyžádal si silné chlapy k vykopání hromadného hrobu. Dvacet sedm mužů až do jedné hodiny ráno muselo hloubit jámu – a pak nastal čas kruté odplaty. Lidé z transportu, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat svým vrahům peníze, šperky, vkladní knížky i doklady. Pak byli kulkou do týlu nemilosrdně zastřeleni. Pamětníci vzpomínali na muže a ženy, kteří prosili a modlili se k Bohu, na děti, které hystericky plakaly. Nikdo ale nedostal šanci – žádná ze sto dvaceti žen, žádný z dvaasedmdesáti mužů, žádné z pětasedmdesáti dětí… Akt pomsty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob o velikosti 17x2x2 metry plný mrtvých těl. Jejich vrazi pak spokojeně odjeli do Bratislavy. 

Exhumace těl byla provedena až o dva roky později – na podzim roku 1947. Muži byli pohřbeni v Přerově, zatímco ostatky žen i dětí byly převezeny do krematoria v Olomouci a jejich popel byl ve dvou bednách uložen na olomouckém hřbitově. Teprve v roce 2017 se podařilo ostatky žen a dětí převézt a důstojně uložit na přerovském hřbitově - a tak po 72 letech spočinuly všechny oběti konečně vedle sebe.