K zastupitelům z řad Hnutí pro Prahu 11 (HPP11) mám mnoho výhrad, jedno se jim ale musí nechat: člověk se s nimi nenudí. Škála emocí, které vzbuzují, je totiž skutečně pestrá. Krátká paměť členů HPP11, schopných změnit na povel názor o 180 stupňů, vyvolává pravidelně salvy smíchu. Jindy zůstává jen čirá bezmoc, když se „kolegové“ rozhodnou blokovat jednání zastupitelstva procedurálními průtahy a nesmyslnými návrhy až do pozdních nočních hodin.

Nechybí ovšem ani překvapení, nejčastěji v momentech, kdy HPP11 omylem ukáže svou pravou tvář. Hnutí, které se od svého vzniku hlasitě zaštiťuje starostí o jihoměstské občany, v takových situacích potvrzuje, jak málo odpovídají jeho volební hesla skutečnosti. Typickým příkladem je postoj, který HPP11 zaujalo k projektu participativního rozpočtu. Ten letos jedenáctá městská část odstartovala vůbec poprvé s cílem umožnit občanům zapojit se do rozhodovacích procesů samosprávy. Vždyť kdo jiný by měl mít vliv na využití prostředků z rozpočtu městské části, než právě místní obyvatelé? 

Očekávání, že zavedení participativního rozpočtu HPP11 ocení, nicméně k všeobecnému údivu vyšlo naprázdno. Podle zastupitelů hnutí, propagujícího transparentnost a otevřenou správu věcí veřejných, je takový projekt zbytečný. Jinak řečeno, „tvůj hlas potřebujeme akorát ve volbách, občane, a jinak se nám do politiky nemíchej“. Že je to smutné?

Hnutí pro(ti) Praze 11 zvládá i těžší kalibr. Na posledním zasedání zastupitelstva městské části se jeho reprezentanti rozhodli přiživit na otázce odprodeje obecních bytů stávajícím nájemcům. Na tom by nebylo nic moc zvláštního, pokud by v roce 2015 sami neschválili zásady, jimiž se prodej takových bytů řídí. A vrchol exhibice pomatených zastupitelů? Žadatelka o koupi bytu, která na Jižním Městě dlouhodobě žije a na zasedání přišla prosit o možnost zůstat tu i nadále, odcházela po jejich útocích s pláčem.

Jistě, volební kampaně jsou založené na emocích… jenže všeho moc škodí.

(převzato z Profilu)