Istanbulská úmluva

Kam jsme so to dostali. Popírání základních práv svrchované rodiny, popírání role matky, popírání role otce. A co naše média, sdělovací prostředky, co pan Moravec, proč ten se tomu nevěnuje, a co naši politici, parlament a vláda. To spí, nebo mají dovolenou. Nebo snad veletoče a prodlužování jednání o vyslovení důvěry vlády, mají jeden a jeden společný cíl. A to záměrně zmeškat možnost odmítnutí této nelidské, kruté a proti všem pravidlům logiky 21. století moderní demokratické společnosti nechat zpustit a nastolit toto násilí na dětech a rodině, té rodině, která tvoří základ společnosti a státu. Ano zmeškat, tak jak to již bylo v minulosti ze strany Evropské unie řečeno, jó Česká republika nepodala, zaspala, neodmítla. Věřím, že národy Čechů, Moravanů a Slezanů, a všech národností, které s námi žijí historicky a za svou vlast jí přijali, toto zvěrstvo nedovolí.

O čem tedy vlastně je Istanbulská úmluva

No to je vlastně loupež dětí za bílého dne, která vstupuje v platnost od 1. července a má být ratifikovaná nejdéle do poloviny roku. Podepsal jí premiér B. Sobotka a J. Diensbier, který jí dlouhodobě aktivně podporoval a zasazoval se o její přijetí. Tedy dalo by se říci, že to je společný program ČSSD.

V čem tedy spočívá její krutost a nelidskost

Je to stejné jako ve Finsku, Norsku, který  známe i v České republice, kdy sociální služby v Norsku odebrali děti rodičům.

Takže speciální sociální služby bez rozhodnutí soudu mohou kdykoliv vstoupit, překonat překážky, jako se vloupat do vašeho bytu, domu na základě prevence a doslova vám děti za bílého dne ukrást z jakékoliv rodiny, školy, školky a to jenom na základě toho, že děti používají výrazy jako:

Máma, táta a ne rodič

Dovolím si citovat:

Ukradené děti potom kočují mezi tzv. adoptivními rodinami homosexuálů a sadomasochistů. Současně existuje přísný zákaz medializace rodinných tragédií, sebevražd a tyranizování dětí, ukradených těmito sociálními službami. Přesto se v Norsku během jednoho roku dostaly na veřejnost informace o 59 ukradených dětech, které spáchaly sebevraždu. Matky ukradených dětí ze zoufalství propadají alkoholu, narkotikům a páchají sebevraždy.

Gender ideologie zavádí tzv. práva, podle kterých má dítě „právo“ si určit, zda je děvčetem nebo chlapcem. Rodiče mohou být kontrolním orgánem GREVIO, vytvořeným českou vládou, trestáni odnětím dítěte například i za to, že dítě pravdivě řekne, kým skutečně je, a ne tím, co mu do hlavy naprogramovali gender ideologové. Školní osnovy na všech stupních vzdělání už budou programovat výuku a tréninky s cílem vtělovat tuto gender ideologii nejen do myšlení dětí a mladé generace, ale i do jejich způsobu jednání, aby tak byly vykořeněny tzv. zastaralé „stereotypy“. Za stereotypy je pokládáno například to, že žena zaujímá v rodině roli matky a muž roli otce. To už je podle genderu nedovolený stereotyp, který má za následek tzv. domácí násilí. V podstatě zdravá rodina, která na těchto tzv. stereotypech funguje, je už podle nové ideologie mimo zákon. Mechanismem GREVIO bude nucena, aby tyto stereotypy vykořenila, jinak jí budou děti odňaty. Pod rouškou tzv. odstranění domácího násilí.

Možná jsem debil, možná blázen, ale rodina pro mne je posvátná, jako pro mě nenahraditelná a nezastupitelná role matky a otce. Budu tyto hodnoty rodiny hájit všemi způsoby, a věřím, že se konečně probudí sdělovací prostředky, média, poslanci, senátoři, a především rychle začne jednat vláda České republiky.

Proč?

Abychom se jednou neprobudili a nezjistili hrůzou, že nám naše děti odvážejí někam a ani nevíme kam. A co tzv. Dublin IV. Je to jenom další krok, s jediným cílem, vymazat Českou republiku, její historii, její státnost, kulturu a tradice, je to další zrada na České republice, její suverenitě, nezávislosti, nedotknutelnosti České republiky, jejího práva sobě sama rozhodovat a určovat o její přítomnosti a budoucnosti.

Jediný, kdo to kritizoval, jediný kdo veřejně proti tomu vystoupil a začal o tom hovořit, je poslanec Českého parlamentu pan Václav Klaus mladší, kterého si nesmírně vážím, a je jenom škoda, že je s tzv. demokratického bloku sám, kdy ostatní se snaží dělat všechno možné, jenom ne to, co by mělo v tuto chvíli být nejdůležitější, a to Česká republika.

On totiž sám Václav Klaus mladší dne 18.1.2018 vystoupil v Parlamentu České republiky s projevem, kde pronáší zásadní nesouhlas s přijetím Dublinu IV. a jeho implementací varuje, a zavazuje vládu České republiky, aby všemi prostředky odmítla Dubin IV. a hájila suverenitu, nedotknutelnost České republiky v otázce migrační a azylové republiky. Pokud tedy proti tomu zásadně a tvrdě nevystoupíme jako země, jako svrchovaná Česká republika, pak se mohou naplnit slova z 12. 12. 20arty, jako jsme promeškali žlutou kartu u tzv. zbraňové vyhlášky.

Potom si musím položit otázku, zda zde nedošlo k záměrnému nerespektování využití žluté karty ze strany odpovědných činitelů České republiky, a pokud ano, pak by za to měli nést plnou odpovědnost, a to i v případě, že by někdo tak závažné dokumenty podepsal a schválil na půdě Evropské unie bez rozhodnutí Parlamentu a Senátu České republiky.

Můj sen a mé přání o mé milované rodné zemi V krásné zemi, plné hájů, ryb, zvěře a ptactva. Kde slunko rozevírá každý den svou náruč a měsíc nás hladí po tváří večer, když usínáme spokojeni, že žijeme ve své krásné, rodné zemi, kde poctivost, slušnost se prostě vyplácí. Kde pracovat a mít rodinu se vyplácí.

V zemi Čechů – Moravanů – Slezanů v naší rodné vlasti.

Můj sen je naivní, asi tak já, jak jsem naivní já sám o svých představách, o své rodné zemi, o vlasti mých a našich předků. To, že jsem naivní, za to se nestydím, je to můj sen, má tužba, je touha co bych své rodné zemi a nám všem chtěl dát. A tak v tom snu občas vidím, jak Blaničtí rytíři zbroj leští, meče kovají a podkovy koním dávají. Proč to, proč takový sen? Každý přeci víme své. Každý známe tu bolest, ten pal na srdci, když rozevřeme oči své dokořán, kde že to vlastně žijeme. V jaké že to zemi, kdo jí spravuje a jak řídí. Jak všicci Ti, co se naučili slova klást na talíř, jak kus žvance s cílem, a mnohdy jediným, urvi si hned, co můžeš, dřív, než ten druhý Ti to vezme, a hlavně pospíchej, aby na toho třetího nic nezůstalo. A kdyby náhodou snad ten druhý to viděl, tak ho pomluvíme tak, že ani ten s leprou mu nebude chtít ruku podat s obavy, že by se mohl ušpinit. Toho třetího, který to zjistí, buď si jej koupíme, anebo zatratíme. Tak budeme vládnout dál, dál a dál. A tato zem bude jenom naše, ne všech. Prodáme, koupíme všechno, co se dá, a kdo v cestě nám bude stát, toho tvrdě ztrestáme.

Děkuji čtenářům za trpělivost a přízeň.

(převzato z Profilu)