Na setkáních s občany se často setkávám s pesimistickými názory, že jsme ztratili velkou část našeho průmyslu a jeho obnova už možná není. Nesouhlasím s tím. Řadu zkrachovalých podniků by mohl převzít znovu do svých rukou stát. Víme ze zkušeností severských zemí, z Francie, ze Singapuru či z Jižní Koreje, že stát může fungovat jako úspěšný podnikatelský subjekt. Těmto podnikům lze dát novou výrobní náplň, je možné vytvořit zcela nové výrobní obory. Pro takovéto plány je ale nezbytná jedna věc: aby představitelé státu byli kompetentní a aby uměli sledovat, kam směřuje světová ekonomika a co se děje ve vědě a v technice. 

Jeden z oborů, který volá po obnově a ve kterém by mladí lidé našli masové uplatnění v symbióze se zkušenými pracovníky, je náš letecký průmysl. Tento průmysl v roce 1989 produkoval dolar, tehdejší silný dolar, za dvě koruny. Klaus a jeho kumpáni ho nechali zničit. Pamatuji si, že jsme Klause jako ministra financí ČSFR pozvali na jednání rozpočtového výboru do Federálního shromáždění. Tenkrát se řešil problém, že naše letecké továrny sice měly spoustu zakázek, ale neměly úvěry. Klaus pomoc odmítl: každý si má pomoci sám.

Stále máme specialisty, kteří tento obor znají. Stále tu jsou technologie, o které se můžeme opřít. Já sám znám řadu odborníků, schopných tyto podniky znovu přivést k rozkvětu. A je možné se opřít i o zapojení do mezinárodní dělby práce, minimálně v rámci EU. A tak prosím voliče: pomozte svému spojenci v Bruselu, aby tam mohl nadále podporovat český průmysl. Moje číslo na kandidátní listině KSČM je 4.