Nejde o pohádku, ale o boj s Andrejem Babišem a státní finanční správou. Pracovníci Vysoké školy Karla Engliše v Brně zpracovali právní rozbor tohoto boje.

V daném případě jde o provozovnu občerstvení a muzeum perníku Perníková chaloupka. Prodávající jasně, zřetelně a opakovaně informuje spotřebitele a případné kupující o tom, že součástí ceny je částka 10 Kč (babišné) jako pevná částka za koupi zboží přičítaná k nákupu při placení bez ohledu na počet nakupovaných položek, přičemž prodávající nabízí zboží a služby, které nepodléhající cenové regulaci, tedy se na ně nevztahuje maximální cena. Pokud hodnota jednoho nákupu převýší 100 Kč, je poskytnuta sleva ve výši 10 Kč, a tak se fakticky částka 10 Kč jako součást ceny (babišné) již neuplatňuje. Prodávající informuje spotřebitele, že tato dílčí složka ceny je určena na náklady elektronické evidence tržeb a je v ceně zboží, jehož prodej dané evidenci tržeb podléhá.

Informace je při vstupu do oploceného areálu, na všech stolech v rámci prodejny občerstvení i při prodejním pultu. Je na svobodné vůli kupujícího, zda za takových podmínek uzavře kupní smlouvu. Zákon takovou tvorbu ceny nezakazuje, kupující (spotřebitel) má zřetelné a jasně rozpoznatelné informace předem. Částka 10 Kč (babišné) je součástí sjednané ceny, tedy není podmiňováno zaplacením babišného vydáním účtenky EET zákazníkovi. Nezaplacením této části ceny neakceptuje spotřebitel celkovou cenu za zboží a kupní smlouva není uzavřena. K prodeji zboží nedojde. A komu se to nelíbí, může jít třeba... do Čapího hnízda.

To se však nelíbí finanční správě, která to vidí jako útok na sebe, všemocný stát a také jako zesměšnění Andreje Babiše. Proto po určitém váhání, kdy marně hledala zákon, který by vůči statečnému panu Luďkovi použila. Žádný nenašla a tak přistoupila k vydání Metodického pokynu k aplikaci zákona o evidenci tržeb vydaného Generálním finančním ředitelstvím 15. 5. 2017 a tam stanovila aplikační pokyn: "Splnění povinnosti vystavit účtenku zákazníkovi není možné podmínit zaplacením jakékoli částky či uhrazením poplatku ze strany zákazníka.".

Pouhý metodický pokyn nemůže regulovat určitou tvorbu sjednané ceny, pokud ji nezakazuje zákon. Pokud metodický pokyn hovoří o zákazu vázání poplatku na vydání účtenky, nejde o případ Perníkové chaloupky. Pokud by finanční správa chtěla využít tohoto ustanovení metodického pokynu k postihování tvorby sjednané ceny, jde o cenovou regulaci mimo pravidla stanovená zákonem o cenách. Metodické pokyny nejsou právními předpisy. Tedy nejsou obecně závazné. Pokyn nemůže obsahovat nové povinnosti, které nejsou stanoveny zákonem. To odpovídá ústavní zásadě, že povinnosti lze uložit jen zákonem.

Je obvyklou praxí, že metodické pokyny odkazují na jednotlivá ustanovení právního předpisu, jehož jsou metodikou. Pokud tedy upravují nějakou povinnost (zákaz), má pokyn, např. v poznámce pod čarou, odkazovat na zákonný zdroj takové povinnosti. Pokud tak pokyn nečiní, je to v lepším případě vada vzniklá při jeho zpracování, když neuvádí zákonný zdroj dané povinnosti, nebo jde o neústavní stanovení povinnosti bez zákonného podkladu. Jestliže metodický pokyn finanční správy stanoví povinnost a přitom neuvádí její zákonný zdroj, je to chyba.

Cena a informace o ceně

Nejde-li o regulovanou cenu, je cena sjednaná částka. Jde tedy o výsledek soukromoprávního jednání prodávajícího a kupujícího. Vůči spotřebiteli je podnikatel povinen uvést cenu zboží nebo služby, případně způsob jejího výpočtu včetně všech daní a poplatků. Podnikatel musí spotřebitele informovat tak, aby mu byla zřejmá informace o ceně ještě před jednáním o koupi zboží. Vůči ostatním subjektům než spotřebitelům může být uplatněn volnější režim, ovšem i zde je nutno dodržovat zákon o cenách, podle nějž je cena peněžní částka sjednaná při nákupu a prodeji zboží. Podle určených podmínek mohou být součástí ceny zcela nebo zčásti náklady pořízení, zpracování a oběhu zboží, zisk, příslušná daň a clo. Pokud jde o prodej zboží v obchodě je primárně nutno splnit povinnosti vůči zákazníkům-spotřebitelům, tedy je nutné je o ceně nebo způsobu jejího stanovení informovat.

Ovšem to neznamená, že by mimo základní informaci o ceně zboží nemohl prodávající uvést další informace podle svého uvážení. Taková informace může být součástí jeho marketingové strategie (obchodní politiky). Někteří podnikatelé uvádějí, že část ceny je určena na dobročinné účely anebo že je určena na nákup dražších surovin (ekologických). Rovněž se někdy uvádí v médiích rozbor ceny pohonných hmot - např. kolik procent z ceny litru benzínu připadá na daně, kolik na distributora a kolik na prodejce. Jde o praxi běžnou a dlouhodobou. V rámci výše uvedených zásad může být uváděna i informace, jaká část z ceny v korunách či procentním údajem je podnikatelem-prodávajícím určena na úhradu jeho některých veřejnoprávních povinností. Takové informace nejsou zakázány žádným zákonem, proto jsou dovoleny.

Cena je smluvní ujednání prodávajícího a kupujícího. Jsou příklady, že cena zboží či služby je tvořena z více složek např. u mobilních operátorů či provozovatelů inženýrských sítí se cena může skládat z pevné složky za připojení a proměnlivé (spotřební) složky za poskytnutou energii, vodu či minuty volání. Rozhodující je, aby kupující (spotřebitel) měl ještě před odebráním zboží či služby dostatečné a jasné informace o ceně a měl svobodnou vůli za těchto podmínek zboží či služby nakoupit nebo ne.