Děkuji za slovo. Já jenom doufám, že potom paní ministryně zodpoví tu částku, protože to je naprosto zásadní. Ale přála bych si, aby to zodpověděla celá vládní koalice. Prostě bez toho se nedá zodpovědně o tom zákoně rozhodovat. Ale... Ještě jedna věc. Prosím, to, že se něčemu nějak nesmí říkat, neznamená, že to neprobíhá. Na co narážím? Na to takzvané vzdělávání.

Tady chci v té faktické poznámce jenom upozornit, je naprostá iluze, že by nějakou hranicí tří let věku, zapálením tří svíček na dortu, skončila výchova a začalo vzdělávání. Proboha, kolegyně a kolegové, to je fakt iluze. A právě proto je tak iluzorní oddělovat ty děti různého věku zákonem. Děti se vyvíjejí různě, jsou individuální, mají individuální potřeby, a proto potřebujeme různé, flexibilně se doplňující systémy péče.

A právě proto, že považuji za opravdu veliký omyl říkat, že v dětských skupinách to vzdělávání neprobíhá, protože prostě do těch tří let věku - samozřejmě probíhá, jenom se tomu dnes tak oficiálně nesmí říkat. Tak úplně stejně tak považuji za nesmyslné z toho vycházet, u toho nastavení toho limitu, když dítěti přestanou tři a začnou mu být čtyři, že už by nesmělo chodit do tohoto typu předškolního zařízení. A řeknu ještě takovou perličku. Odkud je ten limit, těch tří let věku? To pochází z Rakouska-Uherska. A tehdy se věřilo, že od toho věku se dá naučit lásce a úctě k císaři.