Děkuju pěkně, pane předsedající. Ještě jednou chci poděkovat za přípravu této veliké novely. Byla na tom odvedena obrovská práce, tým Ministerstva práce a sociálních věcí skutečně si myslím, že na tom strávil ne stovky hodin, ale tisíce. Dvacet let tady bobtná systém, který je nepřehledný, složitý a je potřeba ho zjednodušit.

To je východisko, s kterým k tomu přistupujeme a jsme za Piráty rádi, že jsme se mohli intenzivně podílet na těch konkrétních věcných řešeních. A současně, a to je myslím také si třeba říct, nezastíráme, že jsme v průběhu podávali zhruba 60 připomínek, z nichž některé přetrvávají. Ale, a to opravdu před závorku zdůrazním, ten směr zjednodušení automatizace dávek, oceňování práce, to, aby se práce opravdu vyplatila, a také i zjednodušování pro určité typy domácností podpory v bydlení je naprosto správně, a celkový cíl odstranit body zlomu a předejít tomu, aby byly situace, kdy při zvýšení pracovních příjmů lidé ztráceli, protože ve finále měli nižší tu podporu, tak to jsou všechno veliké věci, které jsou správně a je dobré je udělat.

Vedle toho poděkování týmu MPSV a pana ministra, které si myslím, že je fér tady říct, bych ráda ale stejně tak poděkovala paní Zuzaně Freitas Lopesové, která právě za nás jako náměstkyně stovky hodin strávila jak připomínkováním, vyjednáváním, tak také koordinováním těch věcí, protože a to je zase velmi dobře a bylo to vidět i na té řadě připomínkových míst, je to tak složitá novela, že zahrnuje problematiku řady různých ministerstev, a proto na ní musela spolupracovat a bylo potřeba toho tolik odlaďovat společně.

Když jsem zmínila, že jsme měli 60 připomínek, 60 konkrétních věcí, o nichž se jednalo, některé byly zapracovány, některé nikoliv, tak bych ráda rovnou zdůraznila, že jsem ráda za několik konkrétních věcí, které se nám věcně podařilo vysvětlit a prosadit do té navrhované podoby. A to třeba, aby právě byla zohledněna zranitelnost u samoživitelek a samoživitelů do sedmi let věku dítěte, kdy v tom původním návrhu byly čtyři roky, a to je pořád doba, kdy je dítě často nemocné a kdy ta pracovní schopnost do těch sedmi let věku dítěte bývá velmi často narušena nebo omezena právě častou nemocností, a u samoživitelek a samoživitelů to pak leckdy i vede ke ztrátě zaměstnání. Tak to je, to je ta životní realita, a já jsem ráda, že třeba toto, co jsme připomínkovali a vysvětlovali, zohledněno bylo, a chci na tom ukázat, jak detailně ten návrh byl připravován.

Protože jsme v prvním čtení, tak předpokládám, že budou probíhat další konkrétní a velmi detailní debaty, ještě předpokládám, i na konkrétních schůzkách a potom ve výborech. Ale já bych ještě ráda komplexněji se vyjádřila naopak i k tomu, kde máme stále otazníky, kde některé rozpory i přetrvávaly, ale můžete se optat, proč jsme zákon na vládě tedy podpořili. Proto, že je to obrovská změna, u které jsme zvažovali plusy a minusy. A je nám jasné, že nikdo by nebyl schopen najít 100% shodu na všech parametrech a na tom celku, nicméně navzdory těm určitým rizikům, a k těm se ještě dostanu jako celek, považujeme ten navržený směr za přínosný. A bylo právě domluveno, že i ve Sněmovně je možné doladit a dořešit ty konkrétní parametry pozměňovacími návrhy. Tak já budu věřit, že tam bude pokračovat tato vstřícnost a že se podaří ten cíl - sjednocení, zjednodušení, automatizace, odstranění bodů zlomu, nastavení těch motivačních principů, aby se práce skutečně vyplatila, a také co nejširší použití - tam, kde to dává smysl - paušálů namísto dokládání různých podrobných účtů, vyúčtování a výpisů, když to je čistě administrativní zátěž pro Úřad práce, pro ty žádající, ale také třeba pro správce SVJ, kteří musí ta různá vyhotovení dokládat také.

Nyní po těch poděkováních a ocenění toho velkého záměru k aspektům, které vnímáme jako problematické a považujeme za nutné se o nich dál bavit. Říkali jsme to dlouhodobě, připomínkovali jsme to, není to tedy nic překvapivého například pro odborné týmy, které to připravovaly. Protože je to tak odborná a provázaná, složitá záležitost, že samozřejmě i u této změny je ďábel skrytý v detailu. My jsme identifikovali rizika jako první u toho, jak jsou definovány zranitelné osoby ve, řeknu odborný termín, vícečetných domácnostech, čili tam, kde mají lidé tři a více dětí. Je nyní nejpravděpodobnější, že dojde k poměrně velkému poklesu výše dávky a že státní podpora, na kterou tyto rodiny dosáhnou nyní, se dramaticky sníží.

Ten příklad. Pětičlenná domácnost, čili dva dospělí a tři děti, v okamžiku, kdy je tam nastaven pracovní bonus tak, jak je - v těch ostatních případech si myslíme, že to bude fungovat dobře - tak u těch tří dětí a i ženy na rodičovském příspěvku to bude znamenat, že při nějakém čistém příjmu 45 000, 15 000 rodičovského příspěvku a 30 000 platu či mzdy, při bydlení v Praze a Brně, čili velkých městech, při nákladech na bydlení na úrovni normativu, dneska ta rodina má nárok na podporu kolem 12 000 korun. Po změně by to bylo kolem 7 500 korun.

Přitom tato domácnost s malými dětmi si myslíme, že je stále dost zranitelná. Těchto domácností s pěti plus členy je celkově zhruba 25 000. Co je ještě důležitější u toho údaje, že nevíme, kolik z nich je těch, kde ta jediná pracovně aktivní osoba je nízkopříjmová. Náklad na změnu u těchto vícečetných domácností s malými dětmi, když bychom zohlednili zranitelnost do určitého věku nejmenšího dítěte, by tedy nemusel být vyšší než například několik stovek milionů a ta celková změna by byla vstřícnější vůči rodinám s dětmi. To dávám jako příklad k tématu, o kterém se musíme bavit. Dávám to jako příklad největšího dopadu, který jsme jednorázově identifikovali, který se stane po zavedení té změny, pokud to projde čistě ve vládním návrhu.

Druhou věc zmínila paní zpravodajka ve zpravodajské zprávě, že se mezi připomínkami opakovaly námitky vůči tomu, jak je definovaná sankce za zanedbávání školní docházky. Ono totiž už dneska máme řadu různých přestupků a řadu různých možností, jak trestat rodiny, kde děti nechodí řádně do školy. Při vědomí toho, že se to roky snažíme jako společnost řešit, máme řadu těch přestupků a nefunguje to a ty sankce nejsou úplně účinné, je překvapivé přidávat další, a to ještě bez využití možnosti, aby alespoň ta složka na dítě, ta část, kterou by mohlo využít, respektive jeho zákonní zástupci, na zaplacení družiny, školních pomůcek, případně kroužků, aby šla například přímo škole.

To bylo něco, co jsme v těch debatách zvedali, protože se domníváme, že podpora dětí - a to dětí i z těch různě ohrožených rodin - se dlouhodobě vyplatí. I když by takové řešení samozřejmě nebylo úplně přímočaré, tak by právě ve vztahu k budoucnosti a k rozvíjení potenciálu těch dětí mohlo být správné a prospěšné. To je otazník nad tím, jak je navržené sankcionování namísto alespoň nějakého motivování u školní docházky.

Potom je otázkou, jak rychle mají nastupovat zase určité druhy snížení. Zopakuji, že je to veliká změna a je jisté, že ne všechno půjde doladit rovnou v tom návrhu, a je jisté, že se některé třeba problematičtější aspekty budou ukazovat v čase. To prostě u tak u takhle velké změny je. Nicméně to, jakým způsobem je nastavený přechod z definované pracovní aktivity k tomu, když ten člověk je pracovně neaktivní, nám přijde příliš příkré, příliš rychlé, jak je to nastavené, a to z toho důvodu, že tam chybí možnost alespoň přechodného období. Jde o § 38 a zase věřím, že se o tom § 38 písm. c) budeme konkrétně bavit.

Nyní už se blížím k závěru nejproblematičtějších oblastí, které se opakovaly v připomínkách jak našich, tak ostatních. Sice je to opravdu to, jak naložit se započítáváním příjmu žadatelů, kteří splácejí své dluhy v insolvenci. Opakovaně tady například i ze strany dalších opozičních stran zaznívá, ať se příjmy započítávají až po odečtení insolvenční srážky. Můžeme se bavit, aby ten rozhodný příjem nebyl úplně jenom to, co zbude po odečtení insolvenční srážky, čili ta výrazně nižší část, ale aby například byla ještě k tomu přičtena polovina z insolvenčních srážek. To dávám jako příklad, jak se o tom dá uvažovat, aby nebyla tak velká obava z toho, že ti, kteří sice splácejí dluhy, ale přece jenom je nadělali, tak aby nebyli nějak příliš zvýhodněni.

Nicméně argument, který zaznívá od řady odborníků, je - a je, myslím, zcela pravdivý - že práce se musí vyplácet vždy, a to i pro lidi v oddlužení. Když vezmu příklad, který uvádí třeba PAQ Research, velmi přehledně vysvětluje, proč ten systém nyní lidi od práce odrazuje. Protože se samozřejmě dávky počítají z těch příjmů před srážkami a každé zvýšení čisté mzdy pro člověka, který je v oddlužení a pracuje, znamená, že se mu ale pak třeba ve finále celkové příjmy sníží.

Když to dám na úplně konkrétním nominálním příkladu, i zvýšení čisté mzdy o 10 000 korun, které vede k nárůstu příjmů po insolvenční srážce jenom o 3 300 korun, znamená, že případná státní podpora může být snížena i o 6 000 korun. Čili se ten člověk dostane do minusu, i když se snaží pracovat a vydělat víc, aby i více z těch dluhů splatil, takže výsledek je nevýhodný i pro věřitele. Nemluvě o tom, že je nevýhodný pro nás všechny, pro celou společnost, protože pak jsou nižší daňové odvody.

Co s tím? To je právě opakovaná připomínka, jak navrhnout počítání dávek z nějaké části příjmů po insolvenčních srážkách. Vedlo by to k tomu, aby lidé byli v insolvencích motivováni k navyšování legálních příjmů. Jak říkám, za nás ten princip je, že práce se vždy musí vyplatit a nemusí to být nějak dramatické. Je jasné, že je naprosto v pořádku, aby lidé, kteří jsou v oddlužení, splatili co největší částku dluhů věřitelům, ale alespoň o malý kus je třeba, aby pocítili, když zvýší pracovní úsilí, když dostanou vyšší mzdu. Jinak prostě není realistické, že by vůbec o to navýšení mezd a platů usilovali.

Čili na jednání ministrů bylo právě k téhle problematice insolvencí navrženo svolání pracovní skupiny, která by se tou problematikou exekucí a zejména insolvencí v provazbě na navrženou novou dávku státní sociální podpory zabývala. Tak bych ráda požádala pana ministra o to, aby se to opravdu stalo, případně o informace, v jaké to je fázi. Nezdá se to, ale když i členové NERV zdůrazňují, že právě kvůli tomu, kolik lidí je u nás zadlužených, přichází naše ekonomika o miliardy korun ročně - opravdu jsou to miliardy, klidně 5 miliard korun ročně - tak potřebujeme lidi dostat z dluhových pastí do legální práce. Takže právě i tento moment nastavení dávky může velmi pomoci, aby celý systém nakonec fungoval vyladěně, efektivně a ku prospěchu úplně všech.

Od tohoto principu, že se musí vyplatit pracovat, už se dostávám čistě k poznámkám, které budeme jistě ještě dopodrobna rozebírat i ve druhém čtení, týkajícím se toho, že cenové mapy vycházející z dat MPSV mohou být mírně zkreslené tím, jaké druhy smluv jsou v databázi MPSV, že je potřeba s tím pracovat obezřetně, protože to vypadá, že to je celkově v sumě pod úrovní tržních nájmů, třeba podle dat Ministerstva financí nebo právě Ministerstva pro místní rozvoj.

O tom se samozřejmě v jednáních předcházejících podání návrhu dlouze debatovalo a obdobně i energetické paušály. Tak to samotné zavedení je v pořádku, to je dobře, ale opět jde o něco, co bude podle našeho názoru třeba vylaďovat, ať už do zohledňování stavu budovy, nebo zohledňování i lokality. To se může všechno na spotřebě energií totiž projevit.

My tedy vidíme jaksi řadu možností, jak do budoucna uvažovat o těchto konkrétních aspektech této navržené dávky. Nicméně co bude z našeho pohledu neméně důležité, bude dobré navázání na avizované navýšení podpory v nezaměstnanosti na 80 % předchozího výdělku. To je velmi důležitá věc. Je to něco, co by mělo omezit propad příjmů při ztrátě zaměstnání. Mohlo by to významně pomoci mobilitě pracovního trhu i většímu pocitu jistoty u těch, kdo novou práci hledají. Osvědčilo se to v řadě západních zemí. A hladké fungování i této takzvané superdávky bude provázané s tím, aby byla přijata tato změna, navýšení podpory v nezaměstnanosti na výrazně vyšší podíl předchozího výdělku v prvních dvou, respektive třech měsících nezaměstnanosti, než jak je tomu nyní.

Já bych závěrem, poté, co jsem nastínila oblasti, kde vidíme problémy, kde bychom rádi se o tom dál bavili, kde bychom rádi, aby došlo k vyjasnění některých otázek, které jsem, myslím, celkem předvídatelně nastínila, protože odborné týmy už od nás tyto výhrady slyšely v průběhu měsíců a měsíců příprav, tak bych ráda shrnula tím, že jsem opravdu velmi ráda, že se podařilo vyjednat i s naším, myslím, významným vkladem zohlednění péče o dítě v rodinách samoživitelek a samoživitelů do sedmi let věku, jinými slovy, to, aby lidé, kteří jsou sami, pečují o malé dítě, a to malé dítě je často nemocné, nebyli ohroženi náhlým propadem státní podpory jenom proto, že dítě překročilo hranici tří let nebo čtyř let věku. Právě to, že mezi čtvrtým a sedmým rokem věku začíná chodit dítě typicky do školek, dětských skupin a bývá nemocné, protože se tam setkává s větším množstvím různých dalších virů a bakterií, to je prostě fakt - a tady to adaptační období je za nás velmi dobře, že v tom návrhu je, a jsme rádi, že jsme ho mohli prosadit.

Co je z dalších důležitých věcí - bylo přislíbeno sepsání metodiky pro využití takzvané mimořádné okamžité pomoci, mopky, z moci úřední. To bylo také na náš podnět a chceme, aby se to opravdu stalo co nejdříve - tak na to apeluji, popřípadě úprava výše zápočtu příjmů u OSVČ pro účely stanovení rozhodného příjmu. Tam jsme také rádi, že jsme na tom měli svůj podíl.

Stejně tak jsme velmi důrazně vyjednávali, aby se mezi zranitelné osoby vrátili osoby ve druhém stupni invalidity, a jsme rádi za to, že se tak stalo. To byla také naše připomínka. Konečně u definice zranitelnosti byla provedena taková úprava, která umožní například přijetí takzvaného pátého stupně příspěvku na péči, aniž by byla nutná další změna tohoto zákona o dávce státní sociální podpory. Na tom chci ukázat, že jsme o svých připomínkách přemýšleli i koncepčně, aby ten zákon fungoval co nejuniverzálněji v okamžiku, kdy se třeba podaří prosadit systémovou, individualizovanou podporu pro handicapované lidi s nejvyšší potřebou péče, takzvaný pátý stupeň. Dnes je tam takzvaný stupeň IV+ pro lidi, kteří jsou v domácím prostředí.

Z dalších dobrých věcí, které jsme navrhovali a které byly přijaty, zmíním, že byla odstraněna vazba na trvalé bydliště jako institut - nebo se zjednodušil proces přiznání dávky u určitých typů bydlení - nebo byl zkrácen termín pro opětovnou žádost na tři měsíce - či (?) u majetkového testu, anebo bylo zachováno, ta možnost institutu zvláštního příjemce a možnost přímé úhrady. Stejně tak na vládě byla dojednána úprava, aby byl co největší soulad s ochranou osobních údajů právě u sankcí za školní nedocházku, ale to už jsem zmínila, že samo o sobě ustanovení, které budí velké otazníky, a u nás dlouhodobě to bylo mezi připomínkami.

A nyní, úplně na závěr, jedna připomínka, která - se domníváme - nemusí být špatně záměrem, ale nebude fungovat ta věc prakticky, v realitě naší země, a to je, že se tam zavádí něco, čemu se dá říci neschopenka i pro lidi, kteří (ji) doposud nepotřebovali. A tento druh neschopenky je tam stanovený v § 14 odst. 2, potom v § 52 a 53 - narazí na to, že podle statistik zhruba milion lidí nemá vlastního praktického lékaře. Čili my se dostaneme k tomu, že realizace nového typu neschopenek, praxe, kdy lidi, kteří nemají nemocenské pojištění, ale vykazují nějakou pracovní aktivitu pro účely získání pracovního bonusu, tak budou nově muset dodávat potvrzení o nemoci od praktického lékaře. A ano, principiálně to může být v pořádku. Jenom chceme upozornit, že v běžné životní realitě, kdy zhruba milion lidí svého praktického lékaře nemá, tohle může narazit na dost velkou potíž. Ale přála bych si, aby tomu tak nebylo, aby třeba i jednání o tomto návrhu zákona přispělo k tomu, aby tento druh neschopenek třeba přispěl, že tito lidé svého praktického lékaře získají. Ale protože jich je málo, tak ta pravděpodobnost - to si přiznejme - není úplně vysoká.

Já nyní budu velmi ráda, pokud pan ministr okomentuje některé z aspektů, co už zazněly, zejména opravdu bych ráda zdůraznila nutnost jednání k tomu, jakým způsobem přistupovat vůči posuzování částky příjmů u osob v oddlužení. Všechny expertní připomínky k tomuto směřovaly. A zdůraznila bych, že zcela souzním s tím, co říkal i pan ministr v závěru projevu, že nejde o žádné prvoplánové úspory, ale o to, aby se dlouhodobě práce vyplatila a systém byl jednodušší a fungoval. A já právě proto, že je to takto koncepčně připravovaný systém, jsem na úvod poděkovala a chci i na závěr znovu poděkovat týmu, který na tom ty tisíce hodin strávil. To nic nemění na tom, že své připomínky máme, budeme je uplatňovat, ale myslím, že tu práci je fér ocenit. Děkuju.