Vážené kolegyně, vážení kolegové,

čas pokročil, pískot neutuchá. Zazněla tady spousta slov, která právě ten pískot popisují a zhmotňují. Věřím, že mnohým z vás, kteří sedíte za mnou na sedadlech ministrů a ministryň, se ta naše opoziční slova nechce moc poslouchat. Nedivím se tomu, ale současně jsem velice ráda, že jsme jako Piráti připomněli, že právě při jednání o důvěře má celá vláda slyšet tyhle naše obavy.

Ještě bych ráda připomněla, že totiž neposloucháte pouze nás, nějaký počet, několik desítek opozičních poslanců a poslankyň, ale skrze nás posloucháte i ty jiné voliče, jiné občany této země, kteří mají svůj strach z prorůstání moci mediální a moci politické, ale to tady už dneska hodně zaznělo.

Já jsem tohle chtěla připomenout a současně upozornit, že i přes toto dělení, koalice, opozice, ta naše Sněmovna dokázala být včera, teprve včera to bylo, neskutečně efektivní, a to pět stran si vlastně jediným hlasováním schválila smáznutí, řekněme, zhruba 60 bodů z jednání. Velice rychle to šlo. Jde to vnímat tak, že je to neúcta k těm věcem, které by se mohly zlepšit, některé ty zákony měly řešit, ale přece jen objektivně vzato, ta země bude dál nějak fungovat. Přes ty prázdniny se jakoby zas tolik nestane. Některá zlepšení nenastanou, ale přežijeme to.

Teď bych ráda obrátila pozornost nás všech k věci, která, pokud se příliš dlouho dále nic nestane, tak už to bude ale opravdu veliký průšvih. A v tom programovém prohlášení ji zas tak úplně nenacházím. Přála bych si, aby na tom řešení nacházela i Poslanecká sněmovna shodu také tak efektivně jako včera při tom smáznutí dalšího jednání. Přitom jde o problematiku, která neleží zdaleka jenom na ministerstvech, ale bude hodně potřeba i hodně detailní a dobrá spolupráce s obcemi.

Ráda bych hovořila zejména k Ministerstvu pro místní rozvoj a k paní ministryni Kláře Dostálové, k Ministerstvu práce a sociálních věcí a k panu Krčálovi, také k Ministerstvu školství a k panu Plagovi a svůj aspekt má i Ministerstvo zdravotnictví. Dále bych hovořila tedy také k panu Vojtěchovi. O co jde. V kostce jde o souvislosti bydlení a sociálního vyloučení se všemi dalšími důležitými věcmi pro fungování společnosti, s věcmi, jako je schopnost docházet do školy, do práce, souvislosti s tím, jak vzrůstají náklady ve zdravotním systému, když je člověk sociálně nejistý, když je stresovaný nejen špatným a nejistým bydlením, ale i častým stěhováním. Stejně tak je veliký problém a veliký náklad, souvislost s rozpadajícími se a nefunkčními rodinami, s odebíráním dětí, s náklady na jejich zaopatření.

Připomeňme si, že v podstatě tohle všechno, co jsem vyjmenovala, má společný jmenovatel, že nějak přestane fungovat stabilní a zdravá rodina. Přitom rodiny k tomu, aby dobře fungovaly, vedle všech těchto nějakých věcí a funkcí potřebují, jak vidíme zrovna dnes u nás, ještě právní jistotu a u nás velikou pomoc státu právě třeba z oblasti předlužení a exekucí. Máme-li 863 tisíc dlužníků a 4,5 milionu exekucí, tak v podstatě se tahle problematika nejenom vyloženého sociálního vyloučení, ale i přímého ohrožení pádem do chudoby a přímého ohrožení nějakým destabilizováním těch rodin, tak se tahle problematika týká více než milionu, spíše více než dvou milionů lidí přímo. Prosím tedy o pozornost i pro třeba problematiku teritoriality exekutorů a toho, aby insolvenční zákon skutečně umožnil oddlužení mnoha lidí, kteří dnes na insolvenci nedosáhnou. Ale to už je odbočka k Ministerstvu spravedlnosti.

Nyní zpátky prosím k tomu, jak vlastně tohle vše lze číselně doložit. Jaké jsou ty souvislosti? V programovém prohlášení se píše, že bude, předpokládám Ministerstvo práce a sociálních věcí, intenzivně podporovat rozvoj veřejných služeb pro rodinu. Tento obecný argument, tuto obecnou deklaraci, ptám se, lze přeložit třeba jako navýšení dotačního titulu rodina, z něhož se na jednu stranu financují například různá mateřská centra, ale také právě sociálně aktivizační služby pro rodiny v potížích, služby, které mají předejít těm nejhorším průšvihům a přetnout různé začarované kruhy? Přitom právě sociálně aktivizační služby dnes nesmírně trpí, že není víceleté financování, tím, že není možné dlouhodobě plánovat komunitní práci, tím, že vlastně se v téhle oblasti systémově nic kvalitativně posilujícího neděje. To řešení do budoucna se do budoucna stává jenom dražším a dražším.

Stejně tak se v programovém prohlášení zmiňuje individuální účinná pomoc, přitom dnes na řadě míst úřady práce a obecně sociální pracovníci nemají kapacity, aby se skutečně individuálně věnovali rodinám. U těch největších problémů je právě potřeba zhruba jeden pracovník na deset rodin. Dneska v některých službách máme zhruba šedesát rodin na jednoho pracovníka. Tyhle systémové souvislosti ukazují, že přitom když podpoříme stabilní, jisté bydlení, tak například na zdravotních výdajích prokazatelně nesmírně klesnou například výjezdy sanitek, hospitalizace lidí z ubytoven, nebo medikace třeba antibiotiky - při srovnání lidí ve stabilním bydlení versus ubytovny. To je jeden aspekt, který je prokazatelný. Nebo naopak když se podíváme na nákladovost právě u dětských domovů, tak umístění jednoho dítěte stojí na rok zhruba 600 tisíc korun. Odmyslíme-li všechny emoční a další aspekty, to je také značná zátěž.

Tato souvislost souvisí s připravovaným zákonem o sociálním bydlení. Ale tohle všechno jsem právě zmiňovala, aby skutečně i v tomto složení ta vláda se soustředila na propojenost těchhle systémů a propojenost finančních dopadů. Co se investuje na jednom místě do bydlení, ušetříme s velkou pravděpodobností jinde. Ale obce řadu věcí nezvládnou samy pouze za poskytnutí finančních dotací. V programovém prohlášení MMR mluví o transformaci SFRB. Otázkou ale je, jestli se povede právě i podpořit nějakými znalostmi, know-how tam, kde to pro obce bude složitější vyjednávat třeba s developery, zasmluvňovat skutečně nějaký podíl dostupných bytů se sníženým nájemným v běžné výstavbě a podobně. Zase ale pokud se nestane vůbec nic, tak jen bude stoupat tlak ve velkých městech, bude narůstat počet regionů, kde bude nájemné pro běžné rodiny neúnosné. V tomhle všem, co je opravdu hrozně roztáčející se spirála, čím víc rodin je dlouho na sociálních dávkách ve vyloučených lokalitách, tím víc dětí nepřevezme vzory, jaké by mělo převzít, nevychodí školu a roztáčí se to. U tohohle všeho nechci zůstat.

Stejně tak vedle rodin v problémech je nutné podporovat rodiny, které nějak fungují, aby zůstaly zdravé. A to je moje otázka právě taky na to programové prohlášení. Do jaké míry se skutečně chystá podpora komunit, těch lokálních, sousedských vztahů, fungování v obcích, které nejspíše mohou pomoci právě, aby rodiny v nějakém zaškobrtnutí, v nějaké těžší situaci to zvládly. Tou těžší životní situací je ať už nemoc někoho v rodině, nebo třeba i prostě to, když jsou děti malé a je to náročné. A to je okamžik, kde v tom programovém prohlášení vidím jakési bílé místo. Ale, a to už bude závěrem tohohle upozornění na něco, co je opravdu jaksi základní věc pro fungování naší společnosti, často na tohle bílé místo naskočí právě zde často tak poplivávané neziskovky.

Pár pozitivních čísel. Třeba Junák - český skaut je zapsaný spolek a v minulém roce měl 60 tisíc členů, 8 800 dobrovolníků, pořádal 1 049 táborů. To je dobrovolnická práce, kterou lze vyčíslit zhruba jednou miliardou korun. Abych učinila za dost i dnes tolikrát zmiňovaným obavám z minulosti, tak klidně zmíním i to, že Pionýr je taky dnes zapsaný spolek. Zase přes 800 akcií, 30 tisíc účastníků. Nebo v oblasti života seniorů máme třeba Život 90, kde dobrovolničí aktivně právě i senioři. A zase v minulém roce přes 7 tisíc hodin dobrovolnické práce jenom v této přece jenom poměrně menší organizaci.

A to je ta aktivní podpora rodin, aby fungovaly, aby zůstaly zdravé, aby nebyly třeba ty tábory, nebo doprovázení seniorů do divadla, do muzea neúnosně drahé, aby se překlenulo nějaké náročnější životní období třeba u rodin pečujících o lidi se zdravotním postižením a podobně. Tady ta podpora občanské energie, občanské svépomoci je něco, co mně osobně přijde, že by velice pomohla naší společnosti jako celku.

Chtěla jsem připomenout tuhle věc, protože tady i dnes mnohokrát zaznělo, jaké problémy vidíte mnozí z mých kolegů a kolegyň na neziskovkách. Současně jsem chtěla zdůraznit, jak klíčové je bydlení pro řešení mnoha souvisejících problémů v naší společnosti. A chtěla jsem ještě vám zmíněným ministrům a ministryním říct, že byť jakožto členka pirátského poslaneckého klubu z mnohokrát opakovaných důvodů této vládě jako celku svou důvěru nedám, tak pokud se zpětně ukáže, že jste v těch naznačených oblastech pohnuli s věcmi, co se roky nemění a nelepší, tak ráda řeknu, že pan Plaga, pan Krčál, paní Dostálová nebo pan Vojtěch by si byli bývali moji důvěru zasloužili.

Děkuji.