Je tomu přesně 25 let, co byla v bývalém Sovětském svazu vytvořena Vládní komise pro mimořádný stav, v rámci které vůdčí osobnosti SSSR vystoupily proti reformám prováděným tehdejším generálním tajemníkem M. S. Gorbačovem.

„V první řadě je vždy třeba snažit se zabránit jakýmkoli tajným dohodám, převratům a obecně pokusům o vychýlení země z její normální trajektorie historického vývoje. Takové pokusy mají vždy katastrofální následky. V jakékoli situaci je nezbytné usilovat o zachování ústavního a demokratického rámce,“ míní bývalý politik.

Problémem ovšem je, že sovětský režim, jehož byl na Západě tak populární "Gorby" dědicem, vznikl také pučem, první "barevnou revolucí" v režii Wahingtonu a Berlína, jak zjistil prezident RF Vladimir Putin.

Učení sociálního demokrata Lenina v konečném výsledku vedlo ke "zničení historického Ruska i k rozpadu Sovětského svazu". Ani vývoz "světové revoluce" Rusové nepotřebovali, poznamenal výstižně Putin. K socialismu se mělo dospět v těch nejvyspělejších národech a zemích, nikoliv násilím v těch nejzaostalejších.

Putin už před lety označil pozdější rozpad  svazu za "největší geopolitickou katastrofu" 20. století, přičemž však nepomýšlí na jeho obnovu. Dále k tématu také prohlásil, že hlavní chybou po rozpadu Sovětského svazu bylo, že "Rusko nehovořilo o svých národních zájmech".

Podle některých komentátorů tak více než Lenin zůstává v ruské paměti  stále přítomen jeho nástupce Josif V. Stalin, vítěz nad Hitlerem, jakkoli jeho tělo bylo už před desítkami let vyneseno z mauzolea na Rudém náměstí a jeho pomníky strženy.

Před rokem v průzkumu sociologického střediska Levada více než polovina Rusů kladně ocenila Stalinovu roli v dějinách; jeho obliba se z 12 procent v roce 1989 vyšplhala na loňských 52 procent. 

"Lenin položil atomovou bombu pod budovu, která se nazývá Rusko, a ta se potom za Jelcina rozpadla," prohlásil Putin. Má dost dokumentů z archivů a jistě ví, o čem mluví. Čeští sociální demokraté a další leninisté svou současnou politikou jeho slova jen potvrzují, podotýkají TOP konzultovaní politologové. 

Rusko, které zachránilo Evropu před tatarskými nájezdníky ze Zlaté hordy a porazilo i mocný Chazarský kaganát přestoupivší na judaismus, mělo totiž "našlápnuto" se v rámci konstituční monarchie zmodernizovat a za pár let čelit Britskému impériu i s jeho koloniemi, proto rozehrál ministr zahraničních věcí Spojeného království vysokou diplomatickou hru, ve které vmanévroval Německo do 1. světové války, jak už s vědeckou akribií popsali na základě odtajněných pramenů revizionističtí historikové. 

Generál z německého generálního štábu Ludendorff, jenž dobře věděl, že válku na dvou frontách nemůže vyhrát, proto v čirém zoufalství "vypustil ze Švýcarska krakena": Poslal nejen rétorikou ale i zlaťáky vybaveného známého sociálního demokrata Uljanova (s bojovou přezdívkou Lenin, dle ruské řeky Leny) v zapečetěném vagónu do Moskvy. Hned po roztržení pečetě a otevření dveří se začaly dít věcí, když šéfredaktor Jiskry začal přátelům nečekaně hrubě spílat, místo aby je pochválil za kus dobře odvedené práce, jak očekávali. Byli šokováni, ale podřídili se jeho autoritě. Plnil prostě úkol zabít cara a rozvrátit německou východní a ruskou západní frontu. 

K rucemu mu byl ale další "profesionální revolucionář" Bronstein (s bojovou přezdívkou Trockij po jeho bývalém dozorci na Sibiři, kterého prý zabil). Dočasné útočiště našel v New Yorku  a pak byl bankéři vybaven hotovostí a kontakty, aby zahájil "permanentní revoluci" (jakousi globalizaci) a hájil v ní zájmy v dialektice vzdělaných intelektuálů a samozřejmě také anglosaských elit z řad finančníků. Rusko mu bylo "pouhou rozbuškou k zažehnutí celosvětového revolučního výbuchu". Zatímco Lenin razil heslo: Kdo nepracuje, ať nejí! tak Trockij šel dál: Kdo neposlouchá, ať nejí! 

Události nabraly dramatický spád a celý "společný projekt" vypadal pro generální projektanty nadějně, když se ale do hry vložil Džugašvili (s bojovou přezdívkou Stalin-Ocelový, pro své nekompromisní metody) a místo "permanentní revoluce-globalizace" začal budovat socialismus v jedné zaostávající zemi, což Marx vůbec nepředpokládal. Odstavil Trockého a vyčistil armádu i stranický a státní aparát od jeho stoupenců. Zkonsolidoval Rusko a začal i spolupracovat s poraženým Německem.    

To nešlo tolerovat a tak anglosaské speciální služby společně s bankéři poskytli ve Výmarské republice, rdoušené vysokými reparacemi a zbavené dle plánu císaře, nenápadnou - nicméně velmi efektivní marketingovou a finanční podporu obratnému svobodníkovi Schickelgruberovi (s bojovou přezdívkou Hitler), který později vyhrál svobodné, demokratické volby a byl prezidentem Hindenburgem jmenován kancléřem. Ludendorf k tomu uvedl, že "právě zničil naši krásnou vlast".

Spolupráci s Ruskem nakonec zrušil a bez vyhlášení války se na něj vrhl. Stalin však zvítězil a to mu mnozí dodnes neodpustili, jak Putin pochopil. Rusko se nestalo kolonií. Proto začala Studená válka. To už je však jiný příběh, který pro Rusko tak šťastný konec neměl.