Další pokus o nastolení demokracie probíhal ve Starém Římě od 4. století před naším letopočtem, kdy systém obsahující monarchistický prvek (dva konzulové) a aristokratickou institucí (senát) byl zkombinován s veřejnými shromážděními. Později však tyto demokratické prvky vymizely, neboť autokratičtí panovníci, jako Cézar a Augustus (Octavius), si začali přisvojovat veškeré pravomoci státu.

Teprve ve 12. až 14. století byla zavedena důležitá součást mnohých současných forem demokracie a to volený parlament. Jejich pravomoc však byla velmi omezená, jelikož byly zavedeny v monarchistických státech. Nicméně poskytovaly inspiraci myslitelům a filozofům a vznikaly nové koncepce. Jednou z nejvýznamnějších středověkých inovací bylo vydání Listiny práv (Bill of Rights) v Anglii v roce 1689. Jednalo se o první krok směrem k ustanovení lidských práv jako důležité součásti moderní demokracie.

První skutečně moderní demokratické státy vznikly až po revoluci ve Spojených státech amerických a po Francouzské revoluci v roce 1789. Francouzská ústava z roku 1793 jako první zavedla politický systém, který představoval spojení volené vlády a nástroji přímé demokracie ve formě občanské iniciativy a referenda. Tato koncepce moderní zastupitelské demokracie a suverenity lidu od té doby inspirovala země a lidi po celém světě – včetně Švýcarska.

Přímá demokracie je velké téma a žít se s ní budeme muset chtě nechtě naučit, jak u nás, tak v celé Evropě, jelikož ona jediná je východiskem z politicko-bruselské krize. Je jedním z nejdůležitějších politických témat, které prosazuje hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura (SPD), jelikož dává možnost všem občanům vyjádřit svou vůli nad jakoukoli otázkou, přímo volit a odvolávat politiky a zaručuje vymahatelnou odpovědnost politiků či soudců. Tím se z ní stává nejspravedlivější a nejdemokratičtější politický systém.

Zdroj středověké inovace: FDFA Presence Switzerland