V rámci včerejší a dnešní mimořádné schůze Polanecké sněmovny, které se věnovaly a věnují prodloužení nouzového stavu – a především aktuálním vládním návrhům na nejrůznější finanční kompenzace a úlevy občanům a podnikatelům postižených omezujícícmi epidemiologickými opatřeními – jsem předložila několik konkrétních pozměňovacích návrhů, jejichž společným jmenovatelem byla snaha o odstranění některých zjevných vad a diskriminací určitých vládních předloh.

Pokud máme cit pro solidaritu…

První z těchto návrhů se týkal tzv. kompenzačního bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a stěžejním důvodem jeho předložení bylo posílení jeho adresnosti, účelnosti a hlavně jeho spravedlnosti ve směru k těm živnostníkům, jejichž podnikání bylo nejvíce postiženo zavedením opatření nouzového stavu, respektive k těm, kteří museli v jejich důsledku svou výdělečnou činnost zcela zastavit. Je na první pohled zcela evidentní, že tito naši spoluobčané jsou nastalou situací sociálně a ekonomicky poškozeni nejcitelněji, jelikož od zavedení uvedených omezení nemají naprosto žádné příjmy, ale, tak jako všichni ostatní, musí zabezpečit životní potřeby sebe samých a svých rodin a hradit veškeré své další povinné výdaje. Výpadek těchto příjmů za toto období pro ně bude zásadní a prakticky nenahraditelný. Tito živnostníci si tudíž zaslouží, pokud máme alespoň elementární cit pro logiku a skutečnou solidaritu, vyšší podporu z veřejných rozpočtů než ti podnikatelé, kteří svou výdělečnou činnost po 12. březnu zcela zastavit nemuseli a jejichž příjmy z podnikání se tudíž snížily pouze částečně, neřkuli než ti, jejichž příjmy jsou po tomto datu zhruba stále stejné, anebo dokonce vyšší než předtím. Ze všech těchto důvodů jsem tedy navrhla, aby výše kompenzačního bonusu u osob samostatně výdělečně činných, které musely svou činnost ve vymezeném „bonusovém“ období (12. 3. – 30. 4. 2020) zcela přerušit v důsledku krizových opatření, činila nikoli 500, ale 800 Kč za každý kalendářní den této doby – tedy celkem 40 000 korun namísto 25 000 navrhovaných. Vládní poslanci, bohužel, návrh těsnou většinou zamítli…

Pomoci nájemníkům i pronajímatelům

Mé další dva návrhy se týkaly vládních materiálů, které směřují k odložení povinnosti po určitou dobu platit nájemné v bytech a prostorách určených k podnikání. Je naprosto jasné, že je nyní třeba pomoci nájemníkům, a to jak soukromým osobám, tak i podnikatelům, kteří se ocitli v ekonomicky tíživé situaci. Zároveň musí být ochráněny i oprávněné zájmy a práva pronajímatelů a majitelů nemovitostí, a to zejména těch, pro něž je nájemné například jediným nebo rozhodujícím zdrojem příjmů. K vládním předlohám jsem navrhla doplnit ustanovení, aby byli pronajímatelé nemovitosti (právnické osoby, u osob fyzických to již ze zákona možné je) oprávněni vyloučit ze základu daně z příjmu právě pohledávky z nájemného, které se staly v určitém zdaňovacím období splatnými, ale nebyly nájemcem fakticky uhrazeny k datu jejich splatnosti. A aby tyto pohledávky byly zahrnuty do základu daně z příjmu (právnických osob) až za ten kalendářní rok, ve kterém dojde k jejich reálnému uhrazení.

Jak ulehčit na daních

Dále jsem navrhla, aby všichni pronajímatelé nemovitostí, kteří jsou zároveň plátci daně z přidané hodnoty (DPH), byli oprávněni vyloučit zdanitelné plnění z neuhrazeného nájemného ze své daňové povinnosti k DPH za časové období, ve kterém jim nájemce tuto daň neuhradí. Tato daň by pak byla zahrnuta mezi zdanitelná plnění opět až v tom období, kdy fakticky dojde  k přijetí platby pronajímatelem. Hlavním smyslem mého návrhu je snaha předejít stavu, kdy se v důsledku odkladu plateb nájemného ze strany nájemců v tzv. rozhodné a ochranné době (která má trvat u nemovitostí určených k bydlení do května 2021 a u prostor určených k podnikání dokonce až do března 2022) pronajímatelé dostanou do situace, kdy budou povinni z fakturovaných plateb hradit daň z příjmu a DPH na straně jedné, přičemž, na straně druhé, jim nebude nájemné fakticky placeno. V důsledku toho může dojít k ohrožení jejich ekonomické situace a, jedná-li se zároveň o OSVČ anebo firmy, i jejich samotné existence, včetně příslušných dopadů na jejich zaměstnance (a jejich rodiny). Pronajímatelé by tedy, podle vládního návrhu, museli tyto (fiktivní) příjmy zdanit, přičemž je ale fakticky neobdrží, což je další citelný zásah do jejich hospodaření. Současně lze i důvodně předpokládat, že určité, možná nemalé, množství těchto pohledávek na nájemném nebude nakonec, v důsledku kritické příjmové situace některých nájemců, uhrazeno pronajímatelům nemovitostí vůbec.

Pomoc jedněm ať nepoškozuje jiné

Mé pozměňovací návrhy by tedy umožnily pronajímatelům alespoň odložit zdanění neuhrazeného nájemného až do doby jeho faktického vymožení a reálné úhrady. Oprávněná pomoc jedné skupině osob poškozených krizovými opatřeními nesmí znamenat poškození či ohrožení jiné skupiny osob. Nesmíme přesouvat břemeno platební neschopnosti z nájemců na pronajímatele. A nesmíme zakládat nové nerovnosti a nespravedlnosti. Jsem velmi zvědava, jak se, zejména vládní, poslanci k těmto mým návrhům v průběhu dnešního odpoledne a večera, kdy se o nich má hlasovat, postaví…

Lucie Šafránková, místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (zvolena za politické hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD) a členka Zastupitelstva města Brna