Co si máme pod pojmem „minimální mzda“ představit? Jedná se o nejnižší právně přípustnou mzdu, kterou je zaměstnavatel povinen v určité zemi (v našem případě v České republice) vyplácet zaměstnanci za jeho práci na plný úvazek ve standardním pracovněprávním vztahu. Zároveň je to, z druhé strany, rovněž minimální cena, za kterou mohou zaměstnanci nabízet a prodávat svoji pracovní sílu. V Česku je aktuální výše minimální mzdy 15 200 korun měsíčně hrubého (90,5 korun za hodinu práce).

Proč je minimální mzda potřebná a nutná

Z pohledu hnutí SPD je institut minimální mzdy důležitou a naprosto nezbytnou součástí našeho sociálního a ekonomického systému. Je tomu tak v prvé řadě z principiálních, morálních a etických důvodů, jelikož je jeho prostřednictvím deklarováno přesvědčení státu o tom, že za poctivou práci na plný úvazek mají zaměstnavatelé platit svým zaměstnancům takovou odměnu, která jim umožní důstojný život bez rizika pádu do dluhových a exekučních pastí, bez ponižující nutnosti zdlouhavě žádat o sociální dávky jen proto, aby – jakožto slušní a pracující lidé (!) – uživili své rodiny a své děti. Toto naprosto odmítáme – jsme jasní a vyhranění odpůrci podhodnocené levné práce. A naopak razíme heslo, že za (jakoukoli) poctivou a dobře odváděnou práci musí být člověk schopen slušně žít.

Podstatou minimální mzdy je tedy zejména zaručení ochrany zaměstnanců před poskytováním nepřiměřeně nízkých mezd. Ale také ochrana poctivých a slušných zaměstnavatelů před nekalou konkurencí, která by byla založena na vyplácení hluboce podprůměrných „žebráckých“ mezd, díky kterým by snižovala své náklady a získávala by na trhu neoprávněnou výhodu. To je velmi důležité zejména v souvislosti s nebývalým rozmachem tzv. agenturního zaměstnávání, které je mj. založeno právě na minimalizaci mzdových (a obecně personálních) nákladů a na dovozu levné pracovní síly ze zahraničí.

Nepřehlédnutelným důvodem pro potřebu existence institutu minimální mzdy v českém právním řádu je také její vliv na celkové poměry na trhu práce, kdy může být (a také je) stimulem pro zvyšování – dosud v průměru a v poměru k drtivé většině evropských států směrem na západ či sever od našich hranic stále nepřiměřeně a neakceptovatelně nízkých – českých mezd. Kdy se nám – oproti slibům z počátku devadesátých let 20. století – evropský severozápad mzdově stále vzdaluje.

Přestože produktivita českých zaměstnanců je vysoká a jejich pracovní doba je rovněž jedna z nejdelších v Evropě. A přesto, že zahraniční korporace realizují v České republice léta pohádkové zisky, aniž by je zde odpovídajícím způsobem danily (v mnoha případech je nedaní vůbec a vyvádějí je ve stoprocentní výši do mateřských zemí) a aniž by slušně zaplatily své české zaměstnance, kteří jim ony zisky do velké míry pomáhají vytvářet.

Tato skutečnost souvisí i s jiným, tentokrát obecným a „globálním“ neblahým jevem, kterým je pokles podílu příjmu z práce na celkovém ekonomickém produktu a tzv. marginalizace práce jako ekonomické hodnoty.

Co je třeba změnit?

Co se týče výše české minimální mzdy, ta je v současné době čistě v rukou exekutivy. Nachází se totiž výhradně v kompetenci vlády, jelikož je určována pouze tzv. vládním nařízením, bez účasti parlamentu.