Odpovím vzpomínkou. Jen my a pár našich sousedů jsme v roce 2016 zabránili kvótám na migranty. Tehdy jsme porazili Francouze, Němce, Italy, Španěly. Prostě velikánské, bohaté národy, proti kterým nám nikdo nedával šanci. Ten vítězný souboj malých proti velkým byl jako z filmu, ale jeho dopad byl skutečný. Jako jedna z mála zemí v Evropě jsme zůstali uchráněni před divokou migrací z Afriky a Blízkého východu. Tedy až doteď.

Když říkám, že to bylo tehdy jako z filmu, viděli jste hollywoodský trhák Dvanáct rozhněvaných mužů? Myslím tu původní verzi z 50. let. Nenechte se odradit černobílou. Podle mě to je jeden z nejlepších filmů, který kdy vznikl na motivy boje menšiny s přesilou. V hlavní roli legendární Henry Fonda. Hraje člena poroty, která má u soudu hlasovat o vině a nevině jednoho mladíka.

Všichni jsou hned na začátku připraveni zvednout ruku a odejít v klidu za svými rodinami, do práce, na fotbal. Jenom jeden je proti. Jen jeden cítí podezření, že by neměl tak snadno běžet s davem. A tím to celé začne. Získá na svou stranu dalšího člověka. Všichni jsou otrávení, už se viděli doma. A pak se přidá další…

Je nádherně symbolické, že si v tomto snímku zahrál i Čech. Nebyl to nikdo jiný než Jiří Voskovec a dostal skvělou roli. Nenápadný, nemluvný, zatímco se ostatní hádají a urážejí. Nakonec se ale ukáže, že v něm dřímá obrovská síla, s níž se jako jediný odváží vystoupit proti arogantnímu hromotlukovi: „Co jste to za člověka? Měníte názory, protože už vás unavuje se dohadovat? Copak nemáte kuráž hlasovat pro to, o čem si myslíte že je správné?“ Toto je, vážení, vzkaz pro Petra Fialu, který během českého předsednictví nechal upéct migrační pakt, hájil ho a až po obrovské bouři naoko otočil a zdržel se hlasování. Ani neměl odvahu zvednout ruku proti.