Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, dnes ráno jsem se v televizi opakovaně doslechla, že se tady prý scházíme kvůli důchodové reformě. Podívala jsem se pro jistotu do předložených materiálů, ale nic, co by do našeho penzijního systému přinášelo jakékoliv peníze navíc, jsem tam bohužel nenašla. Pokud tento návrh ministra práce a sociálních věcí má být nazýván reformou, pak bychom si asi měli nejprve redefinovat, co vlastně slovo reforma znamená. Měla jsem totiž za to, že skutečná důchodová reforma znamená nové zdroje, že znamená motivační prvky, které lidem usnadní spoření na důchod, že znamená strategické investice, pozitivní motivaci zaměstnavatelů nebo živnostníků, aby si na penzi, mají-li z čeho, odkládali více než dosud.

Nic z toho ale součástí předloženého materiálu není. To, co máme dnes projednávat, se soustřeďuje na dvě oblasti, na snižování budoucích důchodů a na prodlužování věku odchodu do důchodu. Je to podobné, jako kdybychom chtěli zreformovat vzdělávací systém tím, že jednoduše zkrátíme školní rok a zvýšíme počet žáků ve třídě, místo toho, abychom investovali do lepších učebních materiálů a kvality výuky, nebo jako bychom reformovali zdravotnictví tím, že snížíme počet lékařů a prodloužíme čekací doby, místo abychom zlepšili péči a vybavení nemocnic.

Asi sami vnímáte, že ani jeden z těchto přístupů by k řešení problémů nevedl, naopak, že by ho pouze odsouval a komplikoval. Stejně jako tato odfláknutá a na sílu tlačená změna. I ta totiž přinese jediné. Buď se z Česka stane ostrov pracujících a nemocných starců uprostřed Evropy, nebo dojde k masivnímu přesunu lidí v předdůchodovém věku na nemocenskou, do invalidního důchodu, na úřady práce nebo do předčasných penzí. Proč? No, protože délka zdravého života Čechů se za posledních 50 let prakticky nezvýšila, a protože neexistuje žádný seriózní důvod, proč by to v následujících 50 letech mělo být jinak. Jediné, co se zdárně prodlužuje, je délka života s nemocí. Cituji Ministerstvo zdravotnictví, které se v rámci připomínkového řízení vyjádřilo naprosto bez servítek: "Nelze neustále prodlužovat věk odchodu do starobního důchodu, neboť populace ve věku nad 65 let není v takovém zdravotním stavu, aby byla schopna podat potřebný pracovní výkon i v následujících letech." Konec citace Ministerstva zdravotnictví k nejdůležitější změně, kterou dnes projednávaný zákon obsahuje.

Nenechme se proto mýlit. Tohle důchodová reforma žádná není, nikdy nebyla ani nebude. Předložené změny mají jedinou ambici, a tou je co nejvíce zkrátit pobyt v důchodu silným ročníkům sedmdesátých let, takzvaným Husákovým dětem. A to bude znamenat historicky největší ránu pro peněženky jedné z generací. Bude to svým způsobem pokuta pro ty, kteří měli tu smůlu a narodili se jako součást takzvaného silného ročníku.

Na základě technokratických predikcí prodlužování délky života hodlá Fialova vláda zkrátit důchodový věk milionům Čechů, a tím již v roce 2050 odklonit od budoucích důchodců do státního rozpočtu zhruba 170 miliard korun ročně. 170 miliard korun, které sebere silným ročníkům sedmdesátých let, protože není schopna dělat kroky nezbytné k tomu, aby zajistila obyvatelům naší země zasloužený pracovní odpočinek po dosažení 65 let věku.

Taková to je důchodová reforma, dámy a pánové, jedna z vlajkových lodí vlády Petra Fialy. A co je ještě horší, tak je to, co této předloze v oblasti důchodů předcházelo. Tak si to prosím pojďme zasadit do kontextu úplně.

V předchozích etapách došlo ze strany vlády Petra Fialy ke zrušení funkčních valorizačních mechanismů, které chránily nejzranitelnější skupinu před pádem do nezaviněné chudoby, a také k zásadní změně nastavení předčasných důchodů, která ze dne na den změnila životní plány tisíců lidí, přivedla je do mimořádné nejistoty, a to jenom proto, že sama koalice neměla jasno, co vlastně chce. Lavírování ministrů kolem data účinnosti změn podmínek pro odchod do předčasného důchodu řešil i prezident republiky, který načasováním svého podpisu přidal lidem měsíc k dobru, ale tento příběh už všichni známe.

A úplně stejná neujasněnost záměrů, chaos a nejistota provází po celou dobu přípravy i návrh, který dnes projednáváme ve druhém čtení. Koalice na něm pracovala podle svých mediálních vyjádření téměř od samého začátku své vlády. Tvrdila, že vypracuje a předloží odborný návrh a že udělá všechno pro to, aby byl celospolečensky přijatelný. Sestavila si pestrý poradní sbor, ve kterém však chyběla opozice. Její zástupci stejně jako zástupci sociálních partnerů byli přizváni až k závěrečným jednáním. A když měl poradní sbor jednat o zásadní problematice náročných profesí, raději nebylo jeho jednání svoláno vůbec. Deklarovaná spolupráce s opozicí byla od počátku jen marketingovým heslem. Ve skutečnosti ze strany vlády nikdy o žádnou upřímnou snahu o spolupráci nešlo, kromě toho, že jednotlivá jednání byla důkladně mediálně ohlašována. Dostali jsme pouze možnost souhlasit s návrhy, ke kterým chyběly analýzy, data i odůvodnění a které již navíc koalice odsouhlasila. Podle tehdejších vyjádření se na nich tedy nedalo nic měnit.

K projednání ve Sněmovně jsme navíc obdrželi návrh odlišný od návrhu, který byl rozeslán do připomínkového řízení. K deseti původním opatřením byla doplněna dvě další, a to odpuštění části odvodů pracujícím důchodcům a nárok na dřívější odchod do důchodu pro některé pracovní pozice.

Obě mají dopad na zaměstnance i na zaměstnavatele. Přesto byla doplněna dodatečně, aniž by účastníci měli možnost se k podmínkám vyjádřit a posoudit dopady do navazujících systémů a procesů. Finanční dopady a analýzy trhu práce nebyly do materiálu doplněny dosud. Přesto všechno se od prvního čtení, kdy jsme některé z předchozích výhrad uplatnili, patrně změnilo. Mnohé se asi změnilo. Pan ministr Jurečka najednou objevil demografy, kteří od loňského roku poukazují na vady navrhovaného vzorce pro zvyšování věku odchodu do důchodu. Podle mnoha mediálních vyjádření to totiž nyní vypadá, že vládní návrh čeká další velká změna, která kromě jiného výrazně zpomalí nárůst důchodového věku. Tempo se zmírní na jeden měsíc za rok místo dvou měsíců za rok. Pokud takový návrh přijde, bude to nepochybně mít dopad i na jiná navrhovaná opatření. Obávám se ale, že je předkladatel řešit nebude.

Dopad to musí nutně mít i na propočty finanční udržitelnosti důchodového systému, což měl být mimochodem zásadní důvod podle vlády Petra Fialy pro celou reformu. Máme to chápat tak, že najednou už poloviční tempo nevadí a systém si s ním poradí? Jak máme po tom všem věřit argumentům a výpočtům, které až dosud byly vydávány za jediné správné a nezpochybnitelné?

Další avizované změny, by se měly týkat výchovného, respektive zmírnění plánu na jeho postupný zánik, a snad i náročných profesí. Výběr pracovních pozic s nárokem na dřívější odchod do důchodu mělo údajně na starosti Ministerstvo zdravotnictví.

Pravda nicméně je, že zaměstnavatelů, kteří ty pozice a pracovní podmínky (Otáčí se k předsedajícímu, se kterým polohlasně hovoří poslanec Okamura.) vytvářejí, se nikdo na nic neptal. Možná tak konečně učinil, kdoví. Ať už koalice navrhne změny u kteréhokoliv z původních opatření, usvědčuje sama sebe z nekvalitní práce, a to v případě zákona, který by měl změnám podléhat minimálně. Důchodový zákon ovlivňuje život každého z nás v horizontu mnoha desítek let. Mají-li lidé věřit ve stát, kterému odvádějí své daně, musí vědět, že se mohou spolehnout na to, že i odvody, které odvádějí na důchodové účely, jim zaručí odpovídající životní úroveň v době, kdy je odvádět nebudou. To není žádné nedůvodné spoléhání na stát ani žádná nezdravá závislost na eráru. Občan zkrátka a dobře potřebuje vědět, že se na podmínky svého zajištění ve stáří může spolehnout. (Opět se otáčí k předsedajícímu, který hovoří s poslancem Okamurou.) Jak má ale věřit státu, který se dušuje, že bez jeho opatření to nejde, aby je obratem zásadně změnil. A to vše v situaci permanentní vládní kampaně, že na důchody brzy nebude vůbec.

A tady mi dovolte pozastavit se ještě jednou nad jednou věcí. Předložené parametrické změny byly předkládány jako důkladně prodiskutované, a to v širokém spektru pěti koaličních stran a jejich údajných odborníků. 11. května v 11.55 (hodin) uspořádala vláda dnes už legendární tiskovou konferenci Česko ve formě, během které byla představena i údajná důchodová reforma.

A ministr Marian Jurečka ji tehdy uvedl takto. Cituji: "Naše vláda našla odvahu ke splnění náročného úkolu, ke kterému se předchozí vlády neodhodlaly. S experty jsme připravili spravedlivou důchodovou reformu, která přináší šanci na férové důchody pro budoucí generace." Konec citace. Přesto reforma neobstála ani počáteční veřejnou diskuzi vyvolanou jednáním ve Sněmovně. I kdyby vládní poslanci nenavrhli žádnou změnu, už jenom to, že předkladatel změnu připustil, nevypovídá o precizní přípravě zákona.

Argumenty koalice jsou chabé. Dopady do života lidí ale i firem jsou bagatelizovány, finanční vyhodnocení většinou chybí. Ne, opravdu dnes neprojednáváme důchodovou reformu, i když to ráno v televizi znělo atraktivně. Projednáváme seznam nesourodých nápadů, které nejsou nijak provázány a nemají žádný společný cíl. A už vůbec nesledují to, co bylo slibováno, ani spravedlnost, ani férové důchody, a to pro nikoho. Jsme přesvědčeni, že koaliční návrh je špatný a v mnoha směrech neopravitelný. Přesto se k některým bodům pokusíme předložit pozměňovací návrhy. A vy, koaliční poslanci, jste už měli možnost pochopit, že vládní návrh označovaný jako důchodová reforma rozhodně není sofistikovaný a už vůbec ne nedotknutelný, ba právě naopak. Bez opravy může být mimořádně nebezpečný.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím, nepropásněte svou šanci napravit si reputaci a podpořte alespoň pozměňovací návrhy hnutí ANO. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic poslanců ANO.)