Vážení přátelé, Zbyněk Stanjura se vnucuje do přízně bankéřů tak okatě, až jim samotným to musí být nepříjemné. Mít svého člověka ve vládě, to se samozřejmě hodí. Ale aby za vás pokládal život v přímém přenosu, z toho znervózní i otrlý lobbista: „Zbyňo, neblbni, tenhle rok máme zisk 104 miliard čistého, nemusíš šlapat lidem na hlavu kvůli pár drobným.“ Tak nějak by mohl znít noční telefonát poté, co se provalilo, že Stanjura chce lidi pokutovat za předčasné splacení hypotéky.

Pozor. Nemluvíme tu o lidech, kteří přišli zázračně k milionům a mohou si dovolit splatit celou hypotéku naráz. Těch je tak málo, že Stanjuru nezajímají. Jde tu o lidi, kteří najdou lepší podmínky u jiné banky a chtějí k ní přejít ještě před koncem fixace. Těm hodlá Stanjura napálit trest ve výši dvou procent celkové výše hypotéky.

Víte, co to znamená? Že přejít k jiné bance se vám už nevyplatí. I kdybyste získali o pár tisíc nižší měsíční splátku, bude trvat téměř celé období fixace u nové banky, než tato úspora dorovná pokutu od vaší původní banky.

Co z toho bude mít stát? Nic. Toho se to absolutně netýká.

Co z toho budou mít lidé? Míň než nic.

Co z toho bude mít Zbyněk Stanjura?

Já si prostě neumím představit, že to Fialův ministr financí dělá jen tak z perverzní radosti. Že tomu věnuje svůj čas, zatímco nechává ladem to, za co je oficiálně placený. Vždyť sám dobře ví, že celá pokuta jde bankám a stát z ní nemá jedinou korunu. Jen přitíží pracujícím lidem.

Stanjura od začátku věděl, že to je skandální prasečinka. Proto se ji snažil schovat jako „přílepek“ do naprosto nesouvisejícího zákona o penzijním připojištění. Tam ji objevil náš poslanec Patrik Nacher a začal bít na poplach.

Vypuklo pozdvižení. Nejen mezi námi v opozici, ale dokonce i mezi koaličními poslanci. „Proč chcete lidi pokutovat za přechod k jiné bance?“ Stanjura nejdřív před novináři utíkal, ale pak už musel něco říct. Prostě si něco na svou obhajobu musel vymyslet, a přišel s touto perlou: „Kdybychom to nechali bez jakéhokoliv poplatku, vedlo by to k tomu, že se zvýší úroky pro všechny.“

A teď se podržte, co odpověděl sám mluvčí České bankovní asociace Radek Šalša, když se ho moderátorka zeptala, jestli přecházení klientů za lepšími nabídkami může opravdu zvýšit ceny pro všechny: „Banky mezi sebou tak soutěží, že je málo pravděpodobné, aby jen z takového důvodu rostly výrazným způsobem úroky.“

Rozumíte tomu? Oficiální zástupce bank je k lidem vstřícnější a férovější než ministr Fialovy vlády, který byl zvolený, aby zájmy lidí zastupoval. Mě z toho plyne, že pan Stanjura už dávno není myšlenkami v práci ministra financí, ale už kalkuluje, kde se uchytí, až mu za dva roky voliči vystaví ve volbách účet.