Letos na jaře by se měly v Praze výrazně rozrůst parkovací zóny. Píšu „by se měly“, protože zatímco magistrátní politici vedou spory, jestli budou v nové Radě hlavního města sedět Piráti nebo piráti, tak se mimo světla reflektorů horečně řeší, jak to vlastně bude celé vypadat. Zdá se, že to ještě vůbec není jisté. Naštěstí.
Řešit v Praze parkování se nikomu moc nechce. Kdo totiž parkovací zóny nezavede, ten naštve nadpoloviční většinu lidí, kteří mají pocit, že je regulace dopravy v klidu podle „domovského práva“ místních obyvatel nezbytná. A zároveň ten, kdo parkovací zóny zavede, také naštve nadpoloviční většinu lidí, až se ukáže, že celá legrace stojí hodně peněz, komplikuje lidem životy a ve skutečnosti vůbec nepomohla.

Dokonce se na mnoha místech situace oproti dnešku ještě zhorší. V některých rezidenčních čtvrtích je totiž už dnes méně parkovacích míst, než kolik tam bydlí osob se zájmem zaparkovat. Ke všemu je mnoho dnes běžně obsazených stání v rozporu s vyhláškou (typicky odstupy od křižovatek). Jelikož si nikdo nestěžuje a reálně to provozu nevadí, dnes se to neřeší. Ale logicky tam nepůjde namalovat oficiální zónu placeného stání. Reálně tak poklesne počet možných parkovacích míst, o které se ale bude prát stále stejný počet řidičů.

Nový plán se to pokouší řešit šalamounsky pomocí plošných zón omezení rychlosti na 30km/h uvnitř „bloků“ ohraničených významnějšími komunikacemi. Krom toho, že je to maskované jako opatření ke zvýšení bezpečnosti, vejde se tam o něco více parkovacích míst, protože povinné odstupy mohou být při nižší povolené rychlosti menší. Stále to však místním řidičům nepomůže. Sice si oběhnou úřední kolečko a zaplatí kartu, ale v ulicích budou nadále muset soupeřit s ostatními šťastnými majiteli karet.

Spokojení nebudou ani lidé bydlící těsně za hranicí nově vzniklých zón, protože zátěž „přespolních“ bude logicky vytlačena do ulic mezi jejich domy, kde je dosud celkem klid. Ceny parkovacích karet pro firemní vozidla, které jsou plánovány v řádech desetitisíců korun, pak pro jistotu zasadí citelnou ránu místním podnikatelům. Navíc budou mít zákazníci problém zaparkovat před jejich provozovnami a stejně tak bude složitější přijet za zákazníky domů. Zkušenosti z Prahy 3 a Prahy 7 výmluvně ukazují útlum podnikatelské aktivity po zavedení modrých zón.

Ovoce tak sklidí pouze firmy realizující dopravní značení, vydavatelé parkovacích karet (ceny se mají patřičně navýšit) a městská policie, pro kterou se řešení prohřešků na zónách placeného státní stane novou oblíbenou kratochvílí. A nepřímo ještě různí eko-aktivisté, protože vlastnit v Praze automobil bude zase o něco více za trest, což by třeba konečně mohlo ty zpátečnické občany naučit žít moderně a horovat raději cyklistice a dalším schváleným metodám přepravy.

V tuto chvíli možná čtenář namítne, že kritizovat je jednoduché, ale že by ho také zajímalo nějaké lepší řešení. Pravda je taková, že ideální řešení na počkání stvořit nelze. Mnohé ulice Prahy jsou auty vskutku přeplněné, přičemž parkovacích míst se prostě nedostává. Pouhým zavedením parkovacích zón se ale tento problém při nejlepším pouze posune za hranice nových zón. Přičemž se pravděpodobně zadělá na dosud netušené problémy nové. Pokud by někdo skutečně chtěl situaci efektivně řešit, nezbývá než začít soustředěně hledat a vytvářet nové parkovací kapacity – a to jak pro přijíždějící přespolní, tak pro rezidenty, kterým jsou těsné jejich domovské čtvrti. A působit osvětově na lidi, že za garantované parkovací místo se vyplatí si připlatit, protože zadarmo čeká řidiče pouze dobrodružná bojová hra v chronicky přeplněných ulicích.

Mezitím tu ovšem máme v pohybu Magistrátem posvěcený plán, takže prozatím nezbývá než čekat, jaké nové radosti a strasti nám přinese. Pokud se tedy jeho zrodu vůbec dočkáme.