V době psaní tohoto článku ještě výsledek není znám. Nicméně z dílčích rozhovorů a emailů se zastupiteli či lidmi z okolí zastoupených stran vyplývá poměrně jasná touha zachovat rozdělení.

Argumenty pro se v zásadě točí okolo velikosti městské části. Prý je Praha 4 s téměř 140 tisíci obyvateli příliš velká a příliš heterogenní na jeden společný obvod. Problémy Podolí jsou vzdáleny problémům Spořilova a pro Branické je to daleko do Nuslí. Lepší tedy prý je, když si občané volí jen zástupce ve svém okolí, kteří je pak lépe hájí. Někteří sportovně přiznávají, že je to výhodnější i pro ně samotné, protože v blízkosti svého bydliště jsou často známější a snáze získají voliče na svou stranu. A co už zazní málokdy, výhodné je to pro větší politické strany na úkor těch menších.

Proč? Zastupitelstvo Prahy 4 má v tuto chvíli 45 členů. Zvoleno je 9 zástupců každého z 5 obvodů, které byly vytvořeny docela nesystémově, asi aby byly zhruba stejně velké. Některé čtvrti (např. Krč) díky tomu patří hned do tří různých obvodů. Nevýhoda pro menší strany je v tom, že 100 % hlasů odevzdaných voliči v daném obvodě se dělí pouze na 9 křesel. Na zisk mandátu tedy vychází 11,1 %. Reálně je to o něco méně, kolem 7-8 % (protože část hlasů „propadne“ za těmi nejmenšími politickými subjekty). Pořád je to však zásadní rozdíl oproti jedinému obvodu s 45 zastupiteli. Tam už by na zvolení stačilo 2,2 %, takže zákonem stanovená volební hranice 5 % (která už sama o sobě velké strany zvýhodňuje) bohatě stačí nejméně na dva mandáty. To už je rozdíl, jak pro malé strany a hnutí, tak především pro jejich voliče, kteří potom mají výrazně větší šanci, že za ně bude na radnici někdo mluvit. Snižuje se také strach z „propadlého hlasu“, který často nutí občany volit jinou stranu, než by skutečně volit chtěli.

Diskutabilní je též fakt, že si obyvatel Prahy 4 vybírá pouze 1/5 těch, kteří o něm pak často bezprostředně rozhodují. Jím zvolení zástupci ho pak sice mohou usilovně hájit, ale stojí proti přesile těch, kteří se voliči z jiného obvodu nijak nezodpovídají. Chtěl bych věřit tomu, že nedochází ke zneužívání této skutečnosti. Ale i kdyby dosud nedocházelo, kdo zaručí, že k tomu nedojde po nadcházejících volbách? Navíc přeci není důvod, aby kandidující strany nesložily kandidátní listinu tak, aby zahrnula členy z různých míst Prahy 4, kteří se pak budou věnovat primárně své domovské části. Výsledek voleb se změní jen o rozdíly mezi jednotlivými okrsky, které se zprůměrují. Má-li nějaká strana svou „baštu“ v jednom z obvodů a jinde dobrých výsledků nedosahuje, pak na tom snad bude trochu tratit, ale minulé výsledky moc nenasvědčují zásadním rozdílům.

V neposlední řadě jsou tu precedenty. Pro volby na pražský magistrát byly již obvody v únoru zrušeny (velikost tedy takovou roli nehraje). K podobnému kroku se podle všeho chystá Olomouc. Také na Praze 3 sami zastupitelé mluví o zrušení jejich čtyř obvodů. Trend je zřejmý a zbývá skutečně už jen posledních pár obcí, které se rozdělení chtějí i nadále držet. Bude Praha 4 jednou z nich? A přejí si to vlastně její občané? Nebo zastupitelé spíše jen spoléhají na malou informovanost a na neschopnost kritiků rozdělení upoutat v mezivolebním období pozornost veřejnosti?

Proti obvodům vznikla petice. Lidé k ní přistupovali rozpačitě. Spíše než souhlas s předvolebním dělením však byla cítit hlavně rezignace a celkový odpor k politice. Mnoho kolemjdoucích vůbec nevěřilo, že občané mohou svými zastupiteli pohnout. I to leccos ukazuje. Budou-li obvody 18. června potvrzeny, čemuž zatím všechno nasvědčuje, svět se nezboří. Může to však být pro všechny signál, jaké hodnoty a čí zájmy hájí zavedené politické strany.

Autor je koordinátor místní pobočky Strany svobodných občanů a autor iniciativy http://nerozdelena-praha4.cz/