V zavedených demokraciích bývalo zvykem, že každá politická strana měla svůj politický program, který ji odlišoval od ostatních konkurenčních stran. Prostě proto, že vždy hájí zájmy určitého spektra voličů, kteří se s danou politikou ztotožňují. Zároveň představoval psaný závazek a slib voličům a tím se stal důvodem pro své naplňování. Politický program se stal také bičem z důvodu svého neplnění či změny politického kurzu té které politické strany.

Přesto i v té době existovala snaha vést nepolitickou politiku a v naší společnosti se zakořenil názor, že strany jsou pro straníky či dokonce, že politika je nějaká špinavá záležitost. Tyto názory oslabovaly nejen samotné politické strany, ale zejména demokracii a vývoj k občanské společnosti. K tomu nastala doba oligarchizace politiky a rozšíření populismu stavěného na anti politice. Nutno však dodat, že tento vývoj není specifikem toliko České republiky.

Politika je procesem rozhodování a správy věcí veřejných, odvozená z řeckého polis (obec, správa obce). K tomu, aby se mohl politický program prosazovat, je třeba získat politickou moc. A to tím, že se přesvědčí široká veřejnost o kvalitě programu i jednotlivých představitelů sloužících k jejímu prosazení. Problém nastává tehdy, když je politika nahrazována pouze výkonem moci, bez ohledu na názory opozice či občanské společnosti. Protože být v opozici a „makat pro lidi“ je daleko těžší, než být u moci. A je jedno, zda je to na parlamentní, krajské či obecní úrovni.

O to více se pozná charakter těch lidí, kteří berou politiku jako službu svým spoluobčanům. Protože politik by neměl být politikem na jedno použití. Proto je důležité, aby byl svázán s politickým programem a byl politicky čitelný. Tak jako je důležité trvat na principech právního státu a dodržovat je i tehdy, když se to nehodí. Takto se pozná demokrat od populisty. Ten je ve svých názorech velmi flexibilní a svoji politiku používá cíleně na získání vlivu za pomocí emocí, strachu a útoků na základní lidské pudy.

Populistická vláda či populistický politik se vyznačuje třemi základními rysy. Pokouší se o kompletní převzetí státního aparátu (na komunální úrovni městského úřadu a zřizovaných organizací), zavádí masivní klientelistický systém upřednostňující vybrané či spřízněné duše a má snahu systematicky potlačovat občanskou společnost. A dostat se k moci na vlně vytrácející se lidskosti a solidarity je v současné době docela snadné. Politika se stala neslušným slovem , ve které se pravda nenosí. Naopak se dnes tolerují rozličné lži, polopravdy či názorové veletoče , měnící se jako korouhvička ve větru podle převažujících nálad ve společnosti. A také z pohledu PR a popularity toho kterého politika.

Politický guláš vzniklý smícháním populistických slibů, nereálných politických deklarací či  vyzobáním programových priorit konkurence, ochucený populistickými ingrediencemi a demagogií, je často k snědku pouze jednou. Jelikož politika je během na dlouhou trať. A bez programového ukotvení se dříve či později pozná pravý účel těchto pseudopolitiků.

Ano, politika je často nespravedlivá a nevděčná, ale zato velmi zodpovědná činnost. Zodpovědnost za druhé si vyžaduje pevné morální zásady, odbornost, slušnost a poctivost.