Nejen poslední kauza kolem Michala Semína, ale především neadekvátní reakce předsedy SPD ukazují na velkou zlobu vůči ČSSD. Nařčení sociální demokracie a pirátské strany z extremismu ze strany Tomio Okamury ukazují nejen na obrovské problémy naší politické kultury, ale zejména na snahu rozdělovat českou společnost. Protože toto rozdělení nahrává některým novým politickým subjektům a zejména populisticky laděným politikům. Ke škodě věci je, že nakonec to odnese celá Česká republika. Ale to je těmto nezodpovědným politikům šuma fuk.

Pokud někdo nařkne politickou stranu z extremismu kvůli údajné podpoře globalizace a multikulturní integrace či dokonce individuální trestní činy bývalých členů ČSSD označuje za projevy extremismu, pak za prvé vůbec nezná politický program sociálních demokratů a za druhé záměrně fabuluje veřejnost tím, co je a co není extremismus či co je a co není extrémní.

Extremismus je termín, jímž bývají označovány jednání, ideologie či skupiny mimo hlavní proud společnosti, kterým je připisováno porušování či neuznávání základních etických, právních a jiných důležitých společenských standardů, zejména ve spojení s verbální nebo fyzickou agresivitou, násilím nebo hrozbou násilí, historickým revizionismem, sociální demagogií, motivované zejména rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou sociální nenávistí. Pojmem extremismus jsou označovány vyhraněné ideologické postoje, které vybočují z ústavních, zákonných norem, vyznačují se prvky netolerance, a útočí proti základním demokratickým ústavním principům.

Ale nechme extrémismus být, vždyť každý soudný člověk má představu, kam kterého politika či politickou stranu z pohledu tohoto pojmu zařadit. Rozumím dlouhodobé snaze SPD pošpinit ČSSD a její politiky, protože jejím cílem bylo a stále je přetáhnout nespokojené voliče na svoji stranu. Ovšem předseda SPD nemůže sociální demokracii zapomenout, že kvůli ní není ve vládě. Závist je hlavním důvodem obrovské nenávisti z jeho strany. I když se mi toto jednání nelíbí, jako demokrat ctím principy demokracie, i když tyto prozatím verbální útoky beru jako jednu z hrubých forem politického boje. Boje, ale na hraně zákona.

Ovšem základním problémem, který zůstává, je negativní myšlení představitelů této strany a nerozumné strašení národa. Tu z migrační krize a terorismu, tu z inkluze, tu z globalizace či multikulturalismu, tu z nepřizpůsobivých spoluobčanů či dokonce z EU. Přitom základním cílem vnuceným PR agenturou je neustálé udržování napětí ve společnosti, její nejednotnost a nesoudržnost. Tato negace a takto vedená politika negativně působí na mentalitu a zejména emoce některých občanů, kteří v řadě případů mají oprávněný strach o svoji bezpečnost či bezpečnost svých blízkých. Nešťastný případ pana Jaromíra Baldy nechť je prosím mementem, kam až tato nezodpovědně vedená politika nesnášenlivosti může zajít.

Pocit bezpečnosti, a to je přitom naše země šestá nejbezpečnější země na světě, se nezvýší šířením strachu a nenávisti mezi lidmi tak, jak to často činí SPD a Tomio Okamura.

Namísto konkrétních a reálných návrhů k zajištění ještě vyšší bezpečnosti, a to i bezpečnosti energetické či potravinové, či ke zvyšování životní úrovně našich občanů, sahá SPD k hledání vnějšího nepřítele. Každodenním používáním pojmů jako je extremismus, nacionalismus, národovectví, xenofobie či prostou nenávistí vůči svým politickým soupeřům odhaluje velmi pokleslou politickou i morální úroveň této politické strany. Strany, která nezodpovědně hazarduje s budoucím vývojem naší společnosti a bezpečností celé České republiky.

(převzato z Profilu)