Já moc děkuji. Já jsem narazil na tu drobnou nepřenost, která z mého pohledu tady zazněla při tom úplně úvodním slově vlastně zpravodajů. To jsem chtěl jenom nějakým způsobem napravit, protože ten zákon, který projednáváme, tady máme ve dvou rovinách. A já jsem to zaznamenal i v téhle debatě – buď je to ta věcná rovina, nebo vlastně ta ústavní. I naše legislativa se k tomu – tak jak já jsem to pochopil – vyjádřila, kdy vlastně ta jedna věta tam zněla: „vzniká otázka, zda navržené opatření dodržuje právní jistotu a důvěru v právo či legitimní očekávání adresátů norem a zda je ústavně konformní.“ Tohle jsem si vyhodnotil pro sebe, ono to tady zaznělo v té diskusi, já moc děkuji za vystoupení panu senátoru Smoljakovi i panu místopředsedovi Drahošovi, kteří to viděli z jiného pohledu. Vlastně viděli to, že bychom se neměli věnovat tomu, jak to probíhalo při projednání v Poslanecké sněmovně, ale jenom vlastně u nás v Senátu.

Pro mě to byl zajímavý pohled. Já tady s tímto se úplně neztotožňuji, nicméně musel jsem se nad tím zamyslet. Já prostě parlament beru jako dvoukomorový. Je to Poslanecká sněmovna, Senát. Souhlasím s tím, že každý má svůj jednací řád a postupuje podle svého jednacího řádu, nicméně nejsou to dva rozdílné světy, ale prostě beru to jako spojité nádoby. V rámci toho legislativního procesu prochází ty zákony jednou i druhou komorou. A ty se k nim vyjadřují. A samozřejmě i ten proces, který je přijímán v jedné a druhé komoře, tak ovlivňuje se vzájemně. To znamená, to, já bych se přiklonil k tomu a souhlasím, protože jsem bedlivě poslouchal vlastně včera na ústávně-právním výboru tu debatu, byť jsem nejsem členem, ale zajímalo mě to, tak jsem se účastnil. A bedlivě jsem poslouchal vlastně argumenty pana senátora Canova, které dneska ještě byly více rozpitvány. A musím se ztotožnit s tím jeho návrhem. Ono to asi nebude pro nikoho z vás překvapující, že já jsem pro zamítnutí toho zákona. Já už jsem to navrhoval u nás na sociálním výboru. A ty důvody mám především právě v té čistotě toho legislativního procesu, se kterou nejsem úplně ztotožněn. A přikláním se k tomu, jak ten rozbor tady byl udělán. Vláda to má těžké. Já nechci říkat, jestli je to naše vláda, cizí vláda, prostě vláda, která má legitimní mandát k tomu, aby nějakým způsobem předkládala nám návrhy. A je úplně jedno, za kterou jsme tady za politickou stranu nebo uskupení. Já jsem vždycky tady stál za tím pultíkem a vždycky jsem se rozhodoval sám za sebe s tím, ač byla ta předchozí vláda nebo tato, a předkládali tu materii, kterou jsme tady měli projednávat, tak jsem se díval s tím dopadem vlastně do mého regionu nebo případně na ty určité, konkrétní skupiny, co to bude přinášet. Ale i na tu čistotu legislativního procesu. Rozumím tomu, že ta situace v rámci rozpočtu, kterou tady máme, je neudržitelná. Krásně to tady zmínil pan senátor Hraba, který vlastně – a to bych úplně podepsal, že je potřeba se podívat nejenom na příjmovou, ale i výdajovou stránku. A ve všech těch oblastech.

Pokud bychom ten zákon tady měli a proběhlo to v rámci té čistoty legislativního procesu, tak jak by to proběhnout mělo, tak bych určitě se nad ním zamýšlel. A bral bych ty argumenty, co se týká toho dopadu do rozpočtu. Protože tam opravdu všichni musíme si uvědomit to a měli bychom si všichni utáhnout opasky, protože jiným způsobem to nepůjde. A tato vláda samozřejmě to má o to těžší, protože tu situace, se kterou se musí potýkat, viz válka na Ukrajině a další dopady, které byly, tak prostě nejsou standardní. Jsou to nestandardní situace, které vlastně to ještě všechno umocňují. Tak jak bych řekl u té předchozí vlády – zas tam byla covidová situace, mohli jsme mít na schvalování v rámci nouzového stavu a těch zákonů, které sem přicházely – a těch výdajů, které byly dány, rozličné názory. Já pracuji v sociálních službách a mnohdy jsem měl za to, že i ty finance v sociálních službách se prostě vyhazují oknem. Ale je to můj prostě soukromý názor, který jsem se nebál říkat. Ale je to prostě vždycky zodpovědnost toho, kdo sedí v těch vládních lavicích a kdo nám ty zákony překládá.

Po té věcné stránce, pokud bych měl zmínit, tak se bavíme o cílové skupině seniorů, důchodců, kteří prošli svým aktivním životem a vstupují do fáze, kdy, jak už tady zaznělo, někteří pracují dál, protože jim to zdravotní stav umožňuje, ale prostě někteří už nemají tuto možnost. Nechtějí nebo jim to neumožňuje zdravotní stav. Pak tam samozřejmě z důvodu věku přichází i různé zdravotní komplikace. A výdaje, které jsou s tím spojené. Před nedávnou dobou i Ministerstvo práce a sociálních věcí schvalovalo novou úhradovou vyhlášku, co se týká sociálních službách. Bylo to po letech, kdy se vlastně navyšovaly platby pro cílové skupiny, které využívají sociální služby, které významnou části těchto skupin jsou samozřejmě senioři. Takže ty náklady, které senioři i mají v tuto dobu, tak není to jenom o té inflaci, o tom zdražování, které je, ale jde to ruku v ruce do celé kvality jejich života. To, že teď necháme seniorům nějakou část těch příjmů, pokud by to tedy tak dopadlo, i když já si myslím, a tak jak to tady dneska čtu, tak že bude prohlasováno to schválení. A já to přijímám s naprostým respektem, byť mě to neomezuje v tom, abych tady vystoupil se svým názorem, tady k tomuto tisku. A jsem rád, že to tady na půdě Senátu takto probíhá. Takže to, kdyby to dopadlo tak, že by to bylo zamítnuto a platila ta stávající legislativní úprava a senioři dostali ty finanční prostředky, tak já to neberu, že to dáváme jedné skupině, protože samozřejmě bavíme se i o širší rodině. Mnozí prostě pomáhají a vypomáhají i mladším generacím, takže není to jenom o tom, že pomáháme jenom jedné části, ale samozřejmě zprostředkovaně to dopadne i na ty rodiny, na ty mladší, kteří vlastně se starají. A tohle si myslím, že je přirozený proces. Že my tam někdy do toho se snažíme vstupovat v tom smyslu, abychom všechno upravovali, ale že mnohdy bychom to měli nechat na pomoci těm rodinám.

Už tady padalo spoustu věcí, jak je potřeba se zamyslet nad celým tím systémem, ať daňovým, výdajema a vším dalším. Tohle bude určitě velkým úkolem nejenom tady přítomného pana ministra financí, ale především i pana ministra Jurečky, který tady není.