Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a vážení kolegové,

stojím tu dnes před vámi jako představitel Karlovarského kraje, slovy pana premiéra, nejhoršího kraje historicky ve všem. Kraje, který je dlouhodobě vládami opomíjen, kraje, který je na konci téměř všech žebříčků České republiky, kraje, který má nejnižší mzdy, nejnižší výkon ekonomiky, nejméně vysokoškolsky vzdělaných lidí, ale zato nejvíce exekucí. Kraje, který stále v mnoha ukazatelích klesá níž a níž, kraje, u kterého se dlouhodobě nedaří tyto trendy vůči zbytku republiky změnit.

Nůžky mezi regiony, o kterých tu často mluví i například pan předseda Miloš Vystrčil, se stále více rozevírají. Jsem z kraje, kde klesá důvěra v demokracii, ale kde je velmi nízká volební účast. Jsem z kraje, kde je Senát často považován za, slušně řečeno, zbytečný a zralý na zrušení. Vítězí u nás ve volbách často populisté a bodují extremisté.

Jsem z opomíjeného pohraničního kraje, kde lidé často nevěří, že demokracie může cokoliv změnit, protože ti v Praze pořád něco slibují, své sliby ale neplní a situace je stále horší a padáme níž. Nedávná slova pana premiéra, která jsem citoval na začátku, že jsme nejhorší kraj historicky ve všem a také že stále něco říkáme a měli bychom komunikovat, jsou už pomyslným vrcholem. Andrej Babiš to prohlásil v souvislosti s nedostatkem vakcín proti covidu-19 v Karlovarském kraji. I těch nám posílají z Prahy málo.

Na druhou stranu jsme nádherným místem s obrovským potenciálem. Jsme také lázeňským krajem s krásnou přírodou, Krušnými horami, úžasnou atmosférou spojenou s pohnutou historií 20. století. A také krajem, jehož nemalou část, Sokolovsko, ze kterého já osobně pocházím, čeká transformace spojená s koncem dobývání uhlí. Takových regionů se specifickými problémy je v České republice více, i proto jsem přišel s nápadem na ustavení senátního podvýboru pro regiony v transformaci, který by se těmito problémy systematicky zabýval, a jsem velmi rád, že Senát tento výbor ustavil. Chtěl bych vám všem poděkovat za to, že Senát... Za podporu vzniku tohoto podvýboru, kterému mám tu čest předsedat. Jsem rád, že Senát tím vyslal jasný signál, že na rozdíl od vlády problémy těchto krajů vnímá a chce se jimi zabývat. Na půdě sněmovny vzniká nyní podvýbor s podobným zaměřením a jsem rád, že i dolní komora se bude problematice našich převážně uhelných regionů systematicky věnovat.

Promiňte mi, prosím, tento trochu delší a obecnější úvod, konečně se dostávám k tomu, proč to všechno říkám. Chtěl jsem vás ale uvést do situace, která panuje v regionech, o kterých budete za chvíli také hlasovat.

Chtěl bych vás požádat o podporu pozměňovacího návrhu, který schválil na své druhé schůzi již zmíněný podvýbor pro regiony v transformaci a který je složen ze senátorů, kteří pocházejí právě z těchto regionů a situaci v nich znají. Návrh předložil senátor Přemysl Rabas z Chomutovska v Ústeckém kraji, připodepsali se k němu další senátoři napříč politickým spektrem včetně mě. Situace v Ústeckém kraji není o mnoho jiná než v Karlovarském. Zpravidla jsou Ústečáci v žebříčcích o jedno místo před námi.

Tento pozměňovací návrh je poměrně jednoduchý. Nemění výši, ale mění rozdělení úhrady za vytěžený nerost. U hnědého uhlí je úhrada nyní rozdělena tak, že 33 % dostanou obce, v jejichž katastru probíhá těžba, a 67 % z této úhrady končí ve státním rozpočtu. Z těchto 67 % bychom tímto pozměňovacím návrhem chtěli větší polovinu, slovy matematika, alokovat nově do rozpočtu krajů, ve kterých těžba probíhá a které jsou těžbou zatíženy. Z těchto peněz by mohly kraje hradit projekty pro svůj rozvoj. To znamená, že by rozdělení bylo následující: 33 % pro obce, to zůstává beze změny, 37 % nově pro kraje a 30 % by zůstalo ve státním rozpočtu. Jenom poznávám, že například u úhrad za hlubinnou těžbu černého uhlí, ropy nebo plynu odchází do státního rozpočtu pouze 25 % z úhrad a 75 % končí v obcích, kde probíhá těžba. Vzhledem k tomuto poměru a také vzhledem k tomu, co jsem říkal v úvodu, toto rozdělení považuji za spravedlivější. Karlovarský kraj by tím získal do rozpočtu navíc přibližně 45 milionů ročně, Ústecký potom přibližně 180 milionů ročně. Nejsou to, jak vidíte, z hlediska rozpočtů žádná obrovská čísla. Zbytek republiky, myslím, si ani nevšimne, že takové částky ve státním rozpočtu nebudou. V souvislosti s útlumem těžby budou navíc tato čísla i klesat. Ale v Ústeckém a Karlovarském kraji, a to si dovolím zdůraznit, odkud tyto peníze pocházejí, se za ně dá pořídit mnoho dobrého pro jejich obyvatele. Ještě doplním, že o zdravotních dopadech povrchové těžby uhlí na obyvatele těchto regionů se píší studie. Jedna z Ústeckého kraje byla rozeslána nedávno z Kanceláře Senátu všem senátorům. I z tohoto pohledu je v mnoha ukazatelích situace horší než v ostatních regionech České republiky.