Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové, chtěl jsem upozornit na jednu věc, která byla vládou odmítnuta, a to z důvodu tedy, že odporuje ta rozdílná volba zástupců článku 14. Myslím si, že není úplně...  Možná bychom neměli nechat bez povšimnutí, abychom se podívali na ten praktický výstup, jak to vlastně bude vypadat, kdyby to náhodou neodporovalo, kdybychom náhodou tuto volbu chtěli, způsobí to zajímavou dvojkolejnost. Podívejme se na 10milionový nebo 10,5milionový stát střední velikosti, protože my jsme těsně nad polovinou, spíše k těm větším, nebo větším státům v EU, tak ta dvojkolejnost by pro nás určitě nepřinesla žádné posílení. To znamená, že bychom se měli ptát, komu vlastně to bude sloužit. Nejenom to, že to odporuje, ale měli bychom se věnovat také té praktické části, protože tam se v tom návrhu nepolemizuje s tím, že by měli nějaká větší práva nebo měli něco jiného tito poslanci celounijně zvolení.

Ale menší státy, právě s ohledem na frekvenci našich zástupců, kterých je poměrově samozřejmě méně než u těch největších států v Evropské komisi a v Evropském parlamentu atd., kteří neustále vystupují na stránkách nebo na televizních obrazovkách, tak naši zástupci by to měli samozřejmě v tom celounijním rozhodování těžší. To znamená, není naším zájmem, abychom tímto směrem šli, protože pak by se mohlo stát, že volíme spíše ne zástupce ČR, kteří by se tam dostali, to je první záležitost. A pak bych se rád dotkl tedy toho věku. Jenom proto, že můj předřečník se k této věci vyjadřuje pozitivně. Ano, já sice dokážu asi polemizovat s tím, že úroveň 16letého a 80letého je stejná. Samozřejmě záleží na tom, v jaké mentální formě je 80letý člověk. Ale když se podíváte po lidech, kterým je 80 a jsou v nějakých funkcích majitelů velkých firem, velkých korporací, možná ne všichni, ale někteří státníci jsou už někde v tomto věku, tak si myslím, že jejich úroveň znalostí, rozhodování, zkušeností daleko více svědčí o tom, že jsou kompetentní se rozhodnout. Zatímco 16leté děti, a většina z nás děti má, mnozí z nás už nemají dávno 16leté děti, tak víme, jak asi hodnotíme ten věk dětí, které vlastně končí pubertu. Takže já si myslím, že to je věc, se kterou bychom těžce zápasili. A to jsem zároveň velkým přítelem dětských parlamentů, které ovšem, v době, kdy jsem starostoval a tento dětský parlament, anebo jsem byl hejtmanem, tak jsem se s těmito mladými lidmi a dětmi setkával. Ovšem ta orientace na pozornost k politice musí být jiná, než že mají odpovědnost a právo rozhodovat o svých rodičích. Když vezmete věk 16 let, tak budou rozhodovat o svých rodičích, kterým je většinou tak kolem těch 40 let. Nebo může to být zhruba od těch 36 let výš. Myslím si, že to není správné chápání podstaty vedení státu a vedení Evropské unie. Přeci v politice rozhoduje nejvíc vlastní zkušenost. A samozřejmě dobrá vůle, čisté svědomí, morálka a tak dále. A já si myslím, že to je populistický návrh typu Greta 2. A my bychom ho neměli nechat bez povšimnutí ležet s tím, že to něčemu odporuje nebo že snad ať se rozhodne každý sám. To si už vůbec nedovedu představit, že by v nějakém státě řekli, že budou kandidovat 16letí, a v jiném státě ne. To přeci dost dobře není možné. Nebo jsem přesvědčen o tom, že to není takto možné. A hlavně ona to je strašně vážná věc, protože je to až populistické, takovýto návrh, z tohoto pohledu, protože já jsem zástupcem ve výboru regionů, dneska ráno jsem z něj přijel, abych se mohl zúčastnit zasedání Senátu. A jestli tam slyším diskuzi v těch jednotlivých klubech a v jednotlivých kroužcích, tak si myslím, že průřezově si nikdo nedovede představit, že by takový návrh mohl projít. Ale je lépe se vymluvit, že prostě to odporuje nějaké legislativě. Ale já si myslím, že to je zametání problému pod koberec. Že bychom se měli skutečně s čistou a otevřenou myslí podívat, co vlastně od těchto mladých lidí, ještě dětí, čekáme. A jestliže se podíváme na nejenom náš právní řád, ale právní řády jednotlivých republik. Tak se podívejme, co 16letý může, a co nemůže. A teď opět nechci to odkázat jenom do oblasti legislativy, ale chci poukázat na to, proč to tak je. Protože asi ten, kdo to tvořil – my jsme to nebyli, my jsme to převzali – ale ten, kdo tvořil jednotlivé zákony v jednotlivých zemích, a to byly parlamenty samozřejmě, u nás to přešlo z rakousko-uherského zákonodárství, i s věkem atd., postupně se to měnilo s vývojem společnosti, ale dohoda je na 18 letech. A vemte si všechny ty ostatní důsledky k tomu vedoucí. Ale zase, nechci poukazovat na to, že to je tak stanoveno. Já jsem přesvědčen, že odpovědnost nebo věk 18 let je věk, kdy je člověk plně zodpovědný za své činy, kroky. A já jsem přesvědčen, že dnešní doba, byť je rychlejší, internetová atd., tak vůbec nezpochybňuje, že tento věk byl stanoven správně. Protože my bychom tam museli začít a říct si: „Jsou tito lidé plně odpovědní?“ No plně odpovědný zároveň je ten, kdo už nejenom zodpovídá sám za sebe a vydělává si, ale také zodpovídá za ty kolem sebe. A to si myslím, že po 16letých mladých lidech v tuhle chvíli chtít ani nemůžeme s ohledem na všechna kritéria školská atd.

Ale především mířím k té podstatě toho nesmyslu, že chceme dát toto právo lidem, kteří s ohledem na jiné zákony vlastně nemají ani plnou odpovědnost. Ale není to pro ty zákony, je to proto, že ta základní úvaha je – je třeba změnit věk plnoletosti z 18 na nižší? Máme pro to nějaké podklady a nějaké oprávnění? No já si myslím, že vůbec ne, že nemáme žádné podklady pro to, abychom to mohli udělat. A možná zkušenost nejenom moje, ale i mnohých z vás, k tomu vede. A je velmi dobře, aby tento hlas náš jaksi byl slyšet. Aby to nebylo jenom to, řekněme, politické takové odmítnutí s poukazem, jak jsem řekl na začátku, na nějaký nedostatek v zákoně, ale především s poukazem na tu faktickou věc odpovědného člověka za sebe a za druhé. Děkuji.