Mostecký Chánov jsem navštívil již několikrát. Teď jsem se vracel po několika letech a musím říct, že se v něm odvedl kus práce. Zmizely ty nejhorší vysoké paneláky bez oken, dveří a vlastně čehokoliv a vzniklo nové multifunkční centrum. V něm probíhají rekvalifikační kurzy, zájmové kroužky, ale také výuka prvního ročníku místního učiliště. Práci a praxi zde mohou najít i uchazeči z úřadu práce. Lidé, kteří zde s Romy pracují, odvádějí skvělou a namáhavou práci. Ta má podle mne bohužel dvě slabiny. Tou první je financování, kdy musí každý rok bojovat o každou korunu, aby vůbec měli na své výplaty a provoz tohoto centra. Druhou a podle mne zásadní slabinou je, že veškerá činnost probíhá na základě dobrovolnosti. Lidé, kteří čerpají od státu dávky, tak si musí plnit své povinnost, posílat děti do škol, uklízet společné prostory, hledat si práci. Tohle musí být zásadní změna ze strany vlády, jinak se nic nezmění!

V Chánově jsem si prošel domy, které by město ještě rádo zbouralo a místo nich mělo právě vzniknout bydlení po vzoru Vsetína. Někteří se do něj těšili, jiní byli proti. Zatím to ovšem vypadá, že bydlení nevznikne, protože nabídnutá cena je vyšší, než město očekávalo. Ovšem s ohledem na přibývající romskou populaci v Chánově bude muset město situaci brzy řešit, jinak se opět zlomí k horšímu. Návrhy, že si Romové opraví domy sami a bude to levnější, vychází bohužel pouze z přání, ale ne z reality.

Musím ale říct, že úspěch přestěhování na Vsetíně nebyl v přestěhování, ale že jsme po nových nájemnících začali vyžadovat dodržovaní domovního řádu a navázali na to nájemní smlouvy. Kdo pravidla nedodržuje, tak musí odejít. To že jsou Romové normální lidé, prokázali tím, že při hrozbě ztráty bydlení své povinnosti začali plnit.