Vážený pane předsedající, pane vicepremiére, kolegyně, kolegové,

já jsem byl zpravodajem tohoto zákona na podvýboru, takže jsem se jím zabýval i co do diskuse s těžebními, s představiteli některých společností tedy.

Já tento zákon podporuji, protože podle mého názoru konečně zavádí nejenom spravedlnost, ale určitou logiku do příjmů státu z poplatků. Když tady kolega Rabas zmínil Rakousko-Uhersko, tak samozřejmě všichni víme, že horní zákon je jedním ze zákonů, který je nejstarším zákonem na světě vůbec, v Evropě samozřejmě, a to, že všichni panovníci už dávno ve středověku, a zřejmě i předtím, právě z těch důlních činností získávali nějaké prostředky od těch, kteří ty činnosti vykonávali, pokud je nevykonávali oni sami svými prostředky.

Já jsem přesvědčen, že ta tvorba ceny, jak je tam zakotvena, to znamená, je to cena na trhu obvyklá, že to je v pořádku, protože my dneska už přece jenom se srovnáváme i s jinými věcmi ve světě. Dokonce, řekněme si, že se dorovnávají ceny, za které my dnes nakupujeme u nás. Já jsem přesvědčen, že vláda tento zákon tedy postavila správným směrem.

To, co tady navrhují kolegové, to znamená dorovnání regionů atd., všichni ale zase na druhou stranu víme, že jsou prostředky, v tomto smyslu mluvíme o miliardách, velkých, které za těch 30 let činnosti, prvně Československa, pak České republiky, po roce 1989, kterými byly zvýhodňovány tyto regiony, ale to nejenom co do odstraňování následků po těžební činnosti, ale také co se týká jejich rozvoje. Samozřejmě některé ty věci jsou velmi komplikované. Když teď jsem se střetl pohledem s panem kolegou, senátorem Víchou, to znamená z té severní části Moravy, tak při těchto dotacích vznikaly různé, z mého pohledu, nespravedlnosti, protože z těch dotačních titulů v rámci zvýhodnění, řekněme, strukturálně postižených regionů, jak se nazývá tento dotační titul, někteří dostali například dotaci na tiskárnu.