Vážený pane prezidente, vážený pane předsedo, vážený pane doktore, dámy a pánové, jednáme o kandidatuře pana doktora Pavla Simona na ústavního soudce. Pan prezident mezi nás osobně přišel a já jsem mu chtěl za to poděkovat. Zůstává tady s námi a sleduje diskusi, a to je velmi důležité. Naprosto sdílím s prezidentem republiky cíl, aby Ústavní soud byl dobře vystaven. Anketa, kterou prezidentská kancelář vyvolala na začátku jmenování tohoto Ústavního soudu, ale začíná vypadat, jako kdybychom se dostávali mimo rámec ústavy. Nepřipusťme, aby pan prezident už tuto exkluzivní pravomoc neměl. Nenechte si ji vzít, pane prezidente. Ta anketa způsobila, že někteří mají pocit, že mají patent na to, aby vám řekli, kdo mu na Ústavním soudu sedět.
Jeden příklad za všechny. Advokátní komora, jejíž kandidát nebo kandidátka neprošli, teď veřejně dodávají další jména a další kandidáty. A dokonce žádají o přijetí u vás. Ne. Samozřejmě že v rámci občanské společnosti je dobře mluvit o kvalitních jménech, ale tahle pravomoc patří hlavě státu a je naší povinností v Senátu, aby v rámci sdílené pravomoci, kterou za to také neseme, jsme vaši pravomoc, pane prezidente, sdíleli a nepřipustili podobné aktivity, které někdy vypadají jako nátlakové.
Stejně tak chci navázat na svého předřečníka. Stanovisko Soudcovské unie také stojí za pozornost. Zkrátka měli bychom hlídat, aby proces jmenování, a tady s vámi souhlasím, pane prezidente, umožnil vybrat ty nejlepší. Ale vaše otázka, co se změnilo, má jednoduchou odpověď. Přeci jmenujeme dnes společně s vámi, my potvrzujeme, vy jmenujete, celkem 13 z 15 soudců. To je obrovská výměna. A je naší povinností, aby tam zůstávali například kvalitní kandidáti, to znamená, aby ti, co se osvědčili, mohli pokračovat. Protože co to je stát? Stát je přeci kontinuita. My nemusíme dělat volební kampaň, kdy vyměníme všechny. A mně tady chybí zamyšlení nad tím, jak příští Ústavní soud má vypadat a proč tam třeba chybí silné osobnosti, které se osvědčily a mohou přenést tu zkušenost, institucionální paměť a institucionální zkušenost do příštího Ústavního soudu. A tady je potřeba, abychom skutečně hlídali jednoho každého kandidáta. A zvýšená pozornost, kterou tu věnujeme jednotlivým nominacím, přeci také pomáhá vyjasňovat pravidla nebo kritéria.
Takže kdybych řekl ke konkrétnímu kandidátovi, panu doktoru Pavlu Simonovi, tak já bych na úvod řekl, nemám nic proti podnikání. Naopak. Bez podnikatelů se naše země neobejde. Já nemám nic proti úsilí o zdravý životní styl. Dokonce každý, kdo pracuje s lidmi, aby nežili ve stresu nebo nezdravě, by měl zasluhovat naši podporu a veřejné ocenění. Ale tady máme skutečně otázku, zda tohle všechno musí být na jednom místě u jednoho soudce, který je tak prestižní, že přichází na Ústavní soud. A já jsem mu položil otázku, zda je srozumitelné a jak máme rozumět tomu, že začal podnikat, založil s. r. o. a proč s tím potom přestal. Dostali jsme odpovědi, nebudu je tady už dál replikovat.
Takže vedle té rozhodovací praxe, i té jsem se věnoval, ale protože tady už padly argumenty, nebudu je opakovat, chci upozornit opravdu na to, že pro mě pedagogická činnost je skutečně zcela konkrétně vymezena. I té se pan soudce věnuje, protože přednáší právníkům. Ale když někoho učíte hrát kanastu nebo mariáš a máte na tom postavený byznys, rodinný byznys, tak to prostě není pedagogická činnost, protože výdělečná činnost, kterou soudce Simon provozoval, je z mého pohledu skutečně sporná z hlediska zákona o soudech a soudcích. A když se zaposloucháme do reklamních výzev soudce Simona, které jako Dr. Pavel Simon, Orel v hnízdě, nabízí svým klientům, tak říká, že první tři lekce budou zdarma, pak už vás to ale dovede k tomu, abyste zaplatili, protože vlastně tam je nabídka mnohem širší. Nabízejí se prožitkové lekce, které stojí tisíce až desetitisíce korun.
A pak je tam otázka, proč bychom se měli vůbec takového kurzu účastnit? Odpověď je jasná, protože se učíme přímo od doktora Pavla Simona, Dr. Pavla Simona. A to je vlastně ta otázka, zda zakládat firmu s. r. o. ve dvou, s manželkou, je totéž jako si koupit akcie nějaké velké akciové společnosti, která je kotovaná na burze. Protože pokud jste ve dvou a máte s. r. o., tak správní radu, respektive rozhodnutí o směřování firmy můžete řešit každý den, když se doma potkáte. A do toho nám opravdu nic není. Tady jde jen o to, že soudce Simon měl formou, kterou na sebe vzal, 50% účastí v s. r. o., přímý podíl na řízení té firmy, protože byli jen dva a nebyl vůbec problém, aby do toho promlouval. A tohle mi přijde hodno naší pozornosti. Kdyby zůstal u nezisku, dával své pedagogické schopnosti ve službách jako fyzická osoba, to také náš právní řád umožňuje, tak neřeknu ani popel. A právě proto, že pan soudce, který má být garantem na Ústavním soudu garantem ústavnosti v naší zemi, si s tím nelámal hlavu a šel cestou nejkratší, tak to vyvolává velké otázky.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.