Vážený pane předsedající, pane ministře, dovolte, abych vás krátce seznámil s průběhem rozpravy na našem výboru a s tím, čím jsme se vlastně také zabývali. Je jedině správně, že Severoatlantická aliance reaguje. Že reaguje nejenom politicky, ale také vojensky. Je to obranná aliance, tak mi dovolte připomenout jenom několik dat.

2014 – Rusko začíná okupovat suverénní stát Ukrajinu. Bere si Krym, uspořádá na něm „fejkové“ referendum a prohlašuje, že jde o jeho teritorium. Zabírá části území Ukrajiny okolo Luhansku a Doněcku a prohlašuje, že zde jsou separátní samostatné útvary. Ta slabost reakce, kterou jsme tehdy Rusku dali, vlastně z dnešního pohledu je ještě lépe vidět, jak Rusko povzbudila. Naše slabost reakce na okupaci Krymu totiž – a nemusíme snad ani připomínat slova našeho prezidenta, který tvrdil, že jde o „feta complete“, se kterým se musíme smířit, jako kdyby neplatila Charta OSN, jako kdyby nezměnitelnost, nedotknutelnost hranic nebyla nic svatého. Jako kdyby si každý mohl dělat, co chce, hlavně když bude mít v ruce zbraň. Tahle slabost reakce na okupaci Krymu povzbudila ruskou imperiální mocnost k tomu, aby pokračovala.

Musíme připomenout, že okupace Krymu ale znamenala, že se Rusko dostává přece jen na list sankcí, trestů, je vyloučeno např. ze schůzí G8, ze které se stává skupina G7. Severoatlantická aliance – v reakci právě na okupaci Ukrajiny – v roce 2016 začíná posilovat společnou obranu podél celého východního křídla, kde se vlastně dostává do blízkosti Ruské federace. A dnes vidíme, že to platí také tam, kde je hranice s Běloruskem, které má obranný pakt a politický pakt a významnou spolupráci s Ruskem.

Čili v roce 2016 také jednotky Armády ČR začínají působit v této oblasti, a to nejenom naši ženisté, naše jednotky elektronického boje, ale také naši piloti a další. Čili v roce 2016 Aliance posiluje společnou obranu. Nyní, tváří v tvář té nové podobě hrozby ruské agrese, kterou na sebe v únoru bere Vladimír Putin rozsáhlou okupací suverénního státu Ukrajina, je třeba udělat další krok. A o tom dneska tady právě mluvíme.

Posilujeme naši přítomnost na Slovensku a měli bychom – a tady chci vládu povzbudit – také přemýšlet nad tím, jak posílit naši přítomnost v Pobaltí. Dnes hlasujeme o 650 mužích a ženách ve zbrani pro Slovenskou republiku, ale zdá se mi, že bychom měli vládě brzy rozšířit mandát také k tomu, aby mohla navyšovat naše počty v Estonsku, Lotyšsku a Litvě. Neměli bychom čekat na to, že se krize zhorší, měla by vláda od nás dostat impulz a povzbuzení k tomu, aby se na tyto věci připravila.

Mluvím o tom i proto, že včera paní ministryně obrany veřejně vystoupila s tím, že bude potřeba také schválit v parlamentu přítomnost dalších jednotek – a tentokrát k pobytu na našem území. Mluvím o Německu, protože právě na Slovensku budeme působit s Německem a část německých jednotek pravděpodobně, podle slov paní ministryně ze včerejšího dne, bude dislokována na našem území. Proto jsem chtěl pana ministra povzbudit k tomu, aby s paní ministryní připravili nový materiál do vlády a pro parlament, abychom projednali nejenom povolení a souhlas s pobytem německých jednotek, ale také, abychom připravili navýšení našich sil pro Pobaltí. Bude toho velmi potřeba a mohu snad říci, že jsem o tom právě jednal s ministrem zahraničí Landsbergisem, který navštěvuje oficiálně Českou republiku a který vystupuje jménem Litvy. Poděkoval za naši přítomnost, kterou máme v Litvě dlouhodobě, a zároveň žádal o to, abychom připravili navýšení. Hrozba je totiž reálná.

Závěrem mi dovolte vás jenom krátce seznámit s dalšími body, které jsme na výboru projednávali a které nepředkládáme parlamentu ke schválení. S vládou jsme si vzali čas, abychom v režimu „důvěrné“, tedy v utajeném režimu, aby se agresor nedozvěděl zbytečně detaily, abychom projednali, jak vypadá pomoc s vojenským materiálem, který poskytuje Česká republika, a který vláda tak rychle dokázala začít expedovat pro Ukrajinu. Ukrajina stále ještě potřebuje další obranné zbraně. A já jsem chtěl ocenit rychlost Vlády ČR, která v tomto smyslu začala konat tak, aby Ukrajinci nebyli s holýma rukama proti tvrdé brutální síle, ale mohli se bránit.

Ta potřeba trvá, nás proto zajímalo, jak vláda chce postupovat dál. A také nás zajímalo, jak vláda chce splnit úkoly zajištění obranyschopnosti státu v této tak krizové chvíli, když některé zbraně poskytuje Ukrajině. A připravili jsme proto usnesení, které všichni máte k dispozici, kde se praví, že naše obranyschopnost a bezpečnost České republiky, že se o ni hraje dnes právě na území Ukrajiny.

A to je také důvod, proč můžeme se souhlasem a podporou parlamentu poskytovat vojenský materiál ukrajinským ozbrojeným silám. Zajímalo nás, jak má vláda zabezpečený proces licencování, který neskončil válečným konfliktem, ale který je naopak potřeba hlídat. A jaké další prostředky můžeme poskytovat, abychom Ukrajincům dali možnost se bránit a zároveň, abychom plnili úkoly, které máme z ústavy, které patří zejména vládě, armádě, ozbrojeným silám, ale také parlamentu, který to musí kontrolovat.

Schválili jsme usnesení, kterým jsme jednomyslně vládě vyslovili souhlas a podporu a zároveň jsme ji povzbudili k dalším krokům. Na Ukrajině se totiž dnes skutečně bez nadsázky bojuje také za podobu Evropského kontinentu, a proto nemůžeme zůstat stranou. Závěrem mi tedy dovolte, abych poděkoval vládě za její kroky a abychom ji povzbudili k dalším. Nejenom v oblasti navyšování jednotek v Pobaltí, jak jsme o tom mluvili, ale také k tomu, aby si vždycky, když dělá tak závažná rozhodnutí, neváhala přijít k nám pro mandát. Protože – jak dobře víme – Senát PČR o obraně, o obranných rozpočtech a o ohroženích, která k nám přicházejí nejenom z Ruska, ale i z dalších zemí, jednal a dařilo se nám držet velkou robustní politickou podporu napříč politickým spektrem. A tak to má být.

V otázkách obrany, bezpečnosti a suverenity bychom měli odkládat stranické knížky. A já jsem chtěl všem senátorkám a senátorům za to poděkovat. Pane ministře, máte naši podporu a těšíme se, že k nám brzy přijdete znovu, protože vidíme, že té práce je před námi ještě dost.