Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, senátorky, kolegové senátoři. Jenom pár věcí, které mně v souvislosti s tímto zákonem a lékovým záznamem napadají a považuji za důležité je sdělit. Lékový záznam sám o sobě se mi líbí, já ho považuji za velmi důležitou věc. Koneckonců těch bazálních záležitostí, jako že k někomu přijede záchranka a potřebuje se zorientovat, to je velmi důležité a pomůže to mnoha našim kolegům ze záchranek.

Také i ohledně toho, že mnoho problémů vzniká právě díky lékovým interakcím. A jestliže je tady možnost prověřit, jakým způsobem léky na sebe můžou působit atd., tak je velmi pozitivní věc. Byl takový návrh, aby se interakce zohledňovaly už při otevření lékového záznamu. Ale k tomu nedošlo z nejrůznějších důvodů. I tak je to pozitivní zpráva u lékového záznamu.

Ještě nám tam schází několik věcí ohledně receptů, a to jsou takzvané s-léky. To jsou léky, které se dávají bez receptu v nemocnicích. Říká se jim také centrové léky, velmi specializované léky, které se dávají v nemocnicích. A je jich velký objem na celkový objem léčiv u nás, takže máme přislíbeno, že léky za chvilku, nebo za nějakých pár měsíců budou přiřazeny k eReceptům. Také se budou moci používat opiáty nebo ty modré pruhy, žádanky. A dokonce jsem měl několik dotazů ze strany třeba rehabilitačních lékařů nebo fyzioterapeutů ohledně zdravotních pomůcek. Protože se stále vyplňují archaické tiskopisy, a to by jim hodně pomohlo, tak bych se za to přimlouval, aby to bylo zrealizováno v krátké době.

Ohledně anamnézy, ještě k těm lékům v té anamnéze. Určitě anamnéza je základní nástroj lékaře, ale člověk si vybavuje i několik situací, které jsem zažil já. Koneckonců ji zažívají často na odděleních anesteziologicko-resuscitačních, kde pacient je v bezvědomí. A zase na druhé straně může pomoct lékový záznam tím, že je tam bezproblémový přístup. Takže to je jedna věc.

Druhá věc, ocitl se nám na stole pozměňovací návrh, možná jste ho už četli, ohledně změny opt-out/opt-in, změny u lékárníků. Já to nechám tady na auditoriu a na panu ministrovi, aby to zdůvodnil, proč zrovna u lékárníků by měl být přístup k lékovému záznamu. Důležité je, já bych se teď zastal, protože myslím, že teď tady nemáme žádného lékárníka, já bych se lékárníků zastal, mají pětiletou školu, mají vysoké vzdělání, vysokoškolské vzdělání, náročné vzdělání, a mají i zodpovědnost. Teď myslím v globále. Jistě že zkušenosti každého z nás mohou být mezi lékárníky různé, ale jsou to zdravotníci tak jako lékaři, tak jako koneckonců i zdravotní sestry, které se k tomu záznamu mohou dostat také nějakým jiným způsobem. Tam je vždycky ta paměťová stopa, ze které se dá popřípadě dostopovat, kdo se na toho kterého pacienta dívá a získává informace.

Z mého oddělení, kde pracuji 30 let, mám zkušenosti asi se 3 takovými případy, že nějaká sestřička byla zvědavá, jak vypadá dítě někoho jiného, a potom ty informace vypouštěla ven. Takže v podstatě asi 3 zkušenosti závažného porušení těchto pravidel.

A potom důležitá věc je, že lékárník je důležitou součástí procesu. Lékař – lékárník je dvojice, na kterou já spoléhám, jestliže píšu recepty. A na vysoké škole ve 3. ročníku na farmakologii byla jedna z prvních věcí, že se můžeme spolehnout ještě svým způsobem na lékárníky. A je potřeba, abychom psali recepty čitelně, aby se mohl lékárník popřípadě – a mně se to v životě několikrát stalo – zavolat a zeptat se: „Pane doktore, opravdu jste chtěl, aby tahle paní dostala to a to dávkování?“ Atd. Protože lidi dostávají např. 10 léků najednou od lékárníků, takže tam může dojít k interakcím. A opravdu jsem to několikrát v životě ocenil, že lékárník zavolal, pro mě úplně neznámý člověk, ale zavolal a zeptal se, jestli to opravdu myslím vážně s těmito léky.

Potom je důležitá ještě jedna věc, kterou lékárníci mají, a kterou jsme se také učili ve 3. ročníku ve farmakologii. A oni to opravdu používají. A mluvil jsem včera asi s dvěma, které jsem si vytipoval, a oni používají určitý způsob, a ten se jmenuje „retaxace“. Znamená, že lékárník třeba vydá 10 léků na recepty, má tam frontu až ke dveřím, teď najednou je tam nějaký tlak, třeba někdo je nervózní atd., a slušný lékárník provede ještě retaxaci. Aspoň večer, nebo do 20 hodin, a podívá se, jestli to opravdu vydal správně. Ne že by prohlížel všechny ty Acylpyriny, Paraleny atd., ale podívá se na to, co ten den udělal. Čili retaxace je věc, se kterou by se mělo počítat v přístupu lékárníků do lékového záznamu.

A dokonce znám jednoho z těch lidí, kteří ještě potom shání po telefonu třeba toho pacienta, aby mu ten lék vyměnil nebo si ověřil některé věci. Není to nedbalost, právě je to předcházení té lidské chybě, která se vyskytuje velmi často. Tak to jenom tak pro zajímavost, že ta jejich práce nekončí jenom tím, že vytáhnou ze šuplíku tabletky a dají jim to.

Potom jsem chtěl ohledně toho, že taky podpořím, nebo bychom podpořili pozměňovací návrh pana senátora Koliby. Pro mě jde totiž o principiální věc v tom, že je lékový záznam, je to zákon, součást zákona. A teď najednou 9. 5. přistane v Poslanecké sněmovně pozměňovací návrh, nejdřív jeden, na základě toho jednoho vznikne nějaký, vznikne druhý, který se vytvoří v panice, a ten pozměňovací návrh se týká možná 5 miliard Kč, které jdou do těch tzv. reexportů. Možná si někteří z vás pamatují, že jsme to tady řešili na sklonku roku 2016. Netýkají se nedostatku léků, které jsou v lékárnách, protože ty zprávy o tom máte jistě každý z vás. „Byla jsem v lékárně, a zase ten lék neměli.“ A „máme si přijet odpoledne?“ Nebo je výpadek výroby atd.

Čili tahle složitá problematika, která se určitě netýká lékového záznamu, se ocitne jako pozměňovací návrh myslím po 2. čtení, čili před 3. čtením, je přijatá. Je přijatá většinou našich úctyhodných kolegů z Poslanecké sněmovny, 103 osob bylo pro, ze 155 bylo proti 9, kolem 40 ostatních se vzdalo hlasování. Ale nicméně i přesto všechno já tam cítím, že tato problematika léků, dodávek léků do lékárny v tom trojúhelníku, který mi vychází po těch všech jednáních mezi výrobcem, distributorem a lékárnami není možné dát bez řádných připomínek, bez řádného legislativního procesu. Bez lege artis procesu nelze akceptovat jenom tak, protože jedna paní povídala, potom povídala druhá paní, odpoledne povídala třetí paní... A nakonec vám z toho zůstane v hlavě veliký zmatek, i když po té první paní si člověk myslel, že tomu rozumí.

Takže já si myslím, že to musí projít normální připomínkou, normálním legislativním procesem, k čemuž by nám mohl pomoct emergentní zákon.

Teď včera večer, když jsme řešili jiné státotvorné věci, tak se objevila zpráva o tom, že pan premiér pověřil pana ministra, aby opravdu emergentní zákon byl, aby vznikl brzo. Vy to máte jako úkol, pro náš výbor to také bude úkol, abychom o tom začali mluvit ještě před tím, než to projde celým procesem Poslanecké sněmovny.

Ještě bych se přimlouval za to, aby v emergentním zákonu bylo nějak stanoveno, že to je emergentní zákon. Že to není zákon, ke kterému by potom sklouzlo zásobování lékáren jako v široké normě, která by se týkala všech léků, které se tam dodávají. Ale k tomu snad určitě nedojde.

Takže já děkuji, že jsem se o tom mohl zmínit, podporuji pozměňovací návrh tak, jak ho přijal výbor od pana senátora Koliby. Lékárníků se zastávám, chápu, že se to tam může stát, stejně jako u lékařů atd., ale na to by měly být asi jiné způsoby, jak takového člověka postihnout. Já vím, že to je složité, ale zastávám se jich jako skupiny, protože lékárníci jsou seriózní lidé pro mě. Tak vám děkuji mockrát za pozornost.