V minulosti žádného agresora neuspokojilo vítězství. Vždy pro něj bylo jen motorem jít dál a napadat další země. Agresora vždy zastaví jen porážka. S putinovským Ruskem to bude stejné - pokud zvítězí na Ukrajině, půjde dál. Proto Ukrajina nikdy nesmí padnout. Nechci-li válku na území pobalstských zemí, Polska a třeba i Česka, musí být Rusko poraženo na území Ukrajiny.

Letos mi bude padesát a čím dál hůře snáším, že ve světě nespravedlnost vítezí stále častěji (není to jen o ruské agresi na Ukrajinu). Ale tahle agrese je nejviditelnější, nám nejblíže a nás nejvíce ohrožující. Proto právě tahle nespravedlnost nesmí vyhrát.

Nelze se donekonečna bát, abychom “Putina moc nerozlobili”. Budeme se tak dlouho bát, až nakonec budou muset problém s agresivním putinovským Ruskem řešit naše děti. A třeba mnohem blíže našich hranic nebo přímo na našem územi (některé rakety lítají fakt daleko).

Pořád věřím, že se ten kolos na hliněných nohou vyčerpá a nedokáže Ukrajinu porazit. Kdyby to však hrozilo, podpořil bych rozhodnutí, aby evropské země na pomoc Ukrajině vyslali svoji profesionální armádu.

Může to znít hrozně, ale ono není kam couvat. Putinovské Rusko dohnalo možná i samo sebe tam, odkud nemá kam couvat a kde ho zastaví jen porážka, nebo alespoň že nezvítězí. Prostě se vyčerpá a třeba ho složí i něco jiného než ukrajinská armáda.

Ale prostě nesmí vyhrát. To by byl nejčernější scénář pro Evropu. Pořád je v našich silách mu v tom zabránit.

Vím, že tenhle status vyvolá nálet velmi negativních reakcí. Proto si dovolím zareagovat dopředu. Pokud věcně a slušně vyjádříte svůj strach z toho, jestli je tohle správné řešení a jestli jen nezhorší situaci, rozumím vám a jsem připraven s vámi diskutovat. Pokud se pustíte do vulgarit, přání smrti a vyhrožování, jak si na mě počkáte, tak jste jen proruský šmejdi a fakt se vás nebojím. Je válka a nepřítel není jen za hranicemi, ale získal své spojence i na našem území. Tak to prostě je.