Milé kolegyně, senátorky, vážení kolegové, senátoři, vážený pane ministře,

Národní park Šumava je jedno z nejkrásnějších míst ČR. Místo s prvotřídní ochranou přírody, zároveň i místo hojně navštěvované a obdivované turisty. Ale také místo, kde žijí místní lidé. Snahu nás všech, kteří to se Šumavou myslíme dobře, je obnovit v národním parku přirozenou rovnováhu, která byla narušena počátkem roku 2007, kdy se Šumavou prohnal orkán Kyrill, který polámal více než milion stromů. Vyhlášení bezzásahovosti na čtvrtině plochy Národního parku Šumava ministrem Bursíkem pak přineslo dosud největší kůrovcovou kalamitu a uhynutí dalších 30 milionů vzrostlých a zelených smrků. Nespočetněkrát jsem od té doby Šumavu navštívil a každá z těchto návštěv mě obohatila o spoustu nových poznatků v problematice kůrovce neboli lýkožrouta smrkového. V letech 2007-2012 jsem ve svém angažmá v Poslanecké sněmovně interpeloval ministry životního prostředí Bursíka, Mika, Dusíka a následně pak všechny ostatní. Stejně tak jako lesníkům a lesním inženýrům mi vadí především hrubé porušování stále platného lesního zákona číslo 289/95 Sb., v § 32. Ochrana lesa, kde je při přemnožení škůdců, což lýkožrout smrkový v našich lesích jistě je, nařízeno učinit bezodkladná opatření k zamezení jejich šíření.

Základní lesnickou poučkou prý je, že čím dříve napadené stromy odkácíme a zlikvidujeme kůrovce, tím méně budeme muset do budoucna kácet. Dřívější vedení Národního parku Šumava spolu s několika vědci se snažilo přesvědčit veřejnost o správnosti bezzásahovosti a ponechání bývalých hospodářských lesů přirozenému vývoji s tím, že příroda si poradí sama. Nikdo však není schopen vyřknout nějaký časový limit. Kolegyně, kolegové, dnes stojíme před novelou zákona čísla 114/92 Sb., O ochraně přírody a krajiny. Jistě si vzpomenete na petici za dobrý zákon o NP Šumava, kterou jsme zde vzali na vědomí v prosinci. Mně se na této petici líbily dvě věci. A to, že chce dobrý zákon, a to tady jistě chceme všichni, ale především to, že to má být zákon o NP Šumava, což bohužel Ministerstvo životního prostředí není ochotno akceptovat. Proč tedy samotný zákon o NP Šumava? NP Šumava je se svými 38 000 hektary mnohem rozsáhlejší než ostatní parky s celkem 44 000 hektary dohromady. Především však proto, že se na území NP Šumava nachází katastry celkem 22 obcí, z nichž většina na protest s připravovaným zákonem vytvořila svaz obcí NP Šumava. Pan ministr Brabec na výboru namítl, že ne všechny obce jsou se zákonem nespokojeny. A má pravdu, protože z celkem 22 obcí pouze Prášily se 152 obyvateli s tím souhlasí. Ty jsou právě v mém senátním obvodu stejně jako Železná Ruda, Kašperské Hory, Hartmanice, Čachrov, Rejštejn, Srní, Modrava či Horská Kvilda s celkem 5500 obyvateli. To jsem ještě ponechal stranou dalších 13 obcí mimo můj senátní obvod, jako je Kvilda a další obce z Jihočeského kraje. Jen ta mimoděk, oba dva kraje na problematice NP Šumava dlouhodobě úzce spolupracují a s vyjádřením obou krajských samospráv jste seznámeni v tom sylabu, který jste dostali a za který bych chtěl moc poděkovat jeho autorům.

Mimochodem, pan ministr také na výboru řekl, že všechny subjekty se mohly vyjádřit. Jistě mohly, ale bohužel to nebylo reflektováno. Myslím tím především města, obce, kraje, Lesy ČR, SVOL či další. Vážení, každý lesák vám potvrdí, že se v NP Šumava po staletí hospodařilo. Za posledních minimálně 10 let je však snaha ponechat hospodaření přírodě. Začalo to kůrovcovou kalamitou, která Šumavu začala nekompromisně likvidovat. Bylo řečeno, že si příroda sama pomůže. Zatím však má velký náskok kůrovec, který nám docela spolehlivě mění zelenou Šumavu na hnědou suchou pustinu. Zatímco v Rakousku a Bavorsku si moc dobře uvědomují, že jejich parky a lesy mají sloužit turistům a je třeba jim nabídnout perfektní servis, na Šumavě hrozíme veřejnosti obřími developerskými projekty, hotely, lanovkami, apartmánovými sídlišti a nevím čím ještě. Z předloženého zákona je až příliš patrné, že jeho cílem vůbec není větší otevření parku turistické veřejnosti, ale tu nádhernou lokalitu uzavřít jako prostor pro bádání několika vědeckých pracovníků. Lesy na Šumavě by neměly být pouze místem pro experimenty vědeckých aktivistů. Oni nám totiž nejsou schopni říci, jak se projeví změna zalesnění vrcholových partií Šumavy na četnosti výskytu povodní v podhůří, jak to bude se schopností zadržet vodu v přilehlé krajině, jak se experiment promítne do života lidí, kteří na Šumavě žijí, chtějí se tam uživit, podnikat a věnovat svým zálibám. Jak jsem již řekl, strávili jsme nad návrhy Ministerstva životního prostředí velké množství času. Bohužel se nám však předpokládaný zákon zdá téměř nereformovatelný.

Dovolte mi shrnout nejzásadnější připomínky. Preambule zákona.