Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové.

Pan ministr tady zmiňoval, my si to jistě velice dobře pamatujeme, není to tak dlouho, kdy jsme schvalovali zákon, který je obecně nazýváme Lex Ukrajina 1. Schvalovali jsme ho v absolutně bezprecedentní situaci, kdy k nám postupně přibývaly do naší země desítky tisíc ukrajinských emigrantů, především matek s dětmi. Potřebovali jsme tu situaci řešit, přijali jsme, ministerstvo navrhlo zákon, prošel parlamentem poměrně rychle a poměrně snadno. Reagoval na tu situaci, ale zároveň pan ministr tehdy zdůrazňoval, že nejpozději v červnu připraví ministerstvo zákon, který bude reagovat na to, jak se ta situace vyvíjí. Ministerstvo svůj úkol, svůj slib splnilo, splnilo ho, myslím si, velice dobře, protože bychom si měli uvědomit, co všechno víme. Víme, že ruské hordy dál ničí Ukrajinu, nemají zatím v úmyslu jakkoli se stáhnout. Z toho vyplývá, že těch uprchlíků asi nebude ubývat. Možná, že budou spíš přibývat. Jsou to hlavně z logiky věci samozřejmě ženy a jejich děti. Také, to bych rád připomněl, sílí hlasy těch, kteří ze začátku byli, řekněme, zakřiknutí, pokud bych nepoužil pejorativního výrazu zalezlí, dnes vyvolávají zcela cíleně a úmyslně nenávist vůči uprchlíkům a snaží se rozdmýchávat tady takové nepřátelské postoje.

Jsem si jistý, že samozřejmě těm, kteří tady na tom našem území jsou, musíme pomoci, těm dětem ukrajinských uprchlíků. Ale zároveň musíme také, nebo nesmíme opomenout oprávněné potřeby českých dětí a požadavky českých rodičů. To je celkem jasné a zřejmé. Na to bychom neměli zapomínat právě i kvůli těm jistým nepřátelským postojům a náladám. To ten zákon dělá. Říká nám: Integrujte ukrajinské děti, pokud to jde, je to správné, je to dobré. Pokud to nepůjde, vytvořte klidně, řekněme, třídy pouze pro ukrajinské děti, ale nezapomínejte zároveň na to, že je potřeba je nějakým způsobem integrovat, učit je češtinu, podporovat aktivity těch ukrajinských dětí, aby ta integrace byla smysluplná.