Děkuji za slovo, vážený pane předsedající, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové senátorky a senátoři.

Dovolte, abych ještě jednou podpořil usnesení Senátu, které jsme dnes prezentovali, a v souvislosti s tím zároveň okomentoval několik okruhů a prostřednictvím předsedajícího položil několik dotazů panu ministrovi.

První komentář se týká správné interpretace čísel, vy už jste se k němu částečně vyjádřil. Já to nicméně znovu okomentuji a zmíním, protože si myslím, že to není dobře. Narážím tím samozřejmě na vaše tvrzení, že pouze třetina lidí ze všech zemřelých zemřela na covid. Myslím, že ta debata, zda na covid, nebo s covidem, není úplně seriózní. Každá seriózní analýza vyvrací to, že by pouze jedna třetina všech lidí zemřela na covid. Ono to totiž v některých lidech vyvolává dojem, že ten zbytek zemřel buď na uzavřené nemocnice, neposkytování péče atd. Já vím, že vy jste to takhle nemyslel, ale myslím, že je důležitý způsob, jakým se vyjadřujeme. Připomínám, že za rok 2020 zemřelo o 14 % procent lidí víc než v roce 2019, přičemž nadbytek všech těch úmrtí koreluje s jednotlivými vlnami epidemie v Česku. Myslím si, že relativizování čísel není důstojné vůči pozůstalým, ani vůči lidem, kteří se podílí na boji s epidemií. Ten zvolený příklad autonehod byl podle mě velmi nešťastný. Znovu vás nepodezřívám z toho, že byste se snažil hodit to na autonehody, ale znovu je důležité, jakým způsobem se vyjadřujeme navenek.

Není pravda, že vykazování péče je nahodilé a nepřesné, jak zaznělo. ÚZIS má na svých stránkách podle mě velmi přesnou metodiku toho, jak se mají vykazovat úmrtí s covidem.

Je nutné si uvědomit, že to, co ministr říká ve veřejném prostoru, je následně interpretováno různými zdroji. Podle mě tyto výroky, které zazněly, patří do té kategorie dezinformačních. Má to vliv na společnost. Ve společnosti se samozřejmě diskutuje o tom, jak velkou cenu platíme za epidemii. Komentuje se to, zda za záchranu lidí s covidem, nebo zaznívají názory, že na záchranu lidí s covidem vynakládáme příliš velké prostředky a že se to nevyplatí, že důsledky opatření budou mnohem větší než důsledky epidemie, že nemá cenu dělat opatření, že lepší bude se promořit, anebo dát přednost perspektivním před neperspektivními. Toto je extrémně složitá debata, eticky obtížná debata a vůbec se do toho nechci pouštět, ale myslím si, že bychom neměli nahrávat těmto debatám. Lidem je nutné stále vysvětlovat a zdůrazňovat, že celá ta situace je mnohem komplexnější. Ačkoliv má Česká republika na přepočet obyvatel jeden z nejvyšších počtů lůžek akutní péče, žádný systém, ani v Evropě, ani na světě, není nevyčerpatelný. Hraje se tady o dostupnost zdravotní péče nejen pro lidi s covidem, ale i pro lidi s jinými onemocněními. Před 2 týdny byl systém zcela na hraně. Pokud by došlo k rozvolnění situace nebo nárůstu epidemie, vedlo by to k nedostupnosti péče pro všechny, ne pouze pro covidové pacienty. Myslím, že musíme neustále lidem vysvětlovat, že zdravotníci jsou povinni poskytovat péči nemocným lidem, že nemohou svévolně rozhodovat o tom, koho budou léčit, či nikoliv. Tak to nakonec je i ve stanovisku nebo v závěru zprávy České anesteziologické resuscitační a intenzivní medicíny, pod kterou je podepsán váš náměstek, profesor Černý. Ten závěr je takový, že nemocnice by čistě teoreticky musely zaplnit úplně všechna lůžka předtím, než by mohly měnit kritéria pro poskytování péče. Pokud bychom zaplnili úplně všechna lůžka pro lidi s covidem, tak samozřejmě omezíme i tu péči, kterou jsme schopni dneska ještě poskytovat. To znamená, znovu a znovu musíme zdůrazňovat, že se hraje o dostupnost zdravotnického systému i pro necovidovou péči. Uvedu to na příkladu. U nás v regionu máme ještě dobře v paměti nehodu Pendolina ve Studénce nebo srážku dvou tramvají. Pokud by k něčemu podobnému došlo dneska, nebyli bychom schopni zajistit péči o lidi při těchto nehodách. Zároveň se hraje o počet lidí, kteří projdou covidem, přežijí covid, ale mají následky, tak jak zmínil senátor Kantor. Tito lidé dál budou zatěžovat jednak sociální systém svým pomalým návratem do pracovní činnosti a samozřejmě zdravotnický systém. Zaznamenal jsem v médiích velmi dobrou snahu Fakultní nemocnice Hradec Králové, která zřídila takzvané postcovidové centrum, kde bude poskytovat péči o tyto postcovidové pacienty.

Další poznámku mám k očkování. Tady si s dovolením pomůžu glosou mé kolegyně, senátorky Němcové, která mi včera řekla u večeře: „Jak je možné, že vláda, která byla schopna před volbami doručit všem lidem nad 60 let pár roušek a respirátor až do schránku, není schopná zajistit systém, který by starší lidi dostal k očkování.“ To mi přišlo velmi trefné a děkuji za to.

16. 12. jste tvrdil, že jsme připraveni na očkování a že není čeho se obávat. To je znovu citace z médií. Ve stejném období ale ministerstvo podepsalo smlouvu s firmou Ernst & Young a zadalo si analýzu připravenosti České republiky na vakcinaci. Zpráva dorazila zpět 23. 12. Vy už jste ji krátce komentoval, v závěru té zprávy se říká, že Česká republika není připravena na očkování. Je to tedy s datem 23. 12. Identifikovala několik oblastí. Byla to jednak kapacita toho systému, jednak komunikace ministerstva uvnitř a navenek. A pak takzvaně třetí kategorie jiné. Zmiňovali mobilní centra, logistiku vakcín, přerozdělování vakcín atd. Velmi důležitý bod, zmínili, že chybí nastavení zodpovědnosti za řízení těch jednotlivých kroků a na jednotlivých úrovních. Můj dotaz tedy je, zda jste reagovali na tu zprávu? Vím, že už jste částečně odpověděl.