Jakákoliv koncepce dlouhodobé udržitelnosti šla bohužel úplně stranou. Potřeby venkova a s ním spojeného zemědělství se staly nechtěnou Popelkou a zůstaly stranou zájmu mnoha minulých i současných vlád.

A přitom následky tohoto dlouhodobého selhávání mohou být docela fatální. Nicméně řešením není vymyslet novou daň, tentokrát ze zastavěné plochy, a vybrat do státního rozpočtu další miliony z kapes většiny občanů. Tyto peníze by se totiž opět ztratily na dlouhých ministerských chodbách nebo byly rozdrobeny na dotace pro spřátelené neziskovky nebo dokonce pro spolupachatele dnešního stavu českého zemědělství.

Řešením je návrat k tradičnímu zemědělství, skutečná výchova k ochraně životního prostředí, která nebude ekologickým terorismem, ale naučí naše děti mimo jiné hospodařit s vodou. K tomu po světě běhá již mnoho užitečných nápadů, které je třeba koncepčně uchopit a promyšleně zakomponovat do našich životů.

Bude mít na to odvahu nově konstituovaná česká vláda, anebo bude pokračovat v likvidačním trendu českého zemědělství a přehlížení dlouhodobých následků tohoto trendu?