Senát na svém červnovém zasedání bouřlivě diskutoval o novele stavebního zákona. Nechci tento zákon rozebírat ve světle mnoha jeho nedostatků, které podle mého soudu měly být vyřešeny v průběhu legislativního procesu. Ani zdaleka nepovažuji návrh zákona za dokonalý. Na druhou stranu ale musím přiznat, že v sobě skrývá hodně pozitivních prvků, díky kterým může přispět ke zjednodušení stavebního řízení v naší zemi. 

Funkční období této vlády se zaplaťpánbůh blíží ke konci a za sebe říkám, že jsme na půdě horní komory neprojednávali zdaleka tolik pozitivních návrhů, jak bych si přál. Naopak jsou nám často předkládány nesmyslné regulace nebo legislativní paskvily a jako senátoři jsme často postaveni do situace, že musíme vybírat z menšího zla. A to je do jisté míry také případ novely stavebního zákona. 

Každý, kdo se ve stavebnictví pohybuje, mi jistě potvrdí, že stávající proces získání všech potřebných povolení k realizaci stavby je dnes značně komplikovaný, roztříštěný a zdlouhavý. To stojí nejen stát, ale také občany a soukromé firmy spousty peněz, času a úsilí. Změny, které přináší připravená novela, mají opravdu alespoň částečně zjednodušit a zrychlit povolování staveb a snížit administrativní nároky žadatelů. Změnami by se měly rovněž podpořit investice ve výstavbě a novela má v tomto ohledu potenciál přispět k rozvoji infrastruktury v naší zemi. 

Za hodně důležité pak považuji to, že novela stavebního zákona vykročila správným směrem a snaží se o ukončení vyděračské praxe mnoha spolků, které se jako pijavice přisály ke stavebním řízením a snaží se paralyzovat často strategicky důležité stavby a investice po celé České republice. 

Opravdu si myslíte, že je správné, aby například občanské sdružení z Brna blokovalo výstavbu obchvatu nějaké obce na severu Čech? Jsem přesvědčen, že spousta mých kolegů senátorek a senátorů by mohla dlouze vyprávět o příkladech ze svého regionu, kde nevládní organizace o třech lidech léta blokují výstavbu důležité infrastruktury, která je prospěšná pro občany dané lokality. 

Doslova ukázkový případ máme i my ve Zlínském kraji. Zde nám již 8 let bohužel úspěšně blokuje výstavbu páteřní dálnice D49, která má konečně spojit českou dálnici D1 u Hulína se slovenskou dálnicí u Púchova tříčlenný spolek EGERIA. Tito ekologičtí teroristé dokázali všemi možnými i nemožnými právními kličkami paralyzovat státní orgány natolik, že se především v posledních dnech zdá, že jejich ekologická demagogie může být dokonce formálně úspěšná. Zatímco lidé z našeho regionu trpí u přetížených a nedostačujících silnic, spolek EGERIA píše odvolání, podává žaloby a provádí nekonečné obstrukce jen proto, aby dokázala, že zájmy křečka či čmeláka jsou důležitější než zájmy tisíců rodin dýchající zplodiny z tranzitní dopravy. 

Přitom je třeba zdůraznit, že dálnice D49 je zařazena do hlavní evropské dopravní sítě TEN-T, což znamená, že tato nově plánovaná dálnice má na základě nařízení Evropské unie zajistit dálniční propojení mezi ČR a SR a zároveň plynulou návaznost na celoevropskou dálniční síť. Výstavba D49 tedy vyhází z nařízení EU, usnesením české vlády již z roku 1996, ale také z desítek dalších postupných schválení a rozhodnutí. Celkem bylo zpracováno 12 studií řešení s celkovým počtem 28 variant. D49 je zanesena v územně plánovací dokumentaci a sektorových strategiích a má prokázaný významně pozitivní ekonomický efekt pro celý Zlínský kraj, který se odhaduje v navýšení krajského HDP až 27 miliard ročně. 

Přesto se dálnice nestaví, protože tříčlenný spolek z Otrokovic dokáže díky nepochopitelně pro-ekologické legislativně blokovat tuto strategicky významnou dopravní stavbu. Navíc místopředsedu tohoto spolku pana Zdeňka Vacka vynesl tento odbor k výstavbě dálnice nejen do krajského zastupitelstva, ale také do čela krajského výboru pro životní prostředí. A vůbec si nepřipouští, do jak obřího střetu zájmů se dostal, neboť jako krajský zastupitel se zároveň podílí na paralyzaci naprosto klíčové stavby na území kraje. 

Právě proto je podle mého soudu nezbytné, abychom zastavili tento terorismus ekologických aktivistů. Proto je důležité změnit stavební zákon a spoutat nenasytné spolky, které vznikly jen proto, aby pod pláštěm ochrany životního prostředí omezovaly rozvoj regionů a sami pro sebe získávaly ekonomický nebo politický prospěch. 

Rád bych v této souvislosti upozornil na to, že novela stavebního zákona žádným způsobem nezakazuje veřejnosti, tedy i spolkům vyjadřovat se ke stavbám, které mohou mít vliv na životní či kulturní prostředí. Taková práva mají neziskové organizace i nadále, a to podle speciálních zákonů. Ať už se jedná např. o zákon o památkové péči, zákon na ochranu životního prostředí nebo v rámci standardního procesu EIA. Neříkejte prosím občanům, že tímto krátíme někoho o taková práva, není to pravda. 

V České republice existují desítky tisíc neziskových organizací. Zatímco v roce 1990 existovalo asi 3.800 občanských sdružení, o 3 roky později to již bylo téměř 6x tolik!  A dnes? Už v roce 2015 bylo registrováno 125.401 subjektů. Mezi těmito desítkami tisíc nevládních organizací existují jistě tisíce velmi prospěšných neziskových organizací, které působí ve prospěch jejich členů a mají veřejně prospěšné cíle, které jsou důležité pro rozvoj občanské společnosti, pečují o nemocné, handicapované nebo seniory, sdružují hasiče, sportovce, charity, folkloristy, ochotníky, myslivce, zahrádkáře, rybáře, apod. 

Ale pak tady máme další tisíce subjektů, které bohužel působí převážně v ekologické oblasti, a které nemají s veřejnou prospěšností a starostí o blaho většiny nic společného, hájí pouze ryze své vlastní, často také politické zájmy svých představitelů. Není výjimkou, že tyto spolky jsou v rámci své vyděračské politiky v mnoha případech dokonce ochotny od blokace staveb ustoupit "pod příslibem" určitého obnosu finančních prostředků.  

Proto jsem v Senátu navrhoval, abychom novelu stavebního zákona schválili nejen kvůli opatřením, která se snaží proces stavebního řízení zjednodušit, ale také kvůli tomu, že do budoucna může šikanoznímu chování spolků, o kterých jsem zde mluvil, zabránit.