Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé, dnes slavící kolegyně, a milí kolegové.

Já jsem se záměrně přihlásil až po kolegovi Canovovi, protože jsem věděl, že jeho rozbor je vždy perfektní a umožní mi to přičinit již jen několik poznámek.

Vrátím se trošku do historie. Svého času jednou proběhla valorizace důchodů tak, že, jestli si na to vzpomínáte, důchodci dostali, tuším, 26 korun. Už jen náklady na to rozhodnutí a na složenky byly vyšší. A právě proto se tehdy strany začaly zabývat tím, že změní valorizační schema. A dnes tu kolega Canov popsal, kdo za tím vším je. A myslím si, že to platné schema získalo v minulosti podporu všech politických stran. A do té doby, než se stala teď ta vysoká inflace, tak to nikdo nenamítal. A myslím si, že to nenamítá i stávající vládní koalice. Vždyť jedním z argumentů je, že se zvýšily důchody za poslední rok 3x, právě podle tohoto valorizačního schematu. Takže si za ním doteď stála.

Druhou poznámku do historie. V roce 2008 se po hospodářské krizi projednával ve sněmovně a poté tady v Senátu, a tady si na to právě vzpomínám, tzv. Topolánkův batoh. Byl to návrh zákonů, který měnil možná 50 zákonů. A znamenalo to vesměs úspory ve státním rozpočtu, protože situace byla tehdy špatná.

A tehdy tady v Senátu jeden ze senátorů dal návrh nezabývat se tím zákonem, čímž se vlastně znemožnila příliš tady diskuse opozice, mohli vystoupit jen ti řečníci s přednostním právem. A já si vzpomínám na kolegu Petra Pittharta, byl tehdy samozřejmě součástí té vládní koalice. A ten řekl, že si tím vláda, a ta tehdy vládnoucí koalice, podřezala větev. A že to je začátek jejího konce, protože měla umožnit tu diskusi. A neměla jí bránit na úkor toho, že to bylo rychle hotovo. Tím se dostávám k bodu obstrukce. Nejsem jejím zastáncem a myslím si, že nám všem, jestli jsme to sledovali v Poslanecké sněmovně, tak muselo být místy hanba. A kdo neumí říct, co potřebuje říct, stručně a potřebuje na to 7 hodin, tak to je samozřejmě ostuda. A možná, kdybychom tady byli tak jako ve sněmovně, tak už jenom o tom bodu, jestli projednat ve zkráceném, nebo nezkráceném režimu, ten zákon, tak bychom diskutovali hodiny a hodiny.

A proto, milé kolegyně a vážení kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího bych vám chtěl všem poděkovat za tu atmosféru, která tady v Senátu je. A myslím si, že ani dnes nebudeme hodiny a hodiny diskutovat a dobereme se k nějakému výsledky poměrně rychle po rozumné diskusi, ať už bude ten výsledek jakýkoliv.

I když se přiznám, že bývaly doby, kdy jsme, jako Senát, usilovali o prodloužení, změnu Ústavy a prodloužení jednací lhůty z 30 dnů na 60, protože jsme tady projednávali hodně složité zákony. A v té krátké lhůtě to bylo obtížné.

Dnes jsme udělali krok opačným směrem. Poměrně důležitý zákon projednáme v podstatě za dne na den. A to si myslím, že dobře není. A jestli Senát měl v posledním období takovou... byl nazývám pojistkou ústavnosti a demokracie, tak možná se dnes ukáže, že je tou pojistkou jenom někdy a jenom jak se to komu hodí.