Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové. Omlouvám se, možná budu trošku delší, ale myslím si, že si to ta situace, ve které se nacházíme zaslouží, protože pokud se tady o něčem budeme rozhodovat, rozumím tomu, co říkal Petr Vícha, že se o tom pořád rozmýšlí, tak bychom si měli tu popsat tu situaci, ve které se nacházíme, uvědomit si, jaká ta situace je. 

My jsme součástí Evropy, žijeme v Evropě, dnes v Evropě máme méně energie, než potřebujeme, než jsme zvyklí spotřebovávat. Prosím pěkně, my máme dnes v Evropě méně energie, než jsme zvyklí spotřebovávat, ne než spotřebujeme, ale než jsme zvyklí spotřebovávat. Tak to je. Je méně něčeho, co potřebujeme nutně ke svému životu, my se s tím nějak musíme vypořádat, představte si, že by bylo třeba méně vody, než kolik vypijeme, nebo jsme zvyklí vypít, nebo se v ní umýt apod. Proto došlo k takovým věcem, které jsou v tom případě nutné. Ta první je, že bychom asi měli šetřit. Nějak se snažíme šetřit, šetří se na obcích, šetří se na úřadech, šetří se ve firmách, šetří se v domácnostech. Je to dobře. Ale na to šetření jsme třeba nebyli úplně připraveni. Některé věci úplně nezvládáme.

Druhá věc je, že pokud není dost energie, hledáme nové zdroje. Pokud je najdeme, zase to nějakou dobu trvá, než dáme fotovoltaiku na střechu, než si uvědomíme, že možná někde mohla být větrná elektrárna, ona tam není, nebo někde bioplynka, ona tam není. Takže teď s tím zkoušíme něco udělat, bude to nějakou dobu trvat.

Třetí věc, která vznikla, protože máme málo energie, méně, než potřebujeme, je, že tady vznikl obrovský prostor pro populismus. Pro to, abychom představovali jednoduchá řešení a těmi se snažili zalíbit. Senát byl vždy institucí, která toto nevyužívala, nezneužívala. Velmi prosím, abychom se nesnažili zalíbit, ale přistupovali jsme k těm řešením racionálně, pokud třeba víme, že skutečně někdo, to je stát, za nás musí některé věci řešit, tak bychom to měli být schopni přijmout.

Pak je tady to, že, protože je něčeho méně, než potřebujeme, že přestal fungovat trh. Došlo k tomu, že trh nefunguje. Trh s energiemi nefunguje, protože energie je méně, než potřebujeme. Představte si, že by bylo vody méně, než potřebujeme, nebo chleba méně, než potřebujeme, potom už by cenu chleba nebo vody neurčoval trh, ale určovalo by to to, kdo může zaplatit více. Teď se dostávám k první věci, kterou shodou okolností hodně musí právě vláda ČR řešit, protože je předsednickou zemí, a to je, že pokud trh nefunguje, je něčeho málo, tak hrozí, že si to skoupí ten nejbohatší. Ten nejbohatší ze všech by si to všechno mohl skoupit. To nejsme my tedy v Evropě. Je potřeba dojednat, aby se to nestalo. Protože kdyby si to skoupil ten nejbohatší, ti druzí by neměli vůbec nic. Pokud by šlo o vodu, umřeli by žízní. Pokud by šlo o energii, tak by třeba jenom umřeli mrazem, nebo neumřeli, protože by to nějak přežili. Zatopili by si, čím by bylo možné. To znamená, je potřeba se v rámci té Evropy domluvit na tom, jak to uděláme, aby na všechny nějaká ta energie zbyla. To není úplně jednoduché. To se dnes děje. Pokud s někým vyjednáváte, kdo je v lepší pozici, protože je bohatší, tak to prostě není na dvě minuty. Ani na dvě hodiny. Ani na dva dny. To je na měsíce. Pokud to neuděláte, hrozí, že potom nebudete mít nic, protože nejste ten nejbohatší, není vždy jasné, že ten, kdo je nejbohatší, bude solidární. Mělo by to tak být, ale nemusí. To znamená, ty spory spotřebitelů a ten různý přístup ke zdrojům způsobují, že pokud chceme přežít, tak se musíme domluvit. Takže, prosím, vezměme to v úvahu. Vezměme to v úvahu i při tom, kdy posuzujeme, jestli se vláda chová tak, že je pomalá, nebo rychlá.

Potom, když to vypadá, že se nějak domluvíme, byť ne úplně na všem, je potřeba nějak omezit tu cenu té energie, nebo nějak zařídit, aby na ni lidi dosáhli, aby si ji mohli koupit, stejně jako by se to týkalo třeba vody. Tam máte dvě možnosti, jak k tomu přistoupíte. Buď to necháte tomu trhu, který neexistuje, někdo na to bude mít, někdo na to nebude mít, pak přijdou velké sociální otřesy a obrovské problémy. To neznamená, že nemůžete tvrdit, že se o to nemáte starat, nebo že nemáte někam jet a nakoupit to od toho, kdo vám to nechce prodat, přestože někde vraždí. Nebo to zkusíte nějak zorganizovat, aby ty ceny byly, jak se říká, zastropované. Zkusíte je zastropovat s tím, že víte, že pokud to uděláte, ty ceny zastropujete, neznamená to, že někdo nebude muset doplácet tu skutečnou cenu, za kterou by se normálně ta komodita, což je v tomto případě elektřina zejména, nebo teplo, prodávaly.

Asi bychom si teď měli říct, jak k tomu přistoupila po nějakém hledání tato vláda. Vláda k tomu přistoupila tak, že dnes nám předkládá dva zákony. V tom prvním zákoně říká, že by bylo dobré, aby pro toho, kdo vyrábí tu elektrickou energii, byl stanoven tržní strop. A to proto, že je jí málo. Tak to musí udělat za něj, protože trh nefunguje. Říká: Ten tržní strop já zjistím tak, že se podívám na čtyři roky, 2018, 2019, 2020, 2021, podívám se, jakou zhruba měly cenu ty komodity, řekněme, ta MWh. Podívám se na to, v jaké to bylo elektrárně, jestli v uhelné, jaderné nebo, já nevím, plynové, nebo jiné, a potom řeknu: Ten tržní strop pro tebe bude 70 eur, 210 eur a tak dále, protože pokud za tuto cenu toho tržního stropu ty prodáš tu energii, kterou jsi vyrobil, tak z té historie vyplývá, že tím pokryješ náklady na výrobu, budeš mít přiměřený zisk i nějaké prostředky na nějaké další investice a nějaký další rozvoj. Pokud prodáš tu energii dráž, než je ten stanovený tržní strop, z toho, o co to prodáš dráž, my ti odebereme 90 procent. A 10 procent ti přesto necháme, abys měl nějakou motivaci atd. To znamená, to je v tom prvním zákoně. My tě necháme prodávat za to, co ti kdysi stačilo, kdy ti stačily ty zisky, kdy ti to stačilo na to, abys se s tím mohl rozvíjet. Pokud to prodáš ještě dráž jako výrobce, tak 90 procent dojde k odvodu, 10 procent ti stejně zůstane. To je ten první krok.

Potom když tuto energii takhle prodanou od toho výrobce někdo koupí, což je většinou distributor, tak ji má omezenou tím tržním stropem. On má znovu možnost udělat to, že ji prodá hodně draho, řekněme, za nekřesťanské peníze, jak se u nás říká. V tom okamžiku, když ji prodá nekřesťansky draho, vláda říká: My se na tebe, na prodejce té energie, znovu podíváme, podíváme se na to, jaký jsi měl v roce 2023, 2024 a 2025 zisk. Ten tvůj zisk v tom roce budeme porovnávat se ziskem v roce, s průměrem ze zisků z roku 2018, 2019, 2020 a 2021. To znamená, porovnáme průměr tvých zisků za tyto čtyři roky s tím ziskem v roce 2023. Co uděláme dál? Uděláme to, že ten průměr těch zisků z těch čtyř let vynásobíme 1,2, to znamená, zvýšíme je o 20 %, pokud ten tvůj zisk v tom roce 2023 bude také takový, tak to bude zdaněno normálně 19 procenty. Pokud budeš mít zisk vyšší, než je 120 % průměrného zisku za ty čtyři roky, to, o co ho máš vyšší, ti zdaníme 79 procenty – 60 procenty windfall tax, protože ten zisk je neočekávaný, je jiný, než předtím byl čtyři roky, když tady fungoval trh, k tomu přidáme 19 procent normální daň, čili 79. Celé to děláme z jednoduchého důvodu, a to z toho důvodu, že my jsme zastropovali ty ceny občanům, maloodběratelům, možná to budou jednou i velkoodběratelé, na úrovni 3 a 6 korun, což jsou ceny, které neodpovídají tomu, za co je ta elektřina vyráběna a následně prodávána, někdo to bude muset doplácet. Ten, kdo to bude doplácet, bude vláda. Budeme doplácet kromě jiného, i z těch peněz, které se vyberou jako ty odvody, to je těch 90 procent, plus to, co se vybere nad windfall tax. Nikdo dnes neví, v jakém to bude přesně poměru. Jestli více do té vysoké ceny půjdou ti výrobci, v tom okamžiku to bude hodně v rámci těch 90 procent, ale už nebude tak velký prostor pro zdražování těm distributorům, těm, co to budou prodávat těm občanům a tak dále, nebo naopak ti výrobci se budou chovat rozumně a budou to prodávat pouze za tržní strop. V tom okamžiku budou mít větší chuť ti distributoři, kteří to prodávají potom těm odběratelům, maloodběratelům, velkoodběratelům, občanům to prodávat za vyšší ceny, potom se zase vybere víc na ten windfall tax. Čili nikdo vám to přesně neřekne.