Máme odvoleno (Krajina po bitvě):

Sleduji to nadšení. Jsem ráda, že máme prezidenta. Kdosi mě na Fb vyzval, abych všeho nechala a taky slavila. Že prý z toho, že v neděli peču chleba, plyne, že nejsem nadšena.

Inu, máme to za sebou. Ale nelíbí se mi ten tlak na nadšené ovace a blahopřání. Volila jsem tajně, nikde nic neavízovala, a děsí mě ten tlak na oslavy typu "já ho taky volila, co ty"?

Takže máme odvoleno. Kdo se bál a chtěl emigrovat, nemusí. Můžeme se uklidnit. Máme spoustu práce a úkolů před sebou. Nechceme rozdělenou společnost? Ok. Máme odvoleno, tak ji přestaňme rozdělovat.

Život nejsou jem prezidentské volby. Jsou to zejména vztahy mezi lidmi. V rodině. V práci. Mezi sousedy, přáteli, náhodnými kolemjdoucími. Pavel slíbil příkopy zahrnovat. Pojďme to tedy udělat.

Nekádrujme a nerozdělujme.

Každý je jiný. Někdo bude slavit celý rok. Jiný se chystat na krajské, parlamentní nebo eurovolby. Někdo bude počínat, rodit, vychovávat děti, jiný stavět domy, sadit kytky nebo psát knihy.
Já dnes doma upekla svůj první pivní chleba. Nechte každého dělat, co se mu zachce. Nehodnoťte, neodsuzujte, nekritizujte ho za to.

Máme odvoleno. Krajina po bitvě bude naše dílo.